Jak na vás zapůsobila myšlenka o možnosti odstartovat za čtyři roky Tour de France v České republice, konkrétně v Praze?

Takováto iniciativa tady není poprvé, už se kdysi diskutovalo o startu Gira, tedy nějak mě to nepřekvapuje, že je zájem o to, dostat nejlepší cyklisty světa do České republiky nebo Prahy. A ten zájem zesiluje proto, že já osobně pozoruji čím dál tím větší zájem o cyklistiku z řad široké veřejnosti. A tím nemyslím jenom cykloturistiku, která tu je populární desítky let, ale hlavně cyklistiku silniční, potažmo profesionální.

Je to podle vás vůbec reálné?

Jak se říká, všechno jde, když se chce. Shodou okolností, zhruba kolem roku 2015 nebo 2016, to jsem pracoval ještě na Českém svazu cyklistiky, měl velký zájem o organizaci Václav Klaus mladší. Svaz tenkrát tuto iniciativu podporoval, ale jen za podmínek, že státní finanční prostředky nepůjdou z rozpočtů pro sport nebo mládež, protože to by bylo pro tyto oblasti devastující. Proběhly nějaké koordinační schůzky, pan Klaus měl v plánu objet dotčené kraje, ale nakonec to nějak vyšumělo. O pár let později se myšlenka znovu obnovila, v roce 2020 se vedla jednání na úrovni náš tehdejší premiér Andrej Babiš versus italská strana, nakonec to také skončilo neúspěchem.

Co by to mohlo znamenat pro českou cyklistiku?

Hodně a nic zároveň. Je potřeba se na to dívat více ze shora než jen z pohledu fanouška cyklistiky. Tato událost daleko přesahuje sportovní stránku věci. Jedná se o politickou záležitost a takovýto start je čistě a jen reklama dané země a nejlepších míst, které může nabídnout. Takto je potřeba o tom přemýšlet i v kontextu shánění finančních prostředků, které jsou potřeba na organizaci a úhradu licence. Ale zpátky k otázce… Pro cyklistiku to znamená to, že čeští fanoušci budou mít možnost uvidět zblízka ty nejlepší cyklisty světa během několika etap probíhajících v České republice. Na základě toho možná začnou některé děti jezdit na kole. Motivem organizace této akce by ale měla být propagace České republiky ve světě a rozvoj turismu, ať už přímo během startu závodu nebo kdykoliv později v roce. A tady si musí říct stát, zda se mu ta investice vyplatí či nikoliv. Zda chce více turistů, zda chce svoji propagaci nebo ne.

Je Tour de France pro cyklistu tím největším vrcholem nebo je prestiž s Girem a Vueltou na stejné úrovni?

Oproti Giru a Vueltě je Tour de France jinde úplně ve všem. Rozpočtově, historicky, mediálně, sportovně. Tour sledují lidí u televize po celém světě. Jedná se o třetí nejsledovanější sportovní událost vůbec, po olympijských hrách a mistrovství světa ve fotbale. Jen s tím rozdílem, že olympiáda s fotbalovými šampionátem se koná jednou za čtyři roky, ale Tour každý rok. I firmy, které kvůli potencionálnímu partnerství krouží kolem cyklistických týmů, zajímá jediné, zda má potencionální partnerský tým zajištěnou účast na Tour de France. Pokud ano, tak firmy snáze pustí peníze, pokud není účast jistá, tak se sponzoring hledá velmi těžko.

Byla během vaší profikariéry vysněnou metou účast na těchto závodech? Jak vůbec bylo reálné se do týmů s World tour licencí dostat a takových závodů se opravdu účastnit?

Ano, cílem bylo dostat se do profipelotonu. První část kariéry jsem věnoval dráhové cyklistice, sice získal mnoho titulů z republiky i Evropy a měl medaili ze světa, ale na silnici jsem stoprocentně přešel až ve 26 letech. Sice jsem hned získal titul mistra republiky v silniční cyklistice, ale už bylo trochu pozdě udělat krok do profipelotonu, kde v tu dobu jezdili jen František Raboň a Roman Kreuziger, ten mi i jednu dobu pomáhal se tam dostat.

Před pár dny se jel závod L'Etape Czech Republic by Tour de France. Jak se vám tato akce a jim podobné zamlouvají?

Já jsem si závodů užil až až. Za celou kariéru mám 140 tisíc kilometrů jenom ze závodů, kde bylo v rychlouce jedoucím pelotonu vždy spousta stresu, nervů, pádů a zranění, takže mě osobně to extra neláká. Motivaci ostatních jezdců chápu, ať už je to o tom, že si zazávodí proti sobě nebo otestují vlastní výkonnost na