„Dostal jsem od něj letos dvakrát na zadnici, takže mu mám co vracet. To je největší motivace," směje se jednatřicetiletý český skifař.

Boje o cenné kovy začnou v nizozemském Amsterodamu už zítra.

Takže na Drysdalea už myslíte?
Ani ne, jsme spolu v kontaktu. Psali jsme si, protože spolu v říjnu pojedeme na osmě v Bostonu a potom se přesouváme do Philadelphie na závody. Řešili jsme nějaké závody kolem toho, navíc chystáme takový projekt na příští sezonu.

O co půjde?
Zkusili bychom závod ve dvojskifu nebo na dvojce, ještě nevíme.

Kde byste spolu závodili?
Pokud to umožní Mezinárodní federace, chtěli bychom jet jeden ze závodů Světového poháru. Už jednou to umožnili, když v roce 2010 závodil Nor Tufte se Slovincem Čopem. Předpokládám a doufám, že by to pro ně mohlo být zajímavé a nenáročné povolit.

Jak jste na něco takového vůbec přišli?
My už jsme spolu v lodi seděli, ale nikdy ne na závodech Světového poháru, jen na exhibicích. Nevím, kdo to řekl první, je to taková dlouhodobější záležitost.

Asi byste potěšili ostatní skifaře, kdybyste vy dva vypadli ze startovní listiny…
Šlo by spíš o jeden závod, teď nemá smysl předbíhat. Uvidíme, přes zimu budeme pracovat na tom, aby to bylo realizovatelné.

Pojďme k nadcházejícímu šampionátu. Drysdale je na tom dobře, asi jste nečekal, že se po roční pauze vrátí v takové formě, že?
Myslel jsem, že mu to bude trvat déle nebo na tom bude malinko hůř. Ale jak je vidět, vytrvalost z těla odchází dlouho. Navíc musel trochu trénovat, vloni se účastnil Ironmana i nějakých veslařských závodů. Obul se do toho, připravený je dobře. Asi mu ta pauza i prospěla.

Co by na něj mohlo platit za taktiku?
To je otázka, na to se snažím přijít už dlouho. Mám vysledované, že jede pořád stejně. Nějak jede do kilometru a je mu jedno, jestli ztrácí půl lodě nebo dvě. Potom se do toho vždycky obuje a všechny nás převálcuje. Několikrát se mi podařilo zachytit jeho nástupy, ale samozřejmě je to o tom, jak na tom v daný okamžik jsem.

A teď jste na tom jak?
Myslím, že dobře, ale uvidíme. Forma se u veslování pozná až v průběhu prvních závodů. Nedá se říct, že mám natrénováno tak, že jednoznačně vyhraju. Až budu závodit na Drysdalea nebo další soupeře, teprve budu moct usuzovat, jak na tom doopravdy jsem.

Natrénoval jste podle představ?
Zvládli jsme úplně všechno, co jsme si s trenérem naplánovali. Na soustředění v Livignu jsme byli skoro tři týdny, pak jsme se přesunuli na 14 dnů do Prahy. Poslední týden jsem byl v Račicích, kde už to ale bylo jen takové ladění.

Kanál v Amsterodamu je trochu problematický. Pokud fouká, jsou veslaři v některých drahách v nevýhodě. Mění i tenhle fakt vaši taktiku?
Určitě ano. Většinou se snažím rozjížďkami a čtvrtfinále proplout, abych se úplně nezmrtvil. Dojíždím druhý nebo i třetí. Teď to bude chtít všechny závody vyhrávat a nepodcenit je, protože se pak může stát, že na čtvrtfinále foukat nebude, ale na semifinále už jo. Byla by obrovská chyba a ohrožení celého výsledku, kdybych něco vypustil a zbytečně jel v nevýhodné dráze. Ale Světový pohár jsem tam vyhrál ve druhé dráze, další závod Holland Bekker rok potom v šesté…

Kolikrát jste už tuhle populární regatu vyhrál?
To si nepamatuju, čtyřikrát nebo pětkrát.

A dostal zaslouženou odměnu.
Vyhrává se 3000 euro. Pro nás veslaře je to super, už jsme zvyklí, že sport neděláme ani tak pro peníze jako spíš pro čest a slávu.

Pak ale slyšíte, že za pořádání světového šampionátu v roce 2019, o který se chce ucházet český svaz, by musel zaplatit více než milion euro.
Přijde mi to úplně nesmyslné. Nechápu, co s těmi penězi pak FISA dělá, když ani nedokáže sehnat sponzora jako federace, nedá žádné prize money… Kdyby aspoň nějakou šušeň pustili za Světový pohár. Ale je to na jejich letenky a drahé hotely.

Bylo by mistrovství světa 2019 pro vás motivací ještě u skifu vydržet?
Já ještě nekončím. (smích) Nikde jsem neřekl, že po olympiádě skončím. Cílem je zatím právě Rio, pak se uvidí. Ale samozřejmě kdyby byl světový šampionát v Račicích, tak by to určitý bonus v motivaci byl.