Trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení Martina Sáblíková (30) už se připravuje na novou sezonu. I přes náročný program na své město nezapomíná, jako povinnost brala pokřtít nový asfaltový povrch okruhu ve Žďáru nad Sázavou.

O nový povrch jste moc stála. Je teď podle vašeho gusta?

Je krásný. Když jsem doma, tak sem chodím trénovat snad každý den. Proto jsem ráda, že byly vyslyšeny naše prosby a došlo k rekonstrukci. Ten starý byl už nebezpečný a já jsem se na něm bála jezdit. Povrch musí být kvalitní, poroučet se k zemi v pětapadesátikilometrové rychlosti není nic příjemného.

Předpokládám, že tohle svezení je už součástí přípravy na novou olympijskou sezonu.

Po sezoně jsem měla asi pětadvacet dní relativního klidu. Ne že bych přestala něco dělat, ale bylo to super trávit dny volněji. Teď už jsme byli na třech soustředěních v Itálii a připravujeme se na zimu. V každém případě jsem ráda, kolik tady teď jezdí dětí a mladých sportovců Zvlášť když je teď čas prázdnin, a tak jsou rozjetí po táborech a dovolených. Je dobře, že město něco pro nás udělalo a já naopak můžu něco předat mladším sportovcům.

Na prahu nové sezony vypadáte, že jste v dobré náladě.

(smích) Zatím je to docela dobré, klíčová část přípravy ale teprve přijde. Teď začínáme nabírat objemy na kole i kolečkových bruslích. Pro mě je motivující, že se mládežnická základna českého rychlobruslení zvětšuje a člověk netrénuje sám. Mladí mi dodávají sílu.

Tentokrát jste trochu okleštila cyklistickou část. Třeba jste se ani neúčastnila mistrovství republiky v časovce ve Žiaru nad Hronom. Proč jste se tak rozhodla?

Minulý rok jsem měla velké zdravotní problémy s vazy na pravém koleni, takže jsme pozměnili model. Navíc loni byla v sázce i letní olympiáda. Teď mě čeká zimní a já si nemůžu dovolit žádný zdravotní výpadek. Z toho důvodu jsme se rozhodli, že vynechám všechny závody na kole, nebudu zbytečně neriskovat a budu se snažit být fit. A to platí i ostatních, protože v Pchjongčchangu bychom chtěli startovat ve větším počtu.

Minimálně s Nikol Zdráhalovou?

Nikol Zdráhalová byla letos dvakrát patnáctá na mistrovství světa, a pokud půjde její výkonnost nahoru a bude trénovat takhle dál, tak by mohla nakouknout do desítky. Jsou tam ale i další, ti mladší mají zase před sebou juniorské mistrovství světa s výhledem na tu další olympiádu.

Mluvila jste o letošních zdravotních peripetiích. Jak jste na tom teď?

Nemůžu ještě říct, že je to stoprocentní. Když přijde nějaký tvrdší trénink, tak koleno lehce cítím. Určitě se to ale nedá srovnat se stavem, který byl v zimě. Číselně vyjádřeno, mě zdraví trápí tak ze dvaceti procent, ale v zimě to bylo osmdesát.

Je vám sotva třicet a už se chystáte na čtvrtou olympiádu. Pociťujete za tu dobu nějaké změny?

Olympiáda je sen každého sportovce a já se na takový svátek vždycky těším. Nějaké významnější změny nepociťuji, ale musím přiznat, že se tam těším čím dál víc. Jsem ráda, že tuhle atmosféru můžu zažívat znova a znova. Je to největší sportovní svátek, kde může člověk potkávat nejlepší sportovce i z jiných odvětví a zemí.

Cíle asi musíte mít jako pětinásobná olympijská medailistka jen ty nejvyšší, že?

Byla bych ráda, kdyby to ještě cinklo. Jenže je to sport a stát se může všechno. Budu se snažit co nejlépe připravit, abych předvedla co nejlepší výkon, a uvidíme, na co to bude stačit v konkurenci ostatních.

Dráhu v Pchjongčchangu jste si vyzkoušela už na mistrovství světa. Co na ni říkáte?

Hrozně mě překvapilo, jak rychlé se tam jezdily časy. Na to, že je to takřka v nulové nadmořské výšce, se tam jezdí super. To je postřeh i dalších závodníků

Kdy půjdete poprvé na led?

Koncem září, možná začátkem října.

To vás čeká i jiná akce. Půjdete si prý vyzvednout medaili Za zásluhy.

Je to pro člověka samozřejmě velká pocta, když si může přijít pro státní vyznamenání. Já akorát nemám ráda společenské šaty, což ostatně každý ví. Tohle pro mě bude tvrdý oříšek, ale na samotné předávání se těším.

Přítomnost na takové akci už trochu zavání bilancováním kariéry. Jak se to vůbec má s koncem závodění, o kterém se na jaře v médiích tak hodně mluvilo?

V hlavě jsem to měla a stále mám, ale když tady vidím všechna děcka, tak cítím, že jim mám stále co dát, že jim pomůže se mnou trénovat. Pokud budu zdravotně v pořádku, tak budu pokračovat dál.

Třeba i do další olympiády v Tokiu?

(smích) Tak to nevím, ale v každém případě vím, že po téhle zimě neskončím.

Proč jste si vůbec s myšlenkou ukončit kariéru pohrávala?

Lákala mě změna života, ale když vidím svoje okolí, tak zjišťuji, že rychlobruslení je můj život. Od sportu se mi odejít nechce, navíc každý mi říkal, ať to ještě nedělám. Nejvíc dám na bráchu Milana, který tvrdí, že jsem na to ještě mladá. (smích)