Očekával jste, že si zahrajete 19 minut a 40 vteřin v zápase proti Rusku?
Ve větší porci jsem spíše doufal. Při nešťastném zranění Vojty Hrubana se musely rozdělit jeho minuty mezi ostatní křídla. Jsem trenérovi vděčný, že mi dal takovou minutáž. Se svým výkonem ale spokojený nejsem.

Jak byste prohru o dvacet bodů (61:81) zhodnotil?
Začali jsme výborně. Především v obraně. Je pravda, že Rusům nepadaly volné střely. Ani v útoku to nebylo špatné. Bohužel jsme vydrželi pouze jednu čtvrtinu. Ve druhé soupeř proměnil snad každý útok. A jak si vytvořil dvojciferný náskok, svojí zkušeností a kvalitou si to pohlídal.

Dalo se volným střelám z dálky nějak zabránit?
Vždycky je nějaký způsob. Jenže oni měli velkou sílu pod košem. Museli jsme zdvojovat vysoké pivoty a oni to vyhazovali na křídla, která vše nemilosrdně proměňovala.

Ve druhém poločase jste dali první koš ze hry až po osmi minutách…
Stávat by se to nemělo. Takhle dobré a zkušené družstvo jako Rusko toho dokáže využít.

Byl jste hozen do vody a „plaval“ proti takovým hráčům jako jsou Fridzon či Kulagin.
Je to úplně jiný basketbalový svět. Užíval jsem si to. Také díky radám trenérů, kteří mi říkali: Hlavně se jich neboj! Jsou to lidi z masa a kostí jako ty. Samozřejmě, že kvalitou jsou někde jinde. Snažil jsem se s nimi hrát vyrovnaně a tvrdě. Byla to pro mě obrovská zkušenost.

Na rozdíl od nymburských, opavských či pardubických hráčů jste nepoznal sílu evropských pohárů. Jaká tedy byla jízda na ,,ruském kole“?
Připravoval jsem se mentálně na to, že to bude rychlostně i co se týče tvrdosti vyšší stupeň. Na druhou stranu ty rozdíly nebyly tak diametrální.

Nejdůležitější je asi rychlost rozhodování. V tomto jste za soupeřem zaostávali…
Přesně tak. Nepřišlo mi, že Rusové byli nějak výrazně rychlejší nebo silnější. Lépe hru četli, umí si jednoduše dojít pro faul. Hlavní roli tedy sehrály zkušenosti.