Bylo mu tehdy pouhých 21 let a jednalo se o jeho premiérový vítězný major. Každému bylo jasné, že tenhle zázračný klučina (s golfovou holí poprvé vystupoval v televizi ve třech letech) je budoucí sportovní mega- hvězdou. Koho by ale napadlo, že za 22 let bude Woods na slavném hřišti v Augustě znovu stát v zeleném saku a s trofejí pro šampiona Masters? Přibylo mu pár vrásek a ubylo vlasů, zářivý úsměv golfového kouzelníka se ale nezměnil.

„Tenkrát tu se mnou byl táta a dnes jsem dvojnásobným otcem já. Kruh se uzavřel, nemám slov,“ říkal dojatý Woods po nedělním triumfu. Masters vyhrál celkem popáté, naposledy se mu to ale povedlo v roce 2005. Dohromady má teď na kontě patnáct major titulů a na rekordmana Jacka Nicklause ztrácí už jen tři triumfy.

Pád americké modly

Co je ale dvojnásob fascinující: málokterý sportovec v poslední dekádě čelil takovým poryvům osudu jako Woods. Právě před deseti lety celý svět s úžasem sledoval, jak na tohoto vzorňáka a miláčka Ameriky praská jedna nevěra za druhou. Manželka se s ním rozvedla, sponzoři hromadně rušili smlouvy, fanoušci proklínali svůj padlý idol.

Zpětně viděno to působí tragikomicky vždyť se jen ukázalo, že golfový bůh je v soukromí jen mužem z masa a kostí, kterým zmítají stejné vášně jako každým druhým. Tehdejší masová hysterie ale svědčí o tom, jak výraznou značkou se Woods stal. Nebyl jen sběratelem titulů, ale symbolem jisté éry. Symbolem úspěchu a tvrdé práce, do něhož si miliony lidí projektovaly vlastní představy. O to drtivější pak bylo jejich zklamání.

Přišel i sportovní pád. Woods šel z jedné operace zad na druhou, trápily ho vleklé bolesti, kariéra byla v troskách. Párkrát na turnajích vzdáleně zablýskl jeho talent, vzápětí ale pokaždé přišlo další zranění, další pád. Včetně zatčení za řízení pod vlivem omamných látek.

Pohádkový návrat

Kdekdo už by se na to za takových okolností vykašlal a užíval si vydělaných milionů. Woods to ale nevzdal a o víkendu comebackovou pohádku dotáhl do vítězného konce. Vyhrál Masters s výkonem třináct ran pod par a předvedl smrtící finiš jako za časů největší slávy. A mezi fanoušky znovu propukla „Tigermánie“. Vše špatné je zapomenuto, z Woodse je opět opěvovaný hrdina. A nutno dodat, že zaslouženě.

„Jsem rád, že vůbec stále hraju golf. O to víc bylo tohle vítězství ohromující. Také to bylo moje nejtěžší vítězství, když si uvědomím, čím vším jsem si prošel,“ vyznal se Woods 22 let po prvním triumfu v Augustě. Zatímco po turnaji s ním cloumaly pochopitelné emoce, na hřišti byl nemilosrdný: „Hrál jsem nejtrpělivěji za poslední roky, emoce jsem měl pod kontrolou.“

Pro mnohé je nejlepším golfistou všech dob, v každém případě je mužem, který zcela změnil tvář tohoto sportu. A jak ukázal, zase se s ním musí počítat.

Woodsův příběh svědčí o tom, že neschází-li odhodlání a vůle, žádná propast není tak hluboká, aby se z ní nešlo vyškrabat zpět nahoru.