„Už nebudu závodit, končím jako sportovec. Cítím, že únava je tak velká, že je čas skončit. Obrečel jsem to, ale bylo to asi nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat,“ říkal s dojetím při tiskové konferenci už bývalý závodník Dukly, který se během dlouhé kariéry stal na skifu pětkrát mistrem světa a vybojoval tři olympijské medaile.

Zvažoval jste loučení dlouho?
Moje rozhodnutí ovlivnilo, že jsem nemohl jet na olympijské hry. Byl jsem opravdu unavený a myšlenky na konec kariéry nakonec převážily. Na definitivní rozhodnutí jsem si ale dal čas celé léto. V posledních týdnech jsem pak došel k názoru, že už dál to už nepůjde. Mám to v hlavě srovnané, jsem s tím ztotožněný.

V jakém okamžiku jste řekl dost?Nejsem nejmladší, bude mi devětatřicet. Moc lidí kromě Jardy Jágra v tomhle věku už nesportuje… (usmívá se) Když jsem odjel s kamarády na motorce do Albánie, hodně jsem o konci kariéry přemýšlel. A po návratu jsem už byl rozhodnutý. Na Balkáně to úplně dozrálo. Jsem teď spokojený. Pohyb mi nechybí, proti závodní váze jsem přibral čtrnáct kilo.

Na co budete nejraději vzpomínat?
Bylo to krásné a bylo to dlouhé. Vyhýbala se mi zranění, díky tomu jsem vydržel tak dlouho. Moje kariéra byla úspěšná. Jako malý kluk jsem o tom ani nesnil. Za jednadvacet let jsem nevynechal jedinou sezonu, pořád jsem se naplno připravoval. Zažil jsem spoustu soubojů, s každou medailí je spojený nějaký příběh. Vždycky, když se na ně podívám, vybavím si konkrétní závod.

Budete si připomínat nějaký konkrétní moment?Spíš budu na tu dobu vzpomínat jako na celek. Veslování mi dalo strašně moc. Formovalo mě a víceméně vychovalo k úctě, odpovědnosti a disciplíně. Budu na to vzpomínat jako na krásnou etapu života. Dělal jsem to dohromady šestadvacet let.

Asi vás netrápí, že ve výčtu vašich úspěchů chybí olympijské zlato.
Když jsem se v televizi díval na Tokio, byly to pro mě těžké chvíle. Říkal jsem si, že jsem tam mohl být a bojovat o první místo. Jenže to jsou kdyby… Myslím si, že i bez toho zlata nejsou moje výsledky špatné. Byl jsem k tomu na hrách třikrát relativně blízko. Je to ale sport, a tak to chodí. Někdo nemá žádnou olympijskou medaili, jiný zase vyhraje všechno.

Končíte, přestože se příští rok jede v Račicích mistrovství světa. Nezvažoval jste odchod kvůli rozloučení před českými fanoušky?Nezastírám, že chuť předvést se doma byla. Můj předchůdce na skifu Václav Chalupa v Račicích na světovém šampionátu v roce 1993 startoval a vždycky jsem mu záviděl, že tu šanci měl. Jenže já cítím, že můj čas nadešel. Žádný červíček pochybností se nedostavil. V nějaké roli se ale v Račicích určitě objevím a závody si užiju i jinak.

Čím se budete v další životní fázi zabývat?
U veslování zůstávám a bude pro mě pořád důležité. V pátek 24. září nastupuji v Dukle jako vedoucí trenér veslování. Už se na novou roli těším. Ta nabídka ostatně několik let ležela na stole. Myslím, že mám tomuto sportu co dát a zároveň i vrátit. Věřím, že můžeme vychovat nové Synky a Knapkové.

Budete mít teď víc času na soukromí. Na co se těšíte?Musím se přiznat, že jsem byl v létě poprvé v životě na dovolené i na prodlouženém víkendu. (usmívá se) Když jsem vyrazil na kolo, nemusel jsem se nikam hnát. Dal jsem si po cestě dvě piva a krkovici a byl úplně spokojenej. Doteď jsem byl zvyklý jet na kole nebo na běžkách naplno tři hodiny. Vlastně jsem všechno dělal naplno. Teď jsem zjistil, že můžu trochu zvolnit, a pokecat s kamarády. Na tohle se hrozně těším a doufám, že si to ve druhé fázi života dosyta užiju.

Může se vám po veslování zastesknout, že byste třeba na Dukle nebo doma v Brandýse vytáhl skif a jen tak se projel?
Teď na to nemám jedinou myšlenku. Tělo mi opravdu dalo jasný signál, že si chce odpočinout. Ale věřím, že to zase přijde. Nevím, jestli to bude konkrétně veslování. Těším se, až budu hrát hokej nebo víc jezdit na kole.

Čím to, že veslování tak trochu odsouváte do pozadí?Je to sport jako třeba cyklistika. Když si na to sedneš, tak jedeš. Nezapomíná se to. Nevím, jestli to přijde za dva roky, za pět let, nebo za deset? Třeba se to už nedostaví nikdy… Taky se to ale může vrátit za rok a na Primátorkách pojedu za Brandejs. (směje se)