Když se řekne mažoretky, vybavím si ženy v kozačkách a s hůlkou v ruce, které pochodují za zvuku dechovky. Chybný obrázek?
To, co popisujete, si bohužel myslí většina lidí. Představy ovšem vůbec neodpovídají realitě. Ano, všechno začíná od práce s hůlkou, ale jinak jde o moderní sport. Spojuje gymnastiku, tanec a základní baletní průpravu. S holkama děláme kondiční přípravu. Chceme dělat akrobacii, a tak musíme mít rychlost, výdrž a funkční svaly.

Klasické mažoretky už neexistují?
Existuje více disciplín, do kterých patří i klasické mažoretky. Ovšem my je neděláme.

Jak se na ně díváte?
Když je sestava dobře udělaná, může být pěkná. Ale u nás tuto disciplínu většinou dělají týmy, které ji ještě tolik neumějí a učí se na ní základy. My také zapojujeme hůlku, ale v modernějším pojetí. Děláme tematické choreografie. Celá kompozice má téma, letos třeba kadetky zvolily pohádku O rybáři a zlaté rybce.

Tedy jde řekněme o taneční představení?
Ano, když jedeme na soutěže, tak se na nich jako první hodnotí choreografie. Do té spadá celkové pojetí, hudba, kostýmy. Druhou složkou hodnocení je pohybová průprava. Nejsme baletky, ale vychází z něj pohybová průprava. Třetí složkou je práce s hůlkou, body se sčítají.

Jak jste na tom s rozhodčími? Třeba v gymnastice se na ně dost žehrá.
Co nejde změřit na stopkách, nemůže být nikdy zcela objektivní. Hodnotit sestavy je vážně náročné.

Na tréninku působíte jako člověk, kterého nic nerozhází. Je to stejné na soutěžích?
Přiznám se, na nich jsem docela nervák. Ale nechci svůj stres přenášet na děti. Moc se o to snažím. Naštěstí mám okolo sebe mladé trenérky, které vše nesou mnohem líp a tým podrží. Umí ho vhodně připravit na okamžik, kdy mají předvést výkon.

Mimochodem: nechybí mažoretkám mužský prvek?
Když se něco dohaduje, tak určitě. Ženský kolektiv má svoje mínusy. Kluci přitom nejsou zakázaní, občas jdou vidět při sestavách s třásněmi, ale jde o hodně velké výjimky. Snažíme se holky vést k tomu, aby držely spolu, pomáhaly si a byly jeden tým. I s rodiči dobře vycházíme.

Pracujete v Písku v obchodní firmě, čtyřikrát týdně v Blatné trénujete. Jak často vás napadne projet okolo sokolovny a frčet až domů?
Vidíte, to mě ještě nenapadlo, to bych dětem neudělala. Ale občas se mi úplně nechce… Hlavně v době soutěží jsem mimo domov od pátku do neděle, jedu do práce a v pondělí odpoledne hurá na trénink. Když na něj ale přijdu, tak mě děti ihned nabijí pozitivní energií a za chvilku na únavu zapomenete.

Není to opačně? Děti energii často vysávají.
S tím nesouhlasím. Děti nabíjejí, obzvlášť ty malé. Přijde za mnou pětiletá holčička, začne mi vyprávět, co bylo ve školce, já se začnu smát a starosti jsou pryč.

Díky, trenéreZdroj: Díky, trenéreAle je jich na vás moc. Řešíte to, abyste se s každou rovnoměrně pohovořila?
O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Chci se všem věnovat stejně. Samozřejmě se těm nejlepším, které dělají největší pokroky, věnujeme i individuálně. Jinak bychom sestavy nestihly. Úroveň mažoretek je vysoká a týden je krátký.

S malými holčičkami si hrajete, jste na ty starší ostřejší?
Když se blíží soutěže, tak ano, ale ne nijak zásadně. Naštěstí je náš sport baví, snaží se a není důvod na ně křičet. Spíš je burcuji k co nejlepšímu výkonu. Na děti zvýším hlas jedině proto, že zlobí nebo trénink flákají. Pro to nemám pochopení.

Nabízí se otázka: řešíte úspěchy?
Ta je tedy pěkně záludná. Bez prvních úspěchů bychom asi jen těžko našly motivaci. Ano, na soutěžích se snažíme vyhrát, snažíme se holky k něčemu dovést, ale nikdy bychom nešly přes mrtvoly. Každý u nás dostane šanci, nevybíráme si. Ty, co se snaží, se do sestavy vždycky dostanou.

Co má podle vás umět dobrá mažoretka?
Záleží, jestli hovoříte o sólistce nebo o člence týmu. Sólistka potřebuje hodně píle, trochu exhibicionismu a sebevědomí. Není lehké si sama stoupnout na pódium. Musí si být jistá technikou hůlky, dobrou taneční průpravu, a někdo jí musí postavit zajímavou choreografii. Při cvičení s třásněmi do všeho vstupuje gymnastika a flexibilita. Holky protahujeme.

To vás asi nemají rády…
Ony jsou na to zvyklé. (směje se) Na malinké se netlačí, za pokroky mají za odměnu. Když se naučí rozštěp, dostanou medaili, nálepku… Starší holčiny zase vidí, že jinak neuspějí.

Malý kluk kopne do míče a chce být jako Messi. O čem sní mažoretka?
Nejmenší holčičky sní o krásném kostýmu s kamínky na třpytivé sukýnce. Starší holčiny mají různé vzory. Některé máme i mezi sebou. Menší vzhlížejí k větším. Náš tým patří mezi špičku v republice, vzory se zde najdou. Třeba u našich prvních odchovankyní, které se dodnes kamarádí. Když jedeme na tábor, tak nám pomáhají. Naučily se u nás cílevědomosti, zodpovědnosti, disciplíně, v životě se neztratily.

O čem sníte vy?
O tom, aby nás veřejnost uznávala. A pak – v republice máme takový nešvar, je tu více organizací, které mažoretky sdružují. Ráda bych, aby se sjednotily. Přála bych si, abychom se dostaly pod hlavičku České unie sportu. Teď to nevyšlo, snad za rok.

Sníte i o titulu Trenér mládeže 2020?
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. Potěšilo by mě, kdybychom se dostaly do osmičky a mohly ve finále prezentovat naši činnost. Ukázat, jak skutečně vypadá trénink mažoretek. Neberu to jako svou soutěž, ale naši společnou. Se svěřenkyněmi i trenérkami trávíme spoustu času. Jsem moc ráda, že je mám po svém boku. Za poslední roky jsme tu něco vybudovaly, a já jsem na nás všechny náležitě hrdá.