„Rád bych dvakrát vyhrál. To jsou skromné cíle velkého člověka. Nebo alespoň vysokého,“ říká dvojnásobný mistr světa a majitel tří olympijských medailí se svým typickým humorem.

Je pro vás domácí šampionát dosavadním vrcholem kariéry?

Kanoistika je jedním z těch menších sportů, takže vrcholem je pro nás vždycky olympiáda. Ale fakt, že se mistrovství světa jede u nás, je specifický. Právě kvůli tomu jsem si letos neudělal takovou odpočinkovější poolympijskou sezonu.

Cítíte větší tlak na úspěch než jindy?
Ani ne. Věřím, že takový tlak jako byl před Riem snad už nebude, to byl strašný nápor. Teď jsem zatím v pohodě, nervózní budu až těsně před závody.

Je velký rozdíl, když vás ze břehů povzbuzuje české publikum?
Upřímně řečeno, já jsem v tomhle takový sobecký. Já si vždycky říkám, že ty lidi fandí mně, i když to tak třeba není. (smích) Ale v Račicích si to snad nebudu muset nalhávat.

Letos poprvé pojedete jen sám za sebe, na kilometru a pětistovce. Nestýská se vám trochu po čtyřkajaku, se kterým jste získával medaile?
Ano i ne. Trochu mi to chybí, na druhou stranu s tím odpadla spousta stresu s domlouváním tréninků.

Jak se tedy na šampionát chystáte?
Odřízneme se od světa v Kadani, kde se budeme intenzivně připravovat. Je tam Nechranická přehrada, což je skvělý rybářský revír. Na to se těším. (úsměv) Dřív jsme jezdívali na soustředění do Rakouska nebo do Mnichova, pak jsme ale objevili Kadaň. Odpadá dlouhé trmácení autem, máme tam skvělý hotel i jídlo. Žereme jako protržení. (smích)

Jsou tam na vodě podobné podmínky jako v Račicích?
Právě že voda je tam docela těžká, bahnitá. To mě zpomalí, což má tu výhodu, že pak v Račicích budu lítat. (smích) U vody hodně záleží na tom, jak je hluboká a jakou má teplotu. Deset stupňů dokáže udělat rozdíl tří sekund na kilometr. Proto se rekordní časy zajíždějí většinou v zemích, kde je teplo.

Jako třeba na nedávném ME v Bulharsku, kde na kajakářské pětistovce vyhrál v rekordním čase Jakub Zavřel. Tam jste nestartoval. Proč?
Evropského šampionátu jsem se nezúčastnil, protože jsem se chvíli předtím vrátil z vysokohorského soustředění, takže jsem neměl formu. V horách jsme absolvovali tříhodinové výšlapy na kolech, což byl docela záhul a vůbec mě to nebavilo. Pak bylo mistrovství ČR a po něm už jsme najížděli na trochu drsnější tréninkové komplexy. To už se člověk někdy pozvrací. (smích) Pomalu se tak dostávám do svého tempa, tak snad by to na mistrovství světa mohlo dopadnout dobře. Ale nechci předbíhat.