Na konci října podruhé v kariéře porazil svůj vzor Alexeje Ignašova, běloruskou legendu zápasů K-1, kde se poměřují vyznavačů různých bojových stylů. Když brněnský thajboxer Tomáš Hron v sobotu podruhé zdolá ukrajinského hromotluka Dmitrije Bezuse, jeho hvězda může strmě vzlétnout. Český bojovník s přezdívkou Chřestýš se mu postaví v rumunské Craiově v prestižním klání Superkombat. „Mají hodně peněz, smlouvu s Eurosportem a zvou kvalitní zápasníky. Byť nejde o ty úplně nejlepší borce K-1, soutěž je na vysoké úrovni a pro mě znamená výzvu," povídá jedenatřicetiletý absolvent Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Čeká vás těžší zápas s Dmitrijem Bezusem?

To ano. Jednak proto, že se známe, vede ho stejný trenér jako Ignašova, se kterým jsem zápasil předtím, bude vědět jak na mě. Nebo si to bude myslet.

V květnu jste jej porazil jasně 3:0 na body. Takže budete ve výhodě?

To určitě ano, dal jsem ho, ale druhé zápasy bývají těžší, protože se zápasníci znají. Já osobně nemám moc rád opakování, i když se mi to stalo několikrát. Bezus je hodně nepříjemný, protože je dlouhý, má blbý styl, na který se mi hrozně těžko hledá odpověď. Nebude to úplně jednoduchý zápas. Samozřejmě jsem připravený mnohem lépe než v květnu, cítím vážně dobrou fazonu i silové věci šly v tréninku nahoru.

To jste předvedl už s Ignašovem, jehož jste podruhé porazil…

Jasně, před dvěma lety se mnou házel na zem jako s papírem, teď se mu to nepovedlo ani jednou a i jeho trenér říkal, že jsem ho zaskočil.

Po odvetě s Ignašovem jste říkal, že byla snazší než první duel. Jak to?

Člověk musí být vždycky připravený na to nejhorší. Ono to pak jde. Samozřejmě už jsem ho porazil, možná to bude jednoduché a porazím ho znova, protože už vím, jak na něho. Člověk však může psychicky polevit. To nechci, takže se udržuji v psychickém napětí, že to bude spíš problém a těžší souboj, pak mě spíš mile překvapí lehčí stránka. Raději tak než přijít v pohodě a najednou se nechat zaskočit. Aspoň tak já funguju psychicky.

Hlava hraje velkou roli. Může jít zápasník do ringu s obavami?

Jde to, protože psychika dělá strašně moc. Kolikrát jdou do ringu zápasníci, kteří nejsou tak dobře připravení a válejí, protože mají dobrou psychiku. Teď jsem se snažil a s Ignašovem jsem byl v pohodě. Necítil jsem nervozitu. Byl jsem v klidu a šel jsem proti němu s tím, že vím, co chci dělat a hlídal jsem si to.

Vážíte 106 kilogramů, měříte téměř dva metry, přesto narazíte v ringu na mohutnější soupeře. Co na ně platí?

Není to jen o síle, ale o výšce, protože na vyšší soupeře se dostává hůř. Nemůžu jít středem, musím chodit víc do stran. Je to pro mě fyzicky náročnější, ubírá to víc síly a kyslíku, musím se víc snažit a pracovat než proti menšímu člověku. Musím dát do výkonu daleko víc energie než do soubojů s borci, kteří jsou na tom parametrově stejně. Prostě být lepší.

Takže sázíte na větší pohyblivost?

Přesně tak. Sázím na svou dobrou kondiční přípravu, jsem na tom fyzicky slušně, takže se snažím dostat větší soupeře pod tlak, protože na to nejsou zvyklí. Když je někdo veliký, většinou si tempo diktuje sám, hlídá si svůj distanc a jede si svou hru. Já sázím na to, že jim překazím taktiku a rozjedu si hru podle sebe.

Ovšem jedna chyba bývá u takových hromotluků osudová…

To je pravda.

V Rumunsku půjdete do podniku Superkombat. Kam jeho úroveň řadíte ve své kariéře?

V mé sbírce bude hodně prestižní, stavím ho přibližně na stejnou úroveň jako It´s Showtime. Tenkrát mi souboj s Danielem Ghitou nevyšel, což podle mě byla jedna z věcí, která zastavila postup mojí kariéry. Kdybych ho porazil, mohl jsem dneska být úplně někde jinde. Bohužel to dopadlo takhle, nepovedlo se, ale zkusil jsem to.

Co s Vámi nyní dělá naplněná hala, která vás tehdy v Amsterdamu svazovala?

Myslím si, že jsem dnes psychicky dál, posunul jsem se, takže už to neřeším. Samozřejmě tenkrát to pro mě byl vstup do jiného světa. Když jsem viděl dvacet tisíc diváků, lehla na mě nervozita z prostředí, velká aréna, kamery… Byl jsem sice zvyklý na velké akce, kam chodilo deset tisíc lidí, ale aréna v Amsterdamu má svoji zvláštní atmosféru, která se nedá popsat.

Kam vaši kariéru může posunout úspěšné vystoupení v Superkombatu?

Spolupracuje se světovou sérií Golden Glory nebo s japonskou K-1, která opět obnovila soutěž. Uvidíme, co dopadne. Samozřejmě mám teď víc jednání v Nizozemsku, víc soutěží.

Finále K-1 nyní hostí americké Las Vegas, vítěz bere milion dolarů. Stále žene vaši kariéru sen se do finále K-1 dostat?

