„Úplně jsem se tam rozklepala,“ líčila první dojmy česká oštěpařka Barbora Špotáková. Českou hymnu si vychutnala do poslední noty. „Začala jsem zpívat až po chvíli, ale ne nahlas.“ Snad aby ještě více nepopudila poražené Němky Obergföllovou a Neriusovou, velké favoritky soutěže.

„Bylo to zajímavé, vůbec mi nepogratulovaly. Já se k nim otočila a ony nic,“ vyprávěla. „A to se přece nedělá.“ Ve Špotákové se na ósackém stadionu Nagai mísily hezké a zvláštní pocity. Možná dokonce i pořadatelé najisto počítali s tím, že po oštěpu tu bude znít německá hymna.

„Na předávání medailí totiž vybrali nějakého německého funkcionáře. Asi půl hodiny před ceremoniálem si tam s ním obě dvě jejich oštěpařky německy notovaly a já čuměla do zdi,“ popisovala Špotáková.

„Jako by mi dávali najevo, jak jsme maličká zemička. Jedna zleva, druhá zprava a jeden zepředu. Asi je ta porážka hodně štvala,“ vyprávěla dál mistryně světa. Zlato s rudým šperkem uvnitř, který symbolizuje zemi vycházejícího slunce, však mohla slavit právě ona.

„Oslava byla, samozřejmě. Nejdřív u vedení na pokoji, tam jsme bouchli dvě šampáňa,“ prozrazovala. Když pak vyšla na chodbu, čekali na ni všichni ostatní. „Bylo to skvělé, pořád jsme zpívali: Auf wiedersehen, auf wiedersehen .“

U Špotákové na jednolůžkovém pokoji se dovádělo do časných ranních hodin. Za pomoci hudebního archivu výškaře Tona rozjeli atleti pořádnou diskotéku. „Bylo nás tam asi deset. Dělali jsme pěkný humbuk. Ale recepční byli shovívaví,“ dodala zlatá oštěpařka. Nástupkyně Zátopkové a Železného.