V dalším tématu Sportovního deníku najdete vybrané příběhy těch, kteří se rozhodli pro studium na univerzitě.

Inženýrka, světová šampionka

Markétu Davidovou zná v Česku snad každý. Úspěšná biatlonistka, mistryně světa z roku 2021. A také inženýrka. Málokdo to ví, ale na České zemědělské univerzitě zvládla dokonce dva obory (výživa zvířat a dietetika + reprodukční biotechnologie). „Lákalo mě to ke zvířatům,“ prozradila 27letá rodačka z Jizerských hor. Už na gymnáziu měla úlevy, vždyť v posledním ročníku dokázala získat medaili z juniorského šampionátu. Ačkoliv se poté prosadila i do seniorské reprezentace, ze svého snu o vysoké škole nic neslevila.

Zbyněk Pulec (uprostřed) s dalšími českými vodními slalomáři, kteří byli loni pozváni do dějiště olympijských her 1972
Skandální příběh českého olympionika. Úřady mu krátí důchod kvůli kariéře

„Měla jsem individuální plán, protože bych nesplnila docházku. Ale jakmile to šlo, byla jsem ve škole. Vše jsem plnila, jak jsem měla,“ dodala Davidová.

Ostatní spolužáci z pražského Suchdola chodili večer na drink, ona měla jiný plán. Trénink kombinovala s učením. „Nejvíc mi asi dala zabrat genetika na bakalářském studiu a pak samozřejmě státnice,“ prohlásila. Mezi biatlonisty je tak trochu bílou vránou. Už dlouho totiž říká, že skončí a vrcholovému sportu dá sbohem. „Ráda bych se po biatlonu věnovala něčemu z toho, co jsem vystudovala, ale uvidíme, kam mne život zavane,“ usmála se.

Ze Sparty na univerzitu do Anglie

Jiří Boula je zjevením mezi fotbalisty. Odchovanec pražské Sparty nyní působí v Baníku Ostrava. To by nebylo zas tak zvláštní, kdyby v mezidobí nestihl získat bakalářský titul. Navíc ne jen tak někde. On studoval v Anglii!

Řada sportovců studuje na soukromých školách, které v poslední době zaznamenaly velký rozmach. Oproti klasickým „státním“ univerzitám je nutné za absolvování studia platit. Rozdíl je v přístupu k vyučování, známé tváře mají často úlevy.

K raritní zkušenosti z ostrovů se dostal souhrou náhod. Letenský klub s ním nepočítal. „Smlouvu jsem neměl, nic mě tam nedrželo. A takhle jsem mohl spojit univerzitu s fotbalem,“ zavzpomínal nyní 23letý záložník na období po střední škole. Ptal se agentů, nikdo mu nepomohl. Nejprve tedy zamířil na univerzitu v Derby. Parťáka mu dělal Karel Tvaroh, spoluhráč z Letné a nyní televizní expert.

„Někteří kluci tam chodili na brigádu, já ne. Podporovala mě rodina. A přítelkyně, protože ta pracovala,“ usmál se. Ze školní lavice se brzy dostal na trávník – získal angažmá mezi amatéry v sedmé nejvyšší soutěži.

Zleva Michal Papadopulos z MFK Karviná a Jiří Boula z Baníku Ostrava (na snímku vpravo), leden 2022.
Sparťan? Ne, sparťanská minulost, líčí Boula. Baník mu k srdci rychle přirostl

Tým se jménem Mikleover je pro českého fanouška španělskou vesnicí. Boula říká, že kvalitou by se tady vyrovnal nejhorším z druhé ligy. Zažil různé věci. „Jednoho hráče vyhodili kvůli drogám,“ dodal.

Teď už je ale v Ostravě, za níž dal nedávno i první gól. Jako vystudovaný sportovní manažer. „Mám plán B, ale teď se soustředím jen na fotbal,“ vzkázal.

Univerzity se specializací na sport

- Univerzita Palackého v Olomouci (Fakulta tělesné kultury)
- Masarykova univerzita v Brně (Fakulta sportovních studií)
- Univerzita Karlova v Praze (Fakulta tělesné výchovy a sportu)

Doučování, deset let a hokej k tomu

Až vám někdo bude tvrdit, že profesionální kolektivní sport nejde skloubit s vysokou školou, řekněte mu o příběhu Jakuba Babky. Jako hokejista získal inženýrský titul v řemeslu, kde jen tak někdo neuspěje. Loni zakončil studium, zamával budovám univerzity a už se zase jen prohání po ledě. V extralize, v Kladně, kde platí za ceněného univerzála. „Bylo to náročné,“ ohlédl se za dvojbojem škola + kariéra. Po absolvování stavební průmyslovky ho lákalo České vysoké učení technické v Praze. Vybral si obor management a ekonomika ve stavebnictví.

