A skutečně, jeho bilance při dojezdu na středověké náměstí Piazza del Campo v Sieně je famózní. Přesvědčte se sami.

2016 – 2. místo.

2017 – 5. místo.

2018 – 7. místo.

2019 – 4. místo.

A loni, kdy se netradičně jelo na podzim, 6. místo. „Doufám, že na to navážu a zase se poperu o dobrý výsledek,“ doplnil rodák ze Stříbra a hned ve čtvrtek si šel trať projet. „Zkusili jsme si to finále, posledních pár kilometrů,“ vylíčil.

Minulý víkend absolvoval dvě klasiky v Belgii, kde s manželkou a synkem žije. „Myslím, že forma není špatná,“ říkal. Navzdory pádu v sobotním závodě Omloop Het Nieuwsblad, po němž přišel o šanci na lepší umístění, nastoupil i o den později na Kuurne-Brusel-Kuurne.

„Byl jsem ještě trochu potlučený, takže to nebylo ono. Ale teď už jsem v pohodě,“ potvrdil, že je připravený se na Strade Bianche znovu poprat o co nejlepší výsledek.

Sen o olympiádě

V Itálii pak i s týmovými kolegy ještě zůstane. Ze Strade Bianche se přesune na etapový závod Tirreno--Adriatico. „To bude hodně důležitý závod pro to, abych se dostal do top formy a byl stoprocentně připravený na nejdůležitější jarní klasiky.“

O závodním plánu pro jaro má celkem jasno, chybět by neměl na žádném velkém závodě. Postupně chce jet Milán – San Remo, E3 Harelbeke, Gent–Wevelgem, Kolem Flander, Roubaix a Amstel Gold Race. „Do každého z nich půjdu naplno,“ slíbil.

I jemu chybějí kolem trati diváci, kteří cyklisty vždy vybičují k lepším výkonům, ale je rád, že může v této složité době alespoň závodit.

„Respektujeme to, naučili jsme se závodit bez fanoušků u trati. A myslím, že i oni jsou s tím smíření a jsou rádi, že můžou na cyklistiku koukat aspoň v televizi,“ trpce se Štybar pousmál.

Závodní program má teď hodně našlapaný. Trochu volna plánuje až na druhou polovinu dubna po Amstelu.

A pak? Jaké jsou další plány? „Je jasné, že bych se rád dostal na olympiádu. A co se týče závodů Grand Tour, nechávám to otevřené, to je daleko,“ dodal Štybar.