Právě tato usměvavá blondýnka je tváří týmu, jenž tak moc touží po cestě pod pět kruhů. České ženy troufalému snu obětovaly čas i peníze každá z nich zaplatila 20 000 korun. A ne aby mohly být v reprezentaci, suma pouze pokryla náklady na přípravu.

A teď si vezměte, že Italky (v Ostravě získaly titul) naopak za účast dostaly zaplaceno… „Na to se nesmíme ohlížet. Musíme řešit jiné věci. Je třeba se co nejlépe nachystat na nejlepší nadhazovačky, na které jsme zatím nestačily,“ zdůrazňuje Pecková.

V kabině má velké slovo. Třeba proto, že letos už podruhé podepsala smlouvu s tchajwanským klubem Caesar Park. Je profesionálkou! „Ale jen na play-off. Zatím upřednostňuji školu. Byla jsem tam vždycky jen na dva měsíce,“ upřesňuje.

Do USA, nebo Asie

I tak se jedná o výjimečný zjev. Možností na velkou softbalovou kariéru totiž ve světě moc není. „Asi nejednoduší cesta vede přes americké univerzity,“ líčí trenér Vojtěch Albrecht. Američanky jsou královnami softbalu. Další dobré soutěže jsou v Japonsku a na zmíněném Tchaj-wanu.

Právě tam (tedy spíš: jen tam) se hraje profesionálně. Tam se ženy uživí softbalem. „Konkurence je ale obrovská a vyvolených málo,“ líčí kouč.

Ale zpět k Peckové. Odchovankyně Ledenic a úřadující česká mistryně platí za jednu z nejlepších nadhazovaček starého kontinentu. Za byt a stravu už házela na Novém Zélandu. Pocit profesionálky však zažila až u pobřeží Číny. „V první sezoně jsme prohrály poslední finále. Letos už jsme slavily titul,“ říká.

Život v asijské zemi si rychle oblíbila: „Během dne absolvuji dva tréninky, někdy jdu i do posilovny. Pak mám dost volného času. Mohu tak poznávat památky.“ Nejvíce Peckové učarovala příroda. „Je nezkažená. Miluji hory. Letos za mnou přijela mamka. Spolu jsme slezly pár třítisícovek,“ vypravuje.

Postavení softbalu českou vyslankyni nadchlo: „Na každém kroku vidíte, jak je těší a jak si hráček váží.“ Jen její postava není v kraji zvykem. „Trochu jsem vyčnívala. Oproti normální populaci jsem byla vyšší o několik desítek centimetrů,“ přibližuje s úsměvem.

Autogramy pro děti

Na pozornost fanoušků už je Veronika Pecková zvyklá, a na tu mediální pozvolně přivyká. „Zatím se za moc známou nepovažuji,“ culí se. „Samozřejmě už jsem rozdala pár rozhovorů, ale to je tak všechno,“ popisuje skromně. Texty o sobě prý nikdy nečte, a když se jí do interview nechce, v duchu si řekne: „Děláš to pro softbal!“ A taky si vzpomene na děti, které u reprezentantek žadoní o autogramy. „To je moc milé,“ přiznává.

Právě tyhle příznivce a celou softbalovou rodinu by Češky chtěly potěšit už za chvíli dojde na kvalifikační turnaj o Tokio (hraje se od 23. do 27. července v Nizozemsku). Ve hře bude jediné nominační místo a soupeřky více než zdatné ony Italky, domácí hráčky, Britky, Francouzsky, Španělky, Botswaňanky a Jihoafričanky.

„Olympiádě jsme obětovaly dva roky. Věřím, že turnaj zvládneme a postoupíme,“ dodává Pecková.