Mikuláš Zbořil v exkluzivním rozhovoru pro Deník promlouvá o studiu na vysoké škole i zlínské fazoně. Berani mají za posledních 15 zápasů nejlepší formu v Chance lize.
Zbořil byl blízko konce kariéry, mohl žít ve Španělsku. Na VŠ ho děsila fyzika

„To je všechno, co se týká projektů. Od rozpočtu přes projekt, který tedy nekreslím, ale dostanu ho a nacením jednotlivé položky. Potom dělám harmonogram stavby, kolik lidí tam kdy poslat, a při stavbě vše kontroluju,“ vysvětlil 30letý hráč Rytířů.

Největší potíže mu při studiu dělala matematika a mechanika. Dokonce musel chodit na doučování. A kvůli hokeji nakonec dostal malou úlevu: individuální plán a studium dlouhé skoro deset let. „Naštěstí pro mě většina vyučujících měla pochopení,“ podotkl šikula z Kladna. Zatímco jeho spoluhráči budou jednou řešit, co dál, on má jasno. A třeba mu hokejoví funkcionáři svěří přestavbu nějaké haly…

Skalpel, míč a sen o reprezentaci

Co chvíli je ve škole a učí se, jak poznat angínu a jak zacházet se skalpelem. Jindy zase běhá po palubovce a hází balon do koše. Anežka Kopecká má ve 22 letech před sebou dvě zajímavé cesty: buď z ní bude lékařka, nebo basketbalistka. Pivotka KP Brno už čtvrtým rokem studuje všeobecné lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a do toho si svými výkony na sportovním poli řekla i o pozvánku do české reprezentace. „Nedávám přednost ani basketbalu, ani škole. Snažím se to zkombinovat tak, abych mohla dělat obě věci, i když vím, že to není na sto procent. Do školy musím chodit. Někdy ustoupí učení, jindy trénink,“ líčí klíčová hráčka aktuálně třetího celku nejvyšší české soutěže.

Jakub Babka
Tréninky, škola a doučování. Babka zavzpomínal na studentská léta na ČVUT

Kvůli škole vynechala jediný zápas, když na začátku listopadu KP hrálo EuroCup v Angers. Sní o účasti na mistrovství Evropy, dokonce si proto hrála s rozvrhem, aby měla volno… Basketbal někdy bere jako únik z náročné reality studentky medicíny. „Dá se tím dobře odreagovat,“ přiznává. Jednou by ráda pracovala v oboru s chirurgickým zaměřením, ale… „Mám několik variant. Musím si je nechat projít hlavou. Některé počítají s tím, že bych se pořád nějak věnovala basketbalu, jiné že vůbec,“ uzavírá. 

Z ledu do kostela, do školy a zpátky

Jeho příběh je plný otázek a odpovědí. Matouš Venkrbec nepatří v hokeji k neznámým hráčům. Ze dvou důvodů: ukončil kariéru, aby se pak zase vrátil. A také je to křesťan. Věří, že cestu mu určuje někdo nahoře. Bůh. Jako mladý kluk pošilhával po zajímavé kariéře, leč přišel zlom. V 21 letech oznámil trenérům, že už jej honění za pukem nenaplňuje. Byl nešťastný. Našel se ve škole a v kostele. „Od roku 2008 jsem studoval management sportu a trenérství. Když jsem skončil s hokejem v roce 2010, přidal jsem k tomu další obor – žurnalistiku a teologii,“ přiblížil.

Pochází z nábožensky založené rodiny, takže to pro okolí nebyl takový šok. Zato nové spolužáky překvapil. „Když jsem šel poprvé na zkoušku sboru, tak za mnou vstupovala do dveří holka se slovy: ‚Chlapče, ty máš ale ramena. Nejsi náhodou hokejista?‘ Zaskočil jsem ji, že ano. Na pohled jsem byl rarita,“ vzpomíná. Když dostudoval, rozhodl se pro návrat k vrcholovému sportu. A povedlo se mu to: zažil extraligu v Pardubicích a Českých Budějovicích. Nyní je lídrem Prostějova o patro níž. „Nevylučuju, že ještě půjdu studovat. Dovedu si sám sebe představit ve více oblastech,“ dodal 33letý útočník.