"Šanci jsem dostala. Buď ji propásnu, nebo ne. Život půjde dál, je to jen sport."

Účast v olympijské časovce si na světovém šampionátu vyjede jen deset žen.

Takže byste nebyla zklamaná, kdybyste se do Ria de Janeira nekvalifikovala?
Snažím se myšlenky na kvalifikaci potlačovat, aby mi to bylo jakoby jedno. Ale až tak jedno mi to není. Mozek to bere jinak. Když už tam jedu a nedopadne to, budu samozřejmě zklamaná. Nemůžu říct nic jiného.

Rozhodla jste se riskovat. V Richmondu pojedete jen časovku.
Jsem rozhodnutá, že silniční závod nepojedu. Přijde mi, že to je taková motanice ve městě. Je tam také hodně zatáček a to pro mě v balíku není ideální. Veškeré úsilí namířím do časovky. Hop, nebo trop.

Trať časovky je zase rovinatá a hodně technická, že?
Když jsem si ji prohlížela podrobně na plánku, moc dobře mi nebylo. Technické pasáže tam budou hodně velké. Na rovině jsem ale poslední měsíc trénovala, takže by mě překvapit neměla. Bude to náročné, ale těším se. Uděláme proto maximum.

Jaké šance si dáváte?
Pro mě je hlavní se kvalifikovat, když bude něco víc, bude to nad plán. Nechci předbíhat.

A formu máte?
Poslední týden jsme se cítila hrozně unavená, protože na soustředění v Livignu jsme opravdu docela dřeli na té časovce. Jezdila jsem denně 30 kilometrů na čas, někdy i dvakrát denně. Bylo to hodně náročné. Doufám, že se forma podaří na závod správně načasovat.

Ladila jste techniku nebo jen fyzičku?
Asi před měsícem jsem byla dva dny ve Ždáře s Reném Andrlem (reprezentační trenér a bývalý profesionální cyklista). Dalo mi to hrozně moc. Když člověk projíždí esíčko sám, jede o pět deset kilometrů pomaleji, než když má vysílačku a někdo ho vede. Snad to vyladíme ještě více.

Jak vypadají rady od Andrleho?
Někdy jsou pro mě zvláštní, bojím se totiž do zatáček. A ve vysílačce slyším šlapej, šlapej, ještě nebrzdi. Já už bych přitom sahala na brzdy. Zatím se mi nic nestalo. (smích)

V místech, kde rozum velí brzdit, Andrle pobízí?
Zpočátku jsem nebrzdila, ale ani nešlapala. Volila jsem takovou zlatou střední cestu. Když jsem zjistila, že to zvládnu projet bez šlapání, zkusila jsem to i se šlapáním naplno.

Budete ve výhodě oproti soupeřkám, které mají silniční program a neměly čas na systematickou přípravu jako vy?
Ony jsou zase více vyježděné, umí lépe jezdit technické pasáže. Nebrala bych jako výhodu. Na startovní čáře se nikdo neptá, cos dělal, ale jak pojedeš.