Jak je pro vás těžké nastoupit proti zemi, kde jste se narodil a dlouhá léta žil?

Jednoznačně bude. Už jen od toho úvodního vstupu na hřiště. Jako první přijdou na řadu hymny a pak to budou další věci. Jako třeba pohled na americké dresy. Bude ale nutné se soustředit na přítomnost. Těším se, že si proti těm klukům zahraju, ale stejně se i těším, že si zahraju zase se svými spoluhráči. Na hřišti nechám všechno.

Zmínil jste hymnu. Vyhraje u vás americká nebo česká?

Ani jedna. Nebudu zpívat žádnou z nich. Chci se jen soustředit na to, co nás bude čekat.

Narodil jste se v USA, nyní reprezentujete Českou republiku a hrajete proti své zemi.

V tom si se mnou osud zašpásoval. Ale co se mě týče, já spíše patřím světu. Je to zajímavé, že jsem se díky basketbalu dostal na mistrovství světa, že tu reprezentuji Českou republiku a ještě se střetnu s USA. Říká se, že nikdy nevíte, co se stane, a je to tak. Nikdy jsem si v dětství ani jindy nedovedl představit, že někdy k této situaci dojde. O to víc si ale hodlám užít každou chvíli na hřišti a uvidíme, jak to dopadne.


V jaké zemi se cítíte lépe?

Narodil jsem se samozřejmě v Americe, ale také jsem si našel a prožil svou cestu do Česka. Za sebe se cítím dobře na obou místech. A to je přeci také speciální se cítit dobře ve dvou zemích. To, že ale budu reprezentovat Česko, je něco, proč jsem tady.

Nedobírají si vás spoluhráči, že jste něco jako dvojitý agent?

Jasně. Hlavně Saty. Ale ten vtipkuje o všem a o všech. Je to vždy ale pohodový humor. V týmu si zažertujeme, ale jak jdeme na hřiště, stojíme jeden za druhým a to je důležité.

Basketbal místo cesty do kostela?


Máte nějaký zvláštní vztah s některým z amerických protivníků?

Moc ne. Třeba Donovan Mitchell chodil na stejnou školu Brewster Academy. Jen o trochu později, takže si v tom si připadám trochu jako průkopník. Na druhou stranu jsem pár z těch hráčů současného týmu sledoval. Průměrný věk je ale šestadvacet, což jsou kluci o celou dekádu mladší (usmívá se). Bude to zážitek se S nimi střetnout. Stejně jako vyzvat trenérský tým s koučem Popovichem.

Škarohlídi poukazují na to, že Gregg Popovich je vůbec nejzvučnější jméno v americkém týmu. Jak hodnotíte jeho práci?

Nepochybně nechal v našem sportu velký odkaz. Už jen tu hru, kterou vnukl San Antoniu. Spurs hrají velmi mezinárodní styl a spoustu lidí v USA inspiroval. Bude zajímavé i teď sledovat, jak povede tyhle kluky na mistrovství světa. Hodně lidí se od něj učí a už jen hrát proti němu vám hodně dá. Snad se také něco naučím.

Jak vnímáte fakt, že se mu spousta hráčů před mistrovstvím světa omluvilo?

Těžko říct. Tohle je prostě součást sportu a basketbalu. I tak ale myslím, že je to tady velká akce a je to šance vidět, jak může vypadat nejlepší basketbal na světě.

Věříte tedy Američanům, že i v této „okleštěné“ sestavě získají titul?

Vyhráli poslední dvě mistrovství světa, takže dokud nikdo nebude v jejich roli, jsou to oni, kteří jsou považováni za ty silné a kteří o něj mohou bojovat. Což je přeci jen cíl všech.

Co vaši kamarádi či sami američtí basketbalisté říkali o vzájemném zápase s USA?

Ze současného týmu nejsem v kontaktu s nikým, ale mluvil jsem s některými kluky, kteří se nakonec do té konečné nominace nevešli. Bude to zajímavé, ale my chceme určitě bojovat. Dáme do zápasu sto procent a věřím, že jak Česká republika, tak i celý svět se budou bavit.

Komu budou fandit vaši příbuzní v USA?

Hm, ono u nás bude tou dobou asi půl deváté ráno a ještě k tomu neděle. Nevím, zřejmě se na to budou chtít dívat a vypustí kvůli tomu i cestu do kostela. (směje se)