Co chybělo k tomu, abyste se stal mistrem republiky?
Dobrá psychika a důvěra v sebe sama. Připravený jsem byl od Lukáše Konečného výborně, ale od té doby, co jsem cítil to oko, jsem to chtěl zabalit. Vůbec jsem na něj neviděl a měl jsem to v hlavě, takže jsem rád, že jsem to doboxoval a ukázal jsem, že nejsem sra*ka.

Limitovalo vás i to zranění jako takové?
Určitě, přišlo to velice brzy a myslím, že to ten zápas ovlivnilo. Byl jsem zabalený, obával jsem se, abych na to oko nedostal znovu a bál jsem se udělat nějaký útok.

Vždycky, když jste měl nějaký dobrý úder nebo sérii, soupeř vás chytl do klinče…
To ano, přišlo mi, že se spíš Pavel držel mě, nebo to bylo vzájemné, rozhodčí ale křičel na mě, ať ho pustím. To mě trošku štvalo, jelikož i on držel mě.

Jistě je to pro vás ale velká zkušenost, že?
Určitě. Poprvé jsem si odboxoval desetikolový zápas, sebevědomí mi tak půjde hodně nahoru, jelikož vím, že dokážu zvládnout desetikolovou bitvu. Před Pavlem ale klobouk dolů.

Vnímal jste podporu publika?
Vnímal, to bylo jediné, co jsem si na tom zápas doopravdy užil. Lidé i atmosféra byli skvělí.

Jaké jsou další plány?
Teď se musím dát zdravotně do kupy, a pak uvidíme, co trenér vymyslí. Třeba si to za rok opět rozdám s Pavlem, oko už v tu dobu budu mít snad v pohodě. (úsměv)