Nejde o masový sport jak v Česku, tak ve světě. Spousta fotbalistů nebo hokejistů asi ani netuší, že se v něm bojuje o olympijské medaile. Na české úspěchy pod pěti kruhy dávno sedl prach (pro pořádek: kroniky se zmiňují o dvou bronzech z Londýna 1908).

Beran junior se k podobné metě přiblížil, startoval v Riu. Vyhrál závod Světového poháru, získal bronz na kontinentálním šampionátu. Tím vším překonal otce, který po nuceném bojkotu olympiády v roce 1984 byl nejlépe šestý na MS v Barceloně.

„Ač jsme velká šermířská rodina, nikdy jsem nebyl k ničemu tlačen. Ale jak se dostavily první úspěchy, chytlo mě to a šerm mě baví stále,“ zmínil kordista při besedě v Dětském domově v Tachově.

Mimochodem, když byla řeč o mušketýrech Beran začal číst francouzské legendy až po prvních soubojích. „Objevil jsem je později,“ usmál se nejznámější člen klubu z Letňan.

Šerm ho stále baví, a přestože v 38 letech patří na planši k těm nejstarším, končit zatím nehodlá. Je nejúspěšnějším českým kordistou posledních let, mnohonásobným mistrem republiky. Možná se chtěl loučit v Tokiu, ale… Však víte. Olympiáda byla odložena. „Šance tam je pořád, udělám pro to maximum,“ prozradil, že o účast v kvalifikaci zabojuje s Jakubem Jurkou.

Mimochodem, to je vnuk Jaroslava Jurky souputníka Berana seniora.

Nejemotivnější zážitek

Právě poslední olympijská kvalifikace pro něho byla asi nejemotivnějším sportovním zážitkem, o postupu do Ria rozhodl v nervydrásajícím posledním zápase, navíc doma v Praze. „Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám husí kůži…“ potvrdil Beran.

I bronz z mistrovství Evropy přirovnal k samotné účasti na olympiádě. „Každé má něco do sebe, ale účast na olympiádě dá sportovci hodně. Loňský bronz beru jako takovou odměnu za to, že jsem to táhl dál,“ pousmál se sympatický chlapík, jenž během kariéry stihl vystudoval ČVUT.

Mimochodem, i v tomhle případě stejně jako jeho otec. „Bylo těžké skloubit sport a studium, ale mně to docela šlo. Nikdy nedošlo na zásadní rozhodnutí, že bych jedno z toho musel upřednostnit,“ poznamenal.

Doma jsou dva s diplomem. Ze stejné školy. „Manželka je taky architektka, a i když je teď s dcerkou na mateřské, částečně se věnuju stavařině,“ prozradil na sebe, že už je připravený i na život po skončení sportovní kariéry. „Vždycky jsem preferoval mít rozjeto víc věcí. Nikdy jsem nesázel jen na sport, ačkoliv se mu snažím dávat co nejvíc, chci být připraven plynule přejít do civilního života,“ dodal

Nemyslete, sport ho už pěkných pár let živí. „Jsem pod vysokoškolským sportovním centrem, mám velmi dobré podmínky,“ řekl.

A nejbližší plány? V září ho čeká mistrovství republiky, pak už snad i mezinárodní závody a na jaře možná ona olympijská kvalifikace.