Když jsem viděla Němku, jak se šklebí, říkala jsem si: Tak dneska se takhle radovat nebudeš, líčí mistryně světa

Rozhovor

Asi byste si musela na takovou oslavu pronajmout strahovský stadion, ne?

No, ty jo. Na to by padla prémie za titul. (60 tisíc dolarů)

Na co ještě se těšíte?


Třeba na české jídlo. U nás v hotelu toho na výběr moc neměli. Navíc maso tu opravdu nebylo moc dobré.

A na pivo ve vaší oblíbené restauraci u Pinkasů taky? Už tam budete mít vlastní štamgastovský půllitr?

Mám ho slíbený. Ale za titul to není.

Za co tedy?

Za propagaci restaurace. Je to příjemné. Už by tam na mě mohl čekat, určitě se tam zastavím.

Vyrazíte někam i s přítelem Lukášem?

Chceme jet na Sýkořici, tam to máme rádi. Odvděčit se fanouškům, asi tam musel být velký kotel. Kdyby bylo ještě hezky, mohli bychom si zahrát na kurtech volejbal, pozvat někoho na soudek.

Na dovolenou u moře nemyslíte?

Ale jo. Něco plánujeme, asi Řecko. Také mám kamarády v Jablonci a brácha bydlí v Ústí. I tam bychom se chtěli podívat.

Stihnete letos na podzim v Ústí i závody? Vždycky jste se tam loučila se sezonou.

Chtěla bych, i když ještě nevím. Je to taková moje srdeční záležitost.Tam se nastartovaly moje úspěchy. V září 2005 jsem právě v Ústí hodila 65,74, hned po mistrovství světa v Helsinkách, kde jsem vypadla v kvalifikaci. Od té doby se mi daří. Byl to výjimečný den, úžasný jako ten zlatý v Ósace.

Jaké závody vás ještě čekají?

Asi už jen Zlatá liga v Berlíně a Světové finále ve Stuttgartu. A taky pojedu v sobotu do Sušice, na finále atletické extraligy.

Tam bude i Marlene Otteyová v barvách Brna, uvidíte se.

Zase? Bydlela tady u nás v hotelu, vídala jsem se s ní denně. Tak se zase potkáme.

V Berlíně pro změnu opět narazíte na německé soupeřky Obergföllovou a Neriusovou, které jste na šampionátu porazila…

Přímo v jejich hnízdě bude odveta. Loni jsem si je tam vychutnala. Tehdy tam byl Lukáš se mnou taky. Vždycky, když se mnou jel na závody, vyhrála jsem. Prostě si ho beru s sebou z čisté vypočítavosti! (smích)

Cítila jste z Němek po ósackém finále zklamání?

Strašně moc. Ony si byly jisté, že vyhrajou. Dokonce si jejich výprava přinesla transparent do hlediště: Obergföllová, mistryně světa. Ale já měla lepší fandy, víc hluku, větší rambajs.

Ten transparent vás vyhecoval?

Jo. Ale nejvíc mě hecla samotná Obergföllová, jak se radovala po svém druhém pokusu. Byla to tak ošklivá radost, takový škleb, že jsem si říkala: Tak dneska se takhle šeredně radovat už nebudeš.

Jak to myslíte?

Fakt mi ta její radost připadala zlá. Na stránkách Mezinárodní atletické federace je při tom vyfocená. Ta fotka to úplně ukazuje, stáhla jsem si ji do počítače.

Už víte, jak reagovat v takových psychologických bitvách? Nebo se necháte vyprovokovat?

Právě, že nechám. Mě lehce někdo vyprovokuje, hned reaguju, stačí mi málo. Ale tohle mělo skvělý efekt. Protože určitě je těžší porazit někoho, kdo je kamarád. Líp se poráží někdo, o kom víte, že vám hrozně nepřeje. A ona mi to nepřála. I jak mi potom podávala tu ruku, to bylo jako leklá ryba.

Prý vám gratuloval i Jan Železný?

A také ministryně obrany. Honza poslal esemesku: Gratulace a užij si to.

Říkal, že věří, že můžete přehodit 70 metrů a vyhrát olympiádu…

Říká to víc lidí, kteří oštěpu rozumějí, ale ono to zatím nejde. Je to zavazující, když si všichni myslí, že hodím 70 a pak letí oštěp jen na 62. Je těžké přidávat i pouhé centimetry.

Přesto máte světové zlato. Stejně jako letos další tři české ženy Neumannová, Sáblíková a Záhrobská. Jak vám je v této společnosti?

No, to bych se nenadála, že mezi ně budu patřit. Jsme holt silná generace emancipovaných žen. (smích)