Na začátku kariéry měl přezdívku Mr. 100 %. Nyní je jeho bilance 18-4. "Věděl jsem, že kdybych se ke sportu nevrátil, tak by mě to jednou fakt sra… Boxu jsem už obětoval hodně, teď si ho chci zase užít, vrátit se pomalými krůčky zpět a pak třeba ukázat i pěkné zápasy a vyhrávat třeba také venku," nastínil vizi po sladké výhře, kterou Šálek oslavil jedním pivem a dobrým jídlem. Teď ho z pátečního olomouckého zápasu ještě bolí ruce, ale už po víkendu začal zase trénovat.

Po rozchodu s bývalým světovým šampionem, promotérem a trenérem Lukášem Konečným, se aktuálně chystá střídavě doma v Ústí nad Labem a v Praze, má dva trenéry, přešel pod novou stáj Patronboxing. Cítí se dobře a věří, že tak to bude i dál.

V červnu loňského roku jste rychle prohrál v Liverpoolu a krátce po té přerušil kariéru. Respektive jste mluvil o tom, že přemýšlíte o jejím úplném konci…
Ano, je to skoro rok. Co se v Anglii stalo, to se stalo. Jak já říkám, co se stalo, stát se má a všechno špatný je pro něco dobrý. Já v tu chvíli zažil pocit vyhoření, cítil jsem, že sport dělat nechci, box mě nebavil.

Co následovalo?
Léto jsem si užil s přítelkyni, byl jsem o prázdninách na táboře, trénoval jsem a připravoval se sám pro sebe. V srpnu mě oslovili z Patronboxingu, že je možnost mě vykoupit. Já jsem řekl, že nevím, že se rozhodnu po létě. Pak se comeback ještě zkomplikoval, 31. srpna jsem si při sparingu a zvedáku ve 4. kole utrhl bicák, hned šel na operaci a po ní měl nařízený tři měsíce klid. Návrat se mi protáhl na půl roku. Naplno jsem s tréninkem začal od nového roku. Jsem rád, že dělám box zase s láskou. V červnu mi bude teprve 25 roků, věřím, že mám celou kariéru ještě před sebou, protože těžké váhy to mají časově trochu posunuté.

První krok jste zvládl, byl jste vůbec první, kdo Albánce Christian Demaje porazil…
Čekal jsem, že to bude těžký a jsem rád, že jsem měl takhle silného a zkušeného soupeře, o to má moje výhra větší cenu. Byl jsem i rád, že se z mé strany nikdo nečekal super výkon. Přeci jenom to bylo po návratu, po zranění. Celkově dobrý zápas.

Biceps je ok?
Musím zaťukat, ano. Po tom zranění se víc věnuji strečingu, rozcvičce, zahřátí a celkově i regeneraci jako takové. To jsem dřív zanedbával s teď vím, že to k profesionálnímu přístupu prostě patří.

Jak se teď cítíte?
Posouvám se malými krůčky.

Co to vítězství vlastně znamená?
Že jsem na tom dobře a myslím to s návratem vážně. Že se nevracím jen pro peníze, že chci předvést výkony, zanechat za sebou nějakou stopu. Už jsem tomu sportu věnoval dost času i mu dost obětoval. A vím, že kdybych to vzdal, tak by mě to jednou určitě sr… Už jsem se na tuhle cestu vydal, tak po ní půjdu až do cíle.

Jaký bude váš další krok?
Jsem rád, že i v Patronu vědí, že musím jít pomalu, postupně, nic nechci unáhlit. Další zápas by měl být na červnovém galavečeru v pražské hale Královka, přesně na moje 25. narozeniny. Už se na ten zápas strašně těším, nevím proti komu bude, ale na narozeniny jsem ještě nikdy neboxoval. Snad tam budu mít i fanoušky z Ústí nad Labem a předvedu před nimi dobrý výkon.