A právě 77. nejlepšího světového hráče jsme se zeptali na sportovní plány Buldoků i jeho samotného.

Koukal na mistrovství republiky získal svůj patnáctý republikový titul. Vzhledem k hráčově věku třiceti let se jedná o naprosto ojedinělý výkon. První triumf přišel v roce 1999, kdy mu bylo pouhých šestnáct let. S jedinou výjimkou v roce 2009, kdy vypadl v semifinále, vládne domácímu squashi až dodnes.

Loni se týmu Buldoci nevyhnuly problémy, hráčům se nepodařilo postoupit do play off mezi čtyřku nejlepších. Letos se zdá, že družstvo ve složení Jan Koukal, Petr Martin, Peter Kviečinský, Lukáš Levinský, Jan Filounek, Richard Nádvorník, Zbyněk Štandera a Dominik Dubský má po prvních odehraných kolech extraligy slušně našlápnuto k lepším výsledkům. Vždyť momentálně sdílí druhou příčku společně s ostravským Corkers A.

Jane, v čem byl problém v minulé sezoně?
Vyhráli jsme málo zápasů. Myslím, že postup nám utekl o jedno vítězství. Já jsem nemohl většinu víkendů nastoupit, a to asi nakonec bylo klíčové. K tomu další dvě kola nehrál ani mistr Slovenska Peter Kviečinský. To také ovlivnilo konečný výsledek. Tento rok se pokusíme podobných problémů vyvarovat, ať můžeme skoro pokaždé nastupovat v plné sestavě.

Jaký je váš cíl pro tuto sezonu?
Určitě postoupit do play off. A tam už se může stát cokoliv.

Daří se vám skloubit účast na turnajích v zahraničí s domácí soutěží?
Ano, je to jen na mně, jak si program zařídím a letos jsem si řekl, že budu doma hrát více.

Jste kapitán týmu?
Ne, spíš jsem posunovač. (směje se) Kapitánem je Petr Martin a na tuhle roli mu já nemůžu sahat.

Máte týmového trenéra?
Petr Martin trénuje ostatní hráče, já si jdu s klukama také občas zahrát, pokud můžu a nejsem v zahraničí.

V září vám zranění nedovolilo nastoupit v prvních dvou kolech extraligy v plném nasazení. Už jste v pořádku?
Ano, už jsem jako nový. Měl jsem natažený sval.

V roce 2011 jste vytvořil rekord v počtu startů na turnajích profesionálního okruhu, bylo jich 25. To nezvládl žádný jiný hráč na světě. Jak takovou zátěž snášelo vaše tělo?
Mně to nepřijde jako nic divného. Nebaví mě měsíc trénovat a potom si zahrát jen jeden turnaj. Nejraději bych hrál každý týden jeden, jako to mají tenisté. Ale bohužel squashová tour k tomu není uzpůsobena, to bych se tak nalítal, že bych to ani nepřežil. Jeden týden v Brazílii, druhý v Austrálii, další jinde, to bohužel nejde. Takže jsem se to snažil co nejlépe skloubit a v tom roce se mi to podařilo. Jinak to ale asi úplně možné není.

Máte plán, kolik turnajů odehrajete letos?
Kdybych nebyl zraněný, tak jsem možná letos odehrál zase těch 25. Ale teď jsem se kvůli tomu odhlásil asi ze sedmi turnajů v Indii, Pákistánu a Austrálii, takže to tolik nebude.

Momentálně se pohybujete na světovém žebříčku okolo sedmdesátého místa. Je to číslo pro vás důležité?
Ne, vůbec. Pro mě jsou důležité turnaje a vyhrávat na nich, aby mě hraní bavilo a zlepšoval jsem se. Kdybych byl první, tak to by mi nevadilo, ale jsem realista. Jestli budu čtyřicátý, padesátý… to není důležité. Máme už jednu jedničku v rodině (švagra Francouze Gregory Gaultiera, světovou mužskou jedničku, pozn. red.), s tím jsem spokojen.

Trénujete se švagrem pravidelně?
Když se potkáme v Čechách, tak ano. To bohužel ale zas tak často není. Častěji v létě, to se na profesionálních okruzích skoro nehraje a jinak je to během roku horší, pravidelně se rozhodně říct nedá.

Plánujete na jakém čísle se zastaví váš získaný počet titulů mistra republiky?
Tak v nejhorším případě na patnácti, to už je teď jisté. (směje se) Ale taková moje vysněná meta je dvacet. Bude to samozřejmě těžké, ale pokusím se o to.

IRENA VANIŠOVÁ