Žatecká plavkyně už má s pěti kruhy zkušenost. V Riu 2016 byla sedmadvacátá. “O Tokio se poperu. I o rok později. Je to obrovský sen. Pro každého sportovce je olympiáda nejvíc. Udělám pro to všechno, budu dřít. Nepolevím, právě naopak,” je odhodlaná Svěcená, která loni prožila další úspěšnou sezonu. Na evropském šampionátu brala 13. a 14. místo, vybojovala čtyři republikové tituly a na světové univerziádě dohmátla na 9. pozici.

Právě v těchto dnech a týdnech měla být v plném proudu vaše příprava na boj o olympiádu, měla jste se rvát o limity na nominačních závodech. Jenže pak přišel koronavirus…
Bohužel, plavecká příprava se vlastně úplně zastavila. Voda není a ještě nějaký čas asi nebude. Snažíme se to nahrazovat přípravou na suchu, ale samozřejmě to není ono. V bazénu jsem nebyla už přes tři týdny.

Jak aktuálně tedy vypadá vaše příprava?
Jen na suchu. Airbike, kickbox, posilovací cviky doma, jóga, procházky, běh. Plavání se bohužel nahradit nedá, ale snažíme si alespoň udržovat dobrou fyzickou kondici.

Až se bazény otevřou, začnou závody, bude to asi na plavcích znát, že nemohli do bazénů?
Určitě to bude dost znát. Já třeba takové dlouhé volno od vody neměla ani nepamatuji. Když plavec vynechá dva nebo tři dny bez vody, je to pocitově jako by neplaval měsíc. Potřebujeme naplavané kilometry a hlavně cit pro vodu, ten je důležité si udržovat. Ale všichni jsme na tom teď stejně. V některých státech se sice alespoň trénuje, ale také ne naplno.

Říkala jste, že takhle dlouho jste bez plavání nebyla ani nepamatujete. Plavání a boji o letenku do Tokia jste obětovala mnoho a mnoho. Jak moc vám teď plavání chybí?
Strašně mi chybí. Navíc teď šlo o to, co jsem chtěla nejvíce, o splnění obrovského snu, o další olympiádu. Makala jsem řadu měsíců, dávala do toho úplně vše a pak to přišlo. Vlastně týden před nominačními závody. Trochu mě to zlomilo.

Ale zdá se mi, že jste se z toho rychle oklepala a nepolevujete. Je to tak?
Určitě. Nepolevuji, právě naopak.

Vraťme se k aktuální suché přípravě. Ta sama o sobě asi příliš zábavná není, ale co vás nejvíce baví?
Hodně jsem si oblíbila kickbox. Zapojuje se celé tělo, trochu jiné svaly než u plavání, je to super. A můžete se také vymlátit z blbé nálady (směje se). Také ráda cvičím jógu.

A naopak nejméně oblíbená činnost?
Běh (usmívá se). Ten moc nemusím.

Někteří plavci v současné situaci poptávali soukromé bazény u domů, samozřejmě ne ty malé, ale větší, kde se dá alespoň trochu plavat. Aby alespoň trochu potrénovali. Vy ne?
Není úplně jednoduché něco takového sehnat. Ale také jsem se ptala. Ale v desetimetrovém bazénu moc dlouho nevydržíte a navíc většina není vyhřívaná. A to já bych nedala (smích).

A teď se zasněte. Krize končí, otevírají se bazény, začíná se závodit. S jakými cíli půjde do letošní ne úplně běžné sezony Lucie Svěcená?
S jediným cílem. Zabojovat o ty nejlepší časy, které dokáži zaplavat.

A podívejme se ještě o kousek dál. Tokio 2021. Posunutá olympiáda. Zůstává tím největším cílem?
Rozhodně. O Tokio se poperu. I o rok později. Je to ten největší cíl. Budu dřít. Aby se to povedlo, musím být první Češka, která zaplave stovku motýlek pod 58 vteřin. Teď to vypadá nereálně, ale dám do toho všechno, abych to splnila. Před čtyřmi lety to také nevypadalo úplně reálně, že do Ria pojedu, ale povedlo se to.