Jako spousta mladých kluků, snil i Ondřej Novotný o kariéře profesionálního sportovce. Dotáhl to nakonec až do juniorské házenkářské reprezentace, kde se potkal třeba také s dnes hvězdným brankářem českého národního týmu Martinem Galiou.

Častá zranění však jeho dráhu předčasně ukončila, přesto u sportu zůstal. Usedl za mikrofon, komentuje, moderuje a spolu se Slovákem Pavolem Nerudou před dvěma lety založil ambiciózní projekt organizaci Oktagon MMA, která dobývá Česko a Slovensko. Už v sobotu se představí se svým galavečerem na vyprodaném zimním stadionu v Porubě.

Martin Galia se prosadil v Německu, hraje v reprezentaci. Proč tam dnes nejste spolu?
Důvodů je několik. Ten největší, že nejsem tak dobrý jako on a další kluci, co tam byli. To jsou jiní machři. Mám talent na sport jako takový, ale abych se dostal do jedenadvacítky, musel jsem si to vydřít. Obětoval jsem tomu vše, ale také mám talent na zranění. To mě mrzí, sportovní kariéra byla sen.

Teď se ho snažíte splnit jiným.
Ano. Nejvíc pro mě by bylo vychovat kluky a za pár let se na kohokoli z nich dívat v Las Vegas. To by pro mě byl největší úspěch.

Jak jste se dostal k MMA?
Je to takřka dvacet let, kdy jsem poprvé komentoval na Eurosportu tenisové Australian Open. Neměli jsme ale nikoho na box, tak jsem se vrhl i na něj. A když něco dělám, chci se o tom něco dozvědět. Komentoval jsem tedy s významnou postavou českého boxu Markem Šimákem a chodil jsem boxovat. Pak za mnou přišli, že natáčíme do televize thajský box, jestli bych do něj šel. Pustil jsem se do toho a vzápětí přišly i ultimátní zápasy.

Co vám na nich učarovalo?
Já jsem měl vždy výhodu, že jsem měl přístup na tu dřeň, viděl jsem, jak vše vzniká. Chápu, že když někdo vidí zápas, může to být pro něj tvrdý střet s realitou. Ale já jsem viděl množství práce, co za tím stojí, a nevidím v tom nic brutálního. Dnes když padne facka, tak se hned volá policie, a přitom jedna výchovná je za tisíc slov. Samozřejmě to myslím obrazně k tomu, že celkově jsme jako společnost strašně změkli, a to se přelévá i do výchovy. Vše bychom chtěli mít zadarmo a bez bolesti či námahy. Skutečný chlap by měl umět rozdat ránu, ale také ji přijmout. Proto kluky v MMA obdivuju, zejména schopnost naučit se několik sportů dohromady. A zároveň je to samozřejmě vzrušující.

Naučil jste se díky tomu něco?
Učí mě to každý den. Dlouho jsem z toho měl indiánský pocit, jako když jsme byli malí a koukali na Vinnetoua. Tehdy tam nebyly žádné intriky, dnes je česká scéna obrácená. Naučilo mě to respektu, trpělivosti nebo koukat na věci z různých úhlů pohledu. Přečetl jsem si spoustu knih, ale dalo mi to i fyzicky. Každý by si to měl vyzkoušet, zajít na trénink, porvat se ve sparingu. Pak o sobě zjistí něco nového a to mu zůstane na celý život.

V roce 2016 jste se pustil do světa MMA i jako promotér a nemáte zrovna malé cíle. Chcete se vyrovnat v popularitě fotbalu a hokeji, je to tak?
Ano. Schválně mířím na tak vysoké sporty, aby to vyvolávalo rezonanci a lidé si říkali, že Novotný je totální magor a k čemu to přirovnává. Realita je taková, že nejlepší lidé, kteří se starají o fotbalovou Ligu mistrů, odtud odchází na jediné místo.

Do největší organizace na světě americké UFC.
Přesně tak. A ještě Bellator nebo Fight Nights v Rusku. Já se s těmi lidmi potkávám, oni mi o tom vypráví a říkají, že to je jediné místo, kde lze jít výš. Ti, kdo jsou v MMA a to je můj pohled jako majitele produkční agentury a promotéra -, jsou nejcennějším zbožím ve sportu. Je tak udělaný, otevřený, nesobecký, moderní a rychle se vyvíjející, že i kdyby se nakrásně rozhodli „famfrpálové“ v hokeji nebo fotbale tomu konkurovat, tak nemají šanci, protože mají vytvořené takové struktury, které je enormně brzdí a nedokážou se transformovat do něčeho, co se na ně řítí.

Setkal jste se s tím, že by vám někdo řekl, že jste magor?
Jasně. Když jsem UFC přinesl na Novu, v prvním rozhovoru jsem řekl, že do roka a do dne budete mít svého oblíbeného bojovníka, budete vědět, co to MMA je, a budete to chtít všichni vidět. Budete o tom mluvit a říkat názory, které píšu. Zní to nabubřele, ale dnes vědí všichni, kdo je Connor McGregor, co je UFC, a v Česku a na Slovensku i to, co je Oktagon. Proč? Má to moc aspektů, mohl bych o tom vyprávět hodiny, ale ty nejdůležitější jsou srozumitelnost sportu, rychlost a jde na dřeň každého z nás.

Začíná mít Oktagon zvuk i v zahraničí?
Myslím, že ano, mimo jiné nás už víc než rok žaluje UFC. Ale proč, si nechám pro sebe. Ale už to je úspěch, protože když děláte něco dobře, ti velcí jsou nasraní. Bereme to jako formu ocenění. Navíc dvě americké nebo i ruské organizace nám nabídly spolupráci. Za nějakých osmnáct měsíců existence. Vědí o nás v Polsku, Francii, Itálii, v Austrálii zkopírovali naší show, takže pro změnu uvažujeme o žalobě my.

Mluvíte o reality show Oktagon Výzva…
Ano. Je legrace, když Češi přijedou z největšího veletrhu sportovních přenosů a pořadů, a řeknou: „Viděl jsi tu australskou show, to je jako Oktagon?“ Teď to řeší právník a uvidíme. Rozhodně tím ale nežijeme, děláme dál své projekty. My jsme v Česku nezačali jako první pořádat turnaje, ale věřím, že jsme první, kdo to dělá pro zápasníky a lidi. Někdo, kdo se snaží přinést něco nového. Jsme proto rádi, že nás všichni kopírují a dělají to jako my. Také my ale napodobujeme v lecčems UFC, a úmyslně. Když někdo něco dělá dobře, proč si z toho nevzít? Ale přinesli jsme do toho i mnoho svého. Jak se říká, když tě kopou všichni do zadku, znamená to, že jsi před nimi. To se teď děje.