Za mostem doleva. Připadáte si, že možná jedete na konec světa, silnice vede trochu do kopce, zužuje se…

Vážně se tudy před lety hnaly televizní štáby? Musely, jinudy cesta nevede. 

Zámrsk, vesnička, kousek od Vysokého Mýta, kde se na fotbalovém hřišti kope I. B třída, pro rohlíky se chodí do jednoty, na pivo zásadně „k Čendovi" a při zmínce o Zámrsku historik toužebně zavrní a mlaskne. Na místním zámku sídlí Státní oblastní archiv.

A ještě z jednoho důvodu je tohle místo extrémně zajímavé. Na vejminku zde pobývá jeho veličenstvo. Ale ne, nemá postel s nebesy. Umí spát vestoje. K smrti by se utloukl po jablkách. Peruán.

Fenomén a legenda. Šestadvacetiletý kůň, třikrát za sebou vyhrál Velkou pardubickou (1998 2000) a jednou byl těsně druhý (2001).

Návštěvy má rád

Ostatní koně na velkém statku pracují, třeba z nich rostou další šampioni. On si užívá důchodu. „Zavolám Lucku, ta je z nás tady nejdéle, řekne vám o Peruánovi nejvíce," usměje se jedna ze tří ošetřovatelek, které v dostihovém centru pracují a odběhne. „Tak se na něj půjdeme mrknout, ne?" hned nás vede do stájí Lucie Merklová.

Nejsme první, kdo chce šampiona vidět. „Zrovna dnes tady byl zájezd důchodců. A on si návštěvy děsně užívá, z boxu už po lidech kouká a čeká, že něco dostane," práskne na veterána ošetřovatelka. „Tak pojď, Pepčo," pohladí ho Merklová a vyvádí ze stáje ven.

Ne, žádný obtloustlý dědeček. Pořád vypadá dobře. Když vidí, že se bude fotit, naschvál dělá psí kusy. Nebo spíš koniny…

Má slabost pro hnědou kobylu

Nezapomněl. „Ten věk ale poznat trochu je, je více prosedlý, poznáte, že je starší. Ale nic mu nechybí, prochází se celé dny ve výběhu s ostatními. Hlavně se mu vyhýbají nemoci, myslím, že pár let tady s námi ještě bude," doplňuje ošetřovatelka, která nás původně poslala za zkušenější kolegyní.

Její jméno? Jiřina Andrésová. Manželka špičkového českého žokeje… „Počkejte, až přijde mezi ostatní. Zamiloval se do jedné kobylky, očuchává si ji a hlídá," usmívá se Lucie Merklová.

Mluví pravdu. Peruán vykračuje přes dvůr nádherného areálu k výběhu. Těší se…

Ostatní koně ho hned přibíhají přivítat. Mezi nimi nechybí ani jeho vyvolená… „Ale ne, on není žádný jejich šéf. Spíše čekali, že jim nesete nějaké dobroty," rozesměje se Andrésová.

Král elegantně vpluje mezi ostatní a šup, hned za krásně hnědou kamarádkou. Jak byla píseň Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře? Když se zamiluje kůň, tam někde v pastvinách, láskou hlubokou jak tůň…

Popravdě? Peruán to má malinko jinak. Chlapec je přelétavější. „Každý rok se takhle zamiluje do někoho jiného," přizná s cukajícími koutky Lucie Merklová.

Neuvěřitelný charakter

Sedlo měl na sobě naposledy před třemi lety, kdy se na něm svezly děti. Teď už vhledem k věku nikoho vozit nemůže. „Nastoupila jsem sem až po jeho největší slávě, ale měla jsem čest se na něm svézt, asi tak před devíti roky. Bylo to něco neuvěřitelného, na tohle nikdy nezapomenu," zasní se třetí z ošetřovatelek Kateřina Kolbabová.

Dříve neměl rád Peruán moc čištění. Frfňal. „Měl svoje období, kdy byl lechtivý a nějaké drbání se mu moc nelíbilo. Ale když líná, tak ho přímo miluje. Je totiž přes zimu chlupatý jako méďa," dodává.

Program jeho veličenstva? Dopoledne jde do výběhu, večer do maštale. Žádné trojčení. „Ráno si za ostatními zakluše, zařehtá si. Ale neblázní. Jinak se spíše prochází. Už třináct let tady ty mladé cvičí," poplácá ho Lucie Merklová, která Peruána zná už 17 let. „Vždycky byl strašně hodný, takového koně jsem ještě nepotkala, má neuvěřitelný charakter."

V šestadvaceti ale už přece jen snáší hůř zimy. Všichni si zase budou dávat velký pozor, aby nenastydl. V Zámrsku si bude lebedit pěkně v teplíčku a pod dekami.

A návštěvy? Ty strašně rád kdykoliv přijme.

Jestli za ním někdy vyrazíte, pamatujte, že pokud pojedete od Dobříkova, za mostem doleva. A nebude na vás čekat žádný konec světa, ale Peruánovo království. Do tašky nezapomeňte přibalit jablko. Šplhnete si…