Už jste v Ledenicích doslavili?
Budete se divit, ale oslava byla vzhledem k výsledku relativně skromná a klidná. Asi to bylo způsobeno tím, že série byla relativně jednoznačná a nemuseli jsme se prát o každý bod.
Premiérový titul jste tedy přešli mlčením?
To zase ne. Převládala radost a spontánní reakce. Poseděli jsme se do ranních hodin. Mužská a ženská větev jsou ale v Ledenicích úzce spjaté. A holky ještě hrají. Až budeme mít všichni po sezoně, budeme slavit tři dny.
Máte můj obdiv. Zvládl byste tři dny oslav?
Já bych se do nich raději neměl pouštět a nechat je na mladších. I když… Pokud člověk moc chce, zvládne cokoli. (směje se)
To jste si asi říkal často během sezony. Prý jste dojížděl z Prahy.
Tohle je jediná stinná stránka mého působení u Žraloků. V týdnu jsem trénoval s klukama v Praze a o víkendu jsme s Jardou Breníkem jezdili na zápasy. Ale člověk si zvykne, prostě vyjede o dvě hodiny dříve než ostatní. Z Jesenice pěkně směr Tábor. Alespoň jsme měli čas si popovídat.
Jak zvládalo vaše tělo hraní?
Úplně v pohodě. Vždyť se hrál jen jeden zápas denně. Horší bylo, když jsme odjeli na Super Cup, kde jsme po celý týden absolvovali dvě utkání denně. Přiznávám: na konci turnaje už jsem relativně kňučel. Na druhou stranu člověku s věkem přibývají i zkušenosti a určitá moudrost.
Co vlastně stojí za úspěchy Žraloků? Nejlepší český softbal se hraje v městečku o 2500 obyvatelích.
Ne co, ale kdo – rodina Korčákových. Maminka s tatínkem dávno předtím, než chlapci dosáhli dospělosti, začali vychovávat výborné hráče. Klub byl lokální, bojoval na úrovni jižních Čech a postupem času rozkvétal. A dnes jsou holky i kluci z Ledenic oporami nároďáku.
I zázemí už je na odpovídající úrovni?
Ledenice se nemusí bát srovnání se světem. Samozřejmě jsou věci, které by se daly zdokonalit, ale ty najdete všude. Potřebovali bychom lepší zadní pole, přivítali bychom, kdyby se povedlo vybudovat druhé hřiště a zvětšit kapacitu tribuny.
Říkáte, že byla finálová série jednoznačná. Co ji rozhodlo?
Zkušenosti. Četl jsem rozhovor s trenérem Břeclavi Dušanem Borbélym, prý mají věkový průměr osmnáct let. Ani my sice nejsme staříci, ale v play-off už máme něco za sebou. Břeclavští kluci pluli na vítězné vlně, ale narazili na trpělivě budovaný a vyrovnaný kádr.
Na závěr očekávané otázky: Budete pokračovat? A stále v Ledenicích?
Nějaké jednodušší otázky byste neměl? (směje se) Kdybych reagoval spontánně, řeknu, že budu pokračovat v Ledenicích. Vždyť mě láká obhajoba titulu a jsem rád součástí fajn party lidí. Ovšem je tu i rodina, věk a vzdálenost. Odpověď tedy zní: Vážně nevím.
