Ještě před sedmi lety se protloukal životem jako ragbista v nižších ostrovních soutěžích. V mládežnických kategoriích sice Gerwyn Price nakoukl dokonce do reprezentace Walesu, ale pak se jeho sen o hvězdné kariéře ve světě šišatého míče začal jaksi drolit. Nikdy se neprobil mezi naprostou elitu, občas si přivydělával i jako vyhazovač. V této roli dokonce odnesl jednu bouřlivější rozmíšku padesáti stehy na hlavě…

„Byl jsem v té době trochu vykolejený. Rád jsem se chodil bavit, na večírcích jsem trávil víc času než na hřišti. Proto jsem v ragby nenaplnil svůj potenciál,“ vzpomínal Price před časem.
Jako velká voda
Když si s kamarády zašel na pivo, rád si zaházel na sisalový terč, který visí snad v každé britské hospodě. A docela mu to šlo. Dokonce natolik, že v roce 2014 ho velšský šipkař Berrie Bates přemluvil, aby zkusil kvalifikaci o zisk členské karty na okruhu PDC.
A Price – bez nějaké větší přípravy – uspěl. Z vyhořelého ragbisty byl náhle profesionální hráč šipek. „To úplně změnilo můj život. Dospěl jsem, všechno teď beru mnohem zodpovědněji. Také mi pomohlo, že jsem se oženil a stal se otcem. Prostě jsem se usadil,“ líčil potetovaný pořízek, který krátce před dovršenou třicítkou přesedlal na zcela odlišnou sportovní disciplínu.
Těžko si totiž představit křiklavější protiklad. Na jedné straně ragby, fyzicky extrémně náročný kolektivní sport pro vazouny s vyrýsovaným svalstvem, na druhé straně šipky, tedy pro mnoho lidí jen hospodská zábava pupkatých chlapíků.

Jenže na profi úrovni nejde o kratochvíli pro každého: hráči jsou u terče pod drtivým tlakem, rozhodují milimetry. Klíčové je absolutní soustředění a schopnost koncentrovat se bez ohledu na to, co se děje okolo.
Do tohoto světa se zavedenými pravidly a zvyklostmi vtrhnul Price jako velká voda. Vymykal se už svou postavou, tak odlišnou od tradiční představy šipkaře. Brzy na sebe začal upozorňovat i jinak. Temperamentní Velšan má docela proříznutou pusu a rád provokuje soupeře i fanoušky.
Zlý muž číslo jedna
Silácké výroky na Twitteru i bouřlivá gesta na pódiu při televizních turnajích mu vynesly neoficiální titul „nejnenáviděnějšího“ hráče PDC.
„V současných šipkách je poptávka po výrazných osobnostech. A to Price od začátku dokonale splňoval. Zaujal roli zlého muže. Půlku lidí štve, půlka ho za to miluje. A o to jde,“ výstižně popsal Wayne Mardle, bývalý šipkař a nyní televizní komentátor stanice Sky Sports.
Někteří slavnější soupeři se svéráznému chování bývalého ragbisty pohrdavě smáli. Prý nic nedokázal, umí jen mluvit. Jenže Price se rapidně zlepšoval i jako hráč, nejen jako marketingově přitažlivá figurka.
Rok po roku stoupal světovým žebříčkem a prosazoval se i na majorech. V roce 2017 se probil do finále UK Open a o rok později dokonce vyhrál Grand Slam of Darts. A emoce se daly krájet.

„Možná jsem to trochu přehnal, ale takový prostě jsem,“ uculoval se Price později při vzpomínce na finálový duel s ostříleným Garym Andersonem. Velšan dokázal svým provokativním chováním dvojnásobného mistra světa úplně rozhodit, až se nakonec oba borci málem servali. Z odměny pro vítěze ve výši 110 tisíc liber pak dal Price přes 20 tisíc na pokuty.
Od té doby jeho sebevědomí dál rostlo. Vyhrál ještě dva majory a nakonec se dočkal i nejcennějšího titulu: v neděli po skvělém výkonu (a tentokrát bez použití kontroverzních „postranních taktik“) zdolal právě Andersona ve finále mistrovství světa 7:3 na sety.
I jeho nejzarytější odpůrci museli přiznat, že Price si trofej i šek na půl milionu liber zasloužil. Herně neskutečně vyzrál a na šampionátu byl skutečně nejlepší.
Dovršený přerod
„Jsem neskutečně šťastný. V životě jsem necítil takový tlak,“ popsal Price, který se stal králem světových šipek 43 let poté, co jiný Velšan Leighton Rees vyhrál úplně první MS v historii.
Pozoruhodný přerod někdejšího ragbisty, který se pral na diskotékách, ve sportovní hvězdu první velikosti, byl završen. Jen za poslední dva roky si na turnajích vydělal skoro 40 milionů korun a z čela světového žebříčku po dlouhých sedmi letech sesadil Nizozemce Michaela van Gerwena.

Nebyl by to ale Price, kdyby už si nedával další cíle. U jednoho titulu mistra světa prý určitě zůstat nehodlá. „Ještě jsem zdaleka nepřevedl všechno, čeho jsem schopný,“ varuje soupeře, kteří se mu nejdřív smáli, pak ho nesnášeli a teď se mu musejí chtě nechtě vyrovnat.