Určitě je reálné se tam dostat, ale nejsem si už jistý, jestli jde i dnes pořád o moji prioritu. Jde o dobrou soutěž, ale rozjela se nizozemská Golden Glory, kde se pohybuje spousta top nejlepších bojovníků, což jsou většinou Nizozemci a taky by mi nevadila. (úsměv) Uvidíme, o všem se jedná.

Máte evropské i světové pásy několika organizací. Jakým směrem se vydáte po Superkombatu, pomůže vám zisk dalších titulů?

Pásy by mi nejspíš nepomohly, leda bych porazil nějaké dobré jméno. Jestli má pás, nebo nemá, už není tak podstatné.

Takže o evropské či světové tituly neusilujete?

Určitě by byly příjemné, ale neposunou mě tak, jako když udělám dobrý zápas a vyhraju nad nějakým zvučným soupeřem. Teď se na pásy nedívám, i když nabídka samozřejmě může přijít. Možná se domluvíme, ale není to pro mě priorita.

Co se všechno musí uskutečnit, aby se domluvil zápas v K-1?

Je to otázka promotérů. Ten, který má moc někam zápasníka dostat, přijde s nabídkou duelu a jménem soupeře. Stejné je to na Superkombatu. Všechno je pouze otázka manažerů a zákulisního jednání.

Takže pouze čekáte, co vám domluví váš manažer?

Pro mě dobré, že jsem strávil měsíc v Nizozemsku, kde jsem se daleko víc sblížil s lidmi z branže, dostal jsem se k nim a nabídky se pak shánějí daleko snadněji. Po měsíci byl přístup od Nizozemců vůči mně úplně jiný.

Už za sebou máte řadu dobrých soubojů, takže neberete každou nabídku?

To ne, už si vybírám, samozřejmě s rozumem.

Podle čeho se rozhodujete?

Dneska je doba, kdy se ekonomická situace promítla do všech sportů. Když přijde nabídka na zápas, nevybírám si soupeře, ale záleží, jestli se dohodneme na podmínkách a zaplatí mi částku, kterou chci. A když je to dobrý turnaj a všechno funguje, zápasit jdu. Hlavně abych nenarazil na podrazáka, který mi nic nedá, protože příprava něco stojí. Nemůžu tam přijet, zranit se a nic nedostat.

Zvolíte raději nabídku s víc penězi a slabším soupeřem, nebo méně peněz a věhlasnější jméno?

Jednoznačně silnějšího soupeře.

Podmínky za zápas máte domluvené ať prohrajete, nebo vyhrajete?

Většinou jsou podmínky domluvené tak, že fixní částku dostanu za zápas bez ohledu na vítězství nebo prohru. Pak jsou samozřejmě bonusy za pyramidový turnaj. Když člověk třikrát vyhraje, dostane podle toho odstupňované peníze. Po každé výhře se peníze zvyšují.

Je vám jedenatřicet. Jak dlouho vydržíte na vrcholu?

Plánuju zápasit tak do čtyřiceti let. Začal jsem se sportem poměrně pozdě, asi v osmnácti letech se soutěžemi. Zdraví mi slouží (klepe na stůl) a zatím neplánuju žádný konec. Právě naopak. Cítím se líp a líp, silnější, vyzrálejší. Těžká váha dozrává opravdu po třicátém roku, Semmy Schilt (nizozemská hvězda K-1 – pozn. red.) udělal svoje nejlepší zápasy ve dvaačtyřiceti.

Necítíte se opotřebovaný?

Vůbec ne. Právě že to jde pořád nahoru, člověk je klidnější, výkony jsou vyrovnanější a cítím se super.

Ve vašem sportu navíc nedochází k žádným zákeřným zraněním soupeřů jako v jiných sportech…

Může se stát nějaká zlomenina, jinak si ze zápasů odnáším jen menší věci jako obraženiny.

Uvažoval jste, že byste třeba zkusil stále populárnější zápasy MMA?

Přemýšlel jsem o tom, ale zatím to nepřipadá v úvahu. Napadlo mě MMA zařadit do tréninku, protože je to dobrá věc a zpestřil bych si ho. Momentálně mě však zajímají zápasy K-1 a thajského boxu.

Přešel byste k MMA, kdyby se vám přestalo dařit v těchto zápasech?

Nic není vyloučené. MMA je sport, který dnes jde nahoru, a myslím, že do pár let ovládne veškeré bojové sporty.

MMA připomíná spíš pouliční rvačku. Jak na takové zápasy nahlížíte?

Nemyslím si, že jde o pouliční boj. Je to nejkomplexnější bojový sport.

Jenže MMA tak bývá často prezentováno, zápasí se navíc v kleci…

Je to show, ale klec tam je hlavně kvůli bezpečnosti zápasníků, aby nevypadli, protože ring není tak bezpečný. Jen to vypadá jako zápas, kdy se dva chlapi perou v nějaké ohrádce. Jde samozřejmě o tvrdý sport, ale podle mě to není nic extra hrozného. Lidi odjakživa bavili gladiátorské zápasy. Tak proč jim je nedat? Thajský box a MMA to úplně splňují.

Setkáváte se s názory, které vyznavače bojových sportů označují za hlupáky?

Mně osobně to nikdo neříká. Možná někdo za mými zády říká, že jsme vymlácené palice. To nevím, ale mně ne. Musíme lidi přesvědčit, že to tak není a ukázat jim, že nejde jen o sport pro nějaké primitivy. Kluci, které trénuji, studují práva, jsou to inženýři.

Na druhou stránku dělají bojové sporty i takové typy…

A v čem nejsou primitivové? Všude jsou dobří a špatní lidé. O našem sportu je samozřejmě jednodušší říct, že se mlátí do palice, tak to budou idioti.