„Je skvělé zažít NBA takhle naplno,“ usmíval se Satoranský na svém včerejším setkání s novináři v Praze. Zatímco v první sezoně za velikou louží se jen tak rozkoukával, letos se do toho obul s pořádnou vervou. Během následujícího ročníku by si svými výkony rád řekl o novou smlouvu v nejlepší lize planety.

Uplynulou sezonu asi ani nejde hodnotit negativně. Byla úplně jiná než ta první. Dostal jsem šanci a dokázal jsem ji využít. Našel bych momenty, kdy šla nahoru a dolů, musím se na ni ale koukat pozitivně. Stal jsem se důležitou součástí týmu. Právě o to mi v NBA vždycky šlo.

Vnímal jste, že vás jinak vidí i okolí?

Cítil jsem, jak se moje role mění. A to i směrem ke klubu a k fanouškům. Náš majitel Ted Leonsis mi dokonce před jedním zápasem řekl, že už začali prodávat moje dresy. (smích) Víc lidí mě poznávalo a dávalo mi najevo podporu. To mě hodně povzbudilo. Dá ale práci si takovou pozici udržet.

Během sezony bylo vidět, jak si čím dál víc věříte a zlepšujete se…

Zlepšil jsem se už loni přes léto. A když jsem pak začal víc hrát, sledoval jsem svůj progres každé utkání. Třeba střelba trojek mi vyskočila o pětadvacet procent. Mému sebevědomí určitě pomohlo, že jsem se mohl takhle ukázat. Musím se ale dál zlepšovat, to je pro basketbalistu vždycky důležité.

Na čem musíte nejdříve zapracovat?

Velké rezervy mám stále v obraně. Pořád musím pracovat na atletičnosti a na síle, protože v NBA jsou tyhle věci na vyšší úrovni i než třeba v Eurolize. Jako rozehrávač se musím hodně věnovat driblinku. Je toho spoustu… Mám před sebou ale dlouhé léto na přípravu. Ta bude pro další sezonu důležitá.

Vadou na kráse vaší dobré sezony je, že jste s Washingtonem vypadli už v prvním kole play-off. Byli jsme zklamaní, měli jsme na víc. Šlo o složitou sezonu už kvůli zraněním Johna Walla a dalších kluků.

Vy sám jste navíc v play-off najednou dostával minimum prostoru. Vysvětlil vám důvody trenér Brooks?

Úplného vysvětlení se mi nedostalo. Bylo to pro mě trochu hořké a nepochopitelné, pořád tomu nerozumím. Trenérovo rozhodnutí ve mně zanechalo smíšené pocity.

Přesto je vaším cílem do dalších let setrvat v NBA?

Určitě. Neříkám ovšem nic definitivního, protože v NBA se člověk nemůže na nic spoléhat. Každopádně musím v příští sezoně udělat všechno pro to, abych dostal dobrou smlouvu. Zatím ale kontrakt neřeším, to je ještě daleko.

Cítil jste, že i u soupeřů stoupáte v ceně a dávají si na vás pozor?

Toho jsem si všiml. Respekt poznáte už z toho, že vás zdraví i lidé z realizačních týmů soupeře, že se na vás speciálně připravují. Pro mě to byla výzva, když najednou chodíte proti připravené obraně, je to něco jiného.

Washingtonští hokejisté postoupili do finále Stanley Cupu. Budete jim fandit a dostanete se v Americe i na zápasy NHL?

Samozřejmě budu fandit Capitals, vždyť jsou ze stejného města, máme stejného vlastníka, hrajeme se stejné hale. Hodně jsem na ně chodil a psali jsme si s Kubou Vránou (útočník Capitals, pozn. red.), i když jsme se zatím bohužel neviděli. Naše programy byly dost nabité. Navíc když hrajeme doma, oni byli venku, a naopak.

Utkvěl vám nějaký hokejový duel v paměti?

Většinou jsem se snažil najít zápasy, na které přijel soupeř s dalšími českými hráči. Dvakrát jsem tak byl na Bostonu s Davidem Pastrňákem a Davidem Krejčím. Na hokeji jsem ale nebyl jen na Capitals. Když jsme hráli v Torontu, zašel jsem si na play-off s Bostonem. Nejsem velký fanoušek, ale jít si na hokej v Kanadě jsem měl na seznamu. (úsměv)

Stihl jste už dovolenou? Nebo se během léta někam teprve vydáte?

Po sezoně jsem si byl odpočinout týden v Mexiku a teď si užívám, že jsem doma v Praze. A ještě dlužím manželce od loňska svatební cestu, určitě někam vyrazíme.