Štěpánka Hilgertová se po dovolené opět vrací do všedních dní. „Je to takový návrat do reality, usmívá se dáma, která řadu sezon patří mezi nejlepší vodní slalomářky na světě. Mezi její největší sportovní úspěchy patří zisk dvou zlatých olympijských medailí a titul mistryně světa. Legendární závodnice letos po prázdninách závodila také v MČR pod lipenskou přehradou. Sezonu ukončila účastí na MS 2010 v Tacenu. Po jejím ukončení odpovídala na dotazy Deníku:

Je tedy definitivně po závodní sezoně, jaká byla?

Dlouhá. To je asi nejpřesnější charakteristika. Kvůli přesunu konání mistrovství Evropy z původního června na půlku srpna byla termínově trochu rozbitá. Ale jinak byla celkem OK.

Myslíte výsledkově?

V tomto směru sezona proběhla s dobrými i slabšími chvilkami, jak už to tak většinou bývá.

Trápila vás letos paradoxně velká voda, kterou jinak máte jako slalomáři docela rádi?

Velká voda trápila především pořadatele závodů. Týkalo se to hlavně už zmíněného mistrovství Evropy v Bratislavě, tam přišli o hodně vložené práce a peněz, náhradní varianta byla tedy logicky značně skromnější. Na mistrovství světa v Tacenu se problém s velkou vodou dal naštěstí vyřešit jen změnou časového programu. Sportujeme v přírodě a té člověk zkrátka neporučí, letošek byl ale přece jen netypický tím, že se to dotklo obou vrcholných akcí sezony.

Co Lipno? Byla zima, pršelo, jak hodnotíte letošní MČR?

Lipno je na jednu stranu tradice, klasika, pro nás vzácná přírodní voda, na druhou stranu v posledních letech se koná krátce před vrcholem sezony, kdy už reprezentanti formu i myšlenky směřují přece jen jinam. A rozmary počasí? Na ty musíme být zvyklí, i když ochlazení o téměř patnáct stupňů během pár dní určitě k pohodě nikomu nepřispěje.

Vrcholem sezony v roce 2010 tedy bylo MS v Tacenu. Jak hodnotíte vaše závodní jízdy?

Jela jsem čtyři. Dvě v kvalifikaci, semifinále a hlídkovou. Vše na stejné trati. Netradičně se kvůli úspoře času neměnila. Tři byly OK, jen ta jedna, bohužel ta nejdůležitější, nevyšla. Cítila jsem se, jako bych jela sice stejnou trať, ale na jiné vodě, vozila mě do tyček, šťouchů jako máku. Zkrátka jsem ji nezvládla. Jen pár hodin nato se jely hlídky a mistrovský titul z nich je určitě částečnou kompenzací nejen výsledkově, ale i napravením si pocitu z jízdy.

Poměrně často jste se objevovala na umělé slalomové dráze v Českém Vrbném u Č. Budějovic, kde se chystají velké změny. Jsou k vidění i na webu Deníku, co jim říkáte?

O přestavbě vím, ale model jsem neviděla. Ten v případě vodáckého areálu může sloužit k orientační představě, ale vlastní kanál se nikdy přesně namodelovat nedá, dolaďuje se většinou až ve zkušebním provozu. Tak jsem zvědavá.

Je to areál, ve kterém by se mohly konat závody evropského významu?

Každopádně bych Budějovicím přála, aby areál sloužil nejen k výchově mládeže a rekreačnímu vyžití amatérských vodáků, ale aby kvalita tratě přilákala po letech zpátky i závody Českého poháru, případně i nějaký větší mezinárodní závod, třeba v juniorské kategorii.

V sobotu se jel Krumlovský vodácký maraton? Co říkáte podobným aktivitám?

Chystala se tam moje neteř i syn, takže rodina měla zastoupení. Já bych si ho dala jen v případě pěkného počasí, pomalu, turisticky, mimo závod, jen bych se kochala okolní přírodou. Jinak je to super akce pro ty, co ještě mají síly i chuť závodit. Určitě to je skvělá oddechovka na závěr sezony.

Tradiční otázka, kterou moc ráda nemáte. Jaká bude sezona 2011?

Necháme se překvapit.