Kliknutím zvětšíteVyprodané haly (když tedy covid-19 dovolí), televizní přenosy, milionové odměny. To je blyštivý svět PDC, nejprestižnější šipkařské organizace. Pro české hráče dlouho vypadal nedostupně, letos v lednu ale vybojoval členskou kartu Karel Sedláček. Mnohonásobný tuzemský šampion se mezi elitou rychle otrkal a v pondělí s přehledem zvládl kvalifikaci o postup na mistrovství světa. Jeho podmanivá pohádka u sisalových terčů tak pokračuje.
Ve třech zápasech kvalifikace jste ztratil jen čtyři legy. Bylo to vážně tak jednoduché?
Na oko to vypadlo jednoduše. (smích) Je za tím ale obrovské množství energiea vnitřní síly. Už od rána jsem byl rozhodnutý, že vyhraji a postoupím, a šel jsem si za tím.
Byl postup na světový šampionát váš hlavní letošní cíl?
Mistrovství světa je pro mě taková třešinka na dortu. Po sérii turnajů Winter Series jsem byl strašně zklamaný, protože mi tam těsně utekl přímý postup. Hrála se sice také kvalifikace pro východní Evropu, ve které jsem si místo na šampionátu uhrál loni, ale té jsem se letos nemohl zúčastnit kvůli koronaviru. Proto jsem napřel všechny síly do té poslední zbývající možnosti.
O víkendu jste navíc nabral sebevědomí na televizním majoru Players Championship Finals, kde jste postoupil až do osmifinále. Pomohla vám ta zkušenost?
To mi samozřejmě dodalo další energii. Celkově jsem za uplynulý rok nabral spoustu zkušeností, které člověku pomáhají. Cenné jsou i ty špatné. Můžu se nad tím zamyslet a poučit se. V samotném zápase už na to ale člověk myslet nesmí, klíčové je mít čistou hlavu. Trefit triple, trefit double. Je to hodně o psychice v daný moment. V pondělní kvalifikaci jsem měl soupeře, kteří by mě ještě před časem asi porazili, ale já už věděl, jak k tomu přistoupit.
Když se ohlédnete za uplynulým rokem po zisku členství na okruhu PDC – co berete jako svůj největší úspěch?
Já jsem pyšný už na to, že jsem tu kartu získal. Následovalo UK Open, můj první major, kde se mi docela dařilo. Pak začaly turnaje Players Championship, jenže brzy udeřil covid a kalendář byl hodně okleštěný.
Absolvoval jsem tak tři série po pěti turnajích, což bylo hodně náročné na psychiku, protože jsme tam byli celou dobu uzavření v bublině. Já byl vděčný za každý zápas. Zjistil jsem, že se dá hrát s každým, ale zároveň se ta světová špička strašně vyrovnává.
A na závěr roku přišlo už zmíněné osmifinále velkého turnaje a teď i postup na MS.
No jsem jako v Jiříkově vidění. (smích)
Vyšlo vám letos všechno podle představ, nebo jste v něčem nesplnil plán?
Nějaký plán, čeho bych chtěl dosáhnout, jsem samozřejmě měl. Většina se povedla, jako třeba dostat se na dva televizní majory nebo mezi 64 nejlepších hráčů žebříčku Players Championship.
V duchu jsem doufal, že bych se mohl na jednom z těch menších turnajů probojovat do finále a pokusit se získat první titul v PDC. To by byl další velký posun, ale zatím se to nepovedlo. A dalším snem bylo zahrát si turnaj European Tour v Praze, jenže ten byl kvůli covidu odložen.
Mrzí vás, že jste se nekvalifikoval ani na jeden turnaj evropské série?
Tam to hodně zkomplikovala pandemická situace v Evropě, vždyť nakonec se místo plánovaných třinácti turnajů konaly jen čtyři. Doufám, že se situace brzy umoudří a uvolní a v příštím roce už zase budeme hrát jako normálně.
Šipkařské prostředí je obecně známé svou uvolněností a kamarádstvím, hlavně ale mezi amatéry. Jak to vypadá v zákulisí PDC? Profesionální hráči už přece jen soupeří o velké peníze…
Je pravda, že to je někdy trochu ostřejší, než co jsem zažil v minulosti na turnajích BDO (konkurenční šipková organizace, pozn. red.), kde to bylo takové kamarádštější. Tady hraje naprostá elita a někteří hráči si ty ostatní moc nepouštějí k tělu. To ale k vývoji šipek jako sportu patří. Osobně s nikým problém nemám, se všemi se pozdravíme, popřejeme si hodně štěstí, i když v zákulisí to bývá takové rozsortované. Když jsme ale byli společně v bublině, atmosféra byla veselejší.
Nebylo by vám veseleji, kdyby kartu PDC získali i další Češi? Je to reálné?
Pro mě by to určitě bylo vítané zpestření, netvrdnul bych tam sám a měl bych si s kým zavtipkovat v češtině. (úsměv) Šance na to je podle mě obrovská. Třeba Adam Gawlas určitě má na to, aby v lednové kvalifikaci tu kartu získal.
Viděli jsme nedávno na Grand Slamu, jak úžasně hrál. Máme spoustu dalších skvělých mladých hráčů, třeba Romana Beneckého, Sašu Maška, ale i ty zkušenější, jako je Pavel Jirkal. Hlavní je, aby na Q-School (každoroční série náročných kvalifikací, v níž stovky hráčů usilují o limitovaných počet karet PDC, pozn. red.) nejeli jen tak si zahrát, ale chtěli to vyhrát.
Šipky jsou v Česku čím dál populárnější, stejně jako vy sám. Cítíte se už jako sportovní celebrita?
Je fakt, že medializace šipek je teď opravdu neskutečná, vnímám mnohem větší zájem lidí. A to nejen u nás a na Slovensku, podpora mi chodí i od fanoušků v Polsku nebo v Maďarsku. Já ale doufám, že pořád zůstávám svůj. Každému rád poradím. Trávím čas s rodinou a okolo baráku, vídám se s kamarády. V tom se měnit nechci. (úsměv)
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
