Spolu s Albertem Contadorem jste si v pondělí projel část tratě L’Etape. Stihli jste si promluvit?
Stihli jsme už během té projížďky prohodit pár slov, viděli jsme se pak i večer, znovu pak dneska. Takže jsme pokecali a bylo to moc příjemné setkání, protože i když jsem závodil ve stejné době jako on, tak jsem neměl nikdy prostor a možnost se s ním pobavit.

O čem jste spolu mluvili? Spíš věci ze života, nebo i z cyklistiky?
I z cyklistiky, protože on má samozřejmě pořád obrovský přehled, jak komentuje závody na Eurosportu a kouká na ně. Má navíc už i zkušenosti z toho, když skončil kariéru, takže ví, jak se k tomu postavit. I o tom jsme se bavili, stejně tak o všech jeho projektech, jimž se věnuje. Bylo to hodně zajímavé a motivační.

Byl to váš vzor?
Až tolik jsme se nepotkávali, ale vzor to rozhodně byl tím, jakým stylem závodil, jak skvělým vrchařem byl. Tím byl asi vzorem pro všechny.

Čemu se teď vy věnujete po konci kariéry?
Dost rychle to utíká, řekl bych, že až moc. Od Tábora už jsme skoro tři měsíce a já se od té doby nezastavil. Když tedy nepočítám dva týdny, co jsem po mistrovství strávil v Indii. Pak jsme se vyměnili s manželkou, která jela také na nějaký pobyt. Snažím se věnovat synovi, občas se svezu na kole, do toho nějaké ambasadorské věci a pak nějaké projekty, které se třeba někdy povedou.

Momentky Alberta Contadora z jeho bohaté kariéry
Contador se projel po Česku. Krajina je nádherná, usmíval se hvězdný cyklista

Proč právě Indie?
Chtěl jsem vypadnout někam do neznáma, úplně mimo bublinu, ve které jsem žil. Myslím, že se to povedlo. Vrátil jsem se s vyčištěnou hlavou.

Nelitujete konce kariéry?
Nelituju. Vážím si toho, že jsem to mohl uzavřít právě takhle v Táboře před českými a belgickými fanoušky. Myslím, že jakýkoliv jiný závod by neměl takovou atmosféru. Nedokážu si představit lepší rozlučku, než byla ta v Táboře.

Nechybí vám závodění?
Zatím ani ne. Myslel jsem si, že to bude těžší hlavně v průběhu jarních klasik. Jen když se dojelo Paříž-Roubaix, tak jsem měl takový divný pocit, protože bych tam u toho rád byl. A když jsem se byl podívat na závodě Kolem Flander, tak bych byl taky raději na kole než za tím plůtkem. Tam mi to chybělo, protože to byly závody, které jsem chtěl ještě letos jet. Ale zase jsem si to užil z té druhé strany.

Říkal jste si, že byste jim naložil, když jste sledoval Paříž-Roubaix?
Když jsem viděl styl závodění, tak asi ne. Ale kdybych tam přijel s podobnou formou jako do Tábora, tak bych byl schopný závodit. Samozřejmě ne s Van der Poelem, ale někde ve skupině za ním asi jo. Ještě bych si to rád zkusil. Na druhou stranu Tábor byla tak skvělá rozlučka, že bych to nevyměnil třeba za páté místo na Paříž-Roubaix.

Jak se těšíte na L’Etape? Budete s hobby závodníky opravdu závodit?
Těžko říct. Na Mallorce jsem taky viděl před sebou hobíky a lákalo mě je vždycky dojet. Závodění pořád v hlavě mám, ale forma už mě nepustí. Můžu si závodit maximálně tak sám se sebou.

Když sednete na kolo, jaké tempo nastavujete? Závodíte, nebo si to vychutnáváte?
Jak kdy. Když se mi chce, jedu rychle, když se mi nechce, tak pomalu. Ale už to není tak, že koukám na watty, tep, rychlost… Je to prostě tak, že když sednu na kolo, tak si to užívám.

Přibral jste po konci kariéry?
Už jo. Mám tři kila navrch. A doufám, že se to zastaví, ale to je vždy taková zimní váha. Po sezoně jsem vždy přibral dvě tři kila, teď jsem na té váze.

Co jídlo? Dopřáváte si?
Dopřávám si, ale i tím, že málo sportuju, nemám až takový hlad, za což jsem rád. Ale když přijedu sem do Stříbra, mamka mi vždy uvaří něco, co bych si normálně nedal. V Belgii mají všude samé dobré dortíky, ale i tím, že se snažíme jíst zdravě kvůli synovi, tak to zase až tak odlišné nemám. Rozdíl je však v tom, že se nemusím úplně přesně hlídat a třeba si vážit těstoviny. Jím podle chuti.

Cyklistický závod Czech Tour 2023 se po všech stránkách vydařil
UAE Emirates versus Visma-Lease. Kdo ovládne na Czech Tour bitvu gigantů

Co pivo? Dáte si?
Jasně, dám si i pivo. Je fajn, že když jsme na nějaké rodinné oslavě, tak si můžu dát v podstatě, co chci. Nemusím se omezovat, ale můžu jíst a pít to, co ostatní. I když mám doteď pořád někde v hlavě tu sebekontrolu, že už jako stačilo. Pořád jako kdybych tam měl pocit, že jsem jen mimo sezonu a od pondělí začínám zase trénovat, protože jsem neskončil. Prostě si musím ještě zvyknout. Ale ve špatném počasí už na kolo nejdu.

Platí dál úvahy, že byste zasáhl do závodů v jiných disciplínách?
Nemám to v plánu. Tím spíš, když vidím, jak se vše vyvíjí i doma se synem, tak si spíš chci urovnat život, než abych investoval pět až sedm hodin denně zase do nějaké přípravy, která by nikam nevedla. To jsem mohl ještě závodit, jít třeba do nějakého menšího týmu. Rozhodl jsem se, že všechno ukončím v Táboře, svezu se takhle třeba na L'Etape a bude to třeba můj jediný závod v roce. Ta daň za to by byla moc velká, už se mi nechce tolik obětovat. Štve mě, když třeba nejsem čtyři dny na kole, musím se z toho jít proběhnout, abych tu přebytečnou energii odfiltroval. Na to si zvykám, ale mám teď jiné priority a těch se chci držet. Až se rozkoukám, třeba mě to navede zase na nějaký směr. Ale určitě už nechci trénovat šest hodin denně.