„Víte, co mě motivuje?“ položil sám sobě otázku účastník tří mistrovství světa a dvou evropských šampionátů. Odpověď následuje: „Chci chytit ránu hráči, který je o třicet let mladší než já.“

Kučerka má pro současnou generaci pochopení. I přesto, že slýchá narážky (často se slovem dědek). „Je to jen ve srandě,“ usmál se. Házenkářský veterán pochází z Tečovic. „Jsem vesnický typ,“ prohlásil.

V obci čítající dnes 1300 obyvatel ale nebyla porodnice, a tak spatřil světlo světa o kousek dál v Gottwaldově (takhle zněl název města Zlín po převratu v roce 1948). Zatímco komunisté svět rozdělovali na pětiletky, Josef Kučerka si oblíbil jedenáctileté úseky.

Tak dlouho pobyl na angažmá ve Francii (v korsické metropoli Ajacciu a St. Raphaelu) a stejnou sezonu nyní zahajuje ve svém novém domově Hranicích. „Měl jsem štěstí na lidi. Každý tady zná každého, všichni vědí, co ten druhý dělá i říká. A tak si pomáhají,“ zmínil.

První úspěchy

V Cementu rovněž získal své první velké klubové úspěchy. „Na medaili jsem čekal až do čtyřiceti. A dneska mám dvě extraligová stříbra a jeden bronz. K tomu titul a finále Českého poháru,“ pochlubil se Kučerka.

Pak se řeč znovu stočila na věk. „Když jsem se vracel z Francie, spekulovalo se v novinách, jestli už nejsem starý,“ vzpomenul brankář. Ona ta sportovní dlouhověkost souvisí s jeho postem, ne že ne. „Máme to jednodušší než hráči v poli, nemusíme běhat. A nic si nenalhávejme, extraliga má své limity. Chytat v ní je hlavně o zkušenostech.“

Na druhou stranu: jen si to zkuste rok a půl před padesátkou každé ráno vstát, jet do rodinné stavební firmy a večer na tréninky. „Musíte mít házenou moc rádi. Když jsem byl malý, snil jsem o velké kariéře. A říkal si, že jsem pro ni připravený cedit krev,“ zdůraznil.

To ještě netušil, že se mu jeho „přání“ vyplní. Osudný 1. březen 2015: „Byla to neskutečná shoda okolností,“ otevřel nepříjemné téma Kučerka. Co se tehdy stalo? Hranice vedly nad Frýdkem-Místkem 38:29, blížil se konec utkání.

Domácí gólman předvedl další úspěšný zákrok a vyběhl pro vyražený míč. „Chtěl jsem rychle rozehrát jako milionkrát. Ale prst se mi dostal do háčku, do kterého se naplétá síť,“ vybavil si. Tlak nevydržely dva články na prostředníčku jeho levé ruky. „Lékaři zkoumali, zda by nešlo utrženou část přišít, ale ten kousek byl ve špatném stavu.“

Hranický gólman ani v té chvíli nepomyslel na konec kariéry. „Spíš jsem se bál, aby moje absence neznamenala konec medailových ambicí v sezoně,“ popisoval. Když přišel domů, první slova zaslechl od maminky. „Ale ta jsou nepublikovatelná,“ žertoval Kučerka.

Dneska už ho zranění nelimituje. „Jen při sběru trnek,“ potvrdil veselou povahu gólman a šel oslavovat. Co myslíte, bude s míčem v ruce slavit také v roce 2021 abrahámoviny? „Nestrašte,“ dodala házenkářská legenda.