Popsaný moment se udál při nedávném testu dovedností v rámci oceňovaného projektu SportAnalytik.
Rok co rok, převážně takto na podzim, si rodiče malých dětí pokládají otázku: Co za sport by měla dělat naše ratolest? Za jedno dopoledne mohou dostat odpověď.
Caparti, kterým musí být alespoň pět let, absolvují devět zkoušek.
Ony disciplíny, ze kterých se testování SportAnalytik skládá, nejsou bůhvíjak složité. Děti čeká sprint, skok snožmo do dálky. Oblíbený je hod basketbalovým balonem vsedě, potíže mnohdy dělá stoj na jedné noze (se zavřenýma očima). A nejvíc legrace je se zmíněnou honěnou o šátky.
Zábava celkem stovky účastníků trvá zhruba dvě hodiny.
Tvůrci projektu slibují, že „pomocí devíti testů fyzických předpokladů doporučí vašemu dítěti sporty, na které má přirozený talent“.
„Naším cílem totiž není najít olympijského vítěze,“ upozorňuje Jan Březina, spoluzakladatel firmy SportAnalytik.
Důležité je ono slovíčko talent. Analytici se spojili s docentem Tomášem Peričem, uznávaným expertem na problematiku sportovní přípravy dětí z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Projekt běží od roku 2013. Ačkoliv je účast placená, kapacita se obvykle naplní do posledního místa.
Nejhodnotnější pak není medaile, ale výsledky takzvaný sportreport a talentreport. Rodiče dostanou tipy na sporty (a blízké oddíly), vše doplňují percentily.
Pro zajímavost: úřady se po letech nedbalosti rozhoupaly ke svým testům. Vymyslela je školní inspekce proběhnou teď na podzim, ale jen ve třetích a sedmých třídách. Nebudou pro děti, výsledky si vyhodnotí experti a školy.
„Děti ze škol se u nás mohou zapojit do Olympijského víceboje, ale tam jsou podmínky i hodnocení trochu jiné. Navíc ne každá škola se jej účastní,“ říká Březina.
SportAnalytik už také překročil hranice střední Evropy. Talent podle něj hledají i v Itálii, Velké Británii či daleké Indonésii a Austrálii. Všude na stejném principu (a s trochu jinými výsledky). Češi z nich nevycházejí moc dobře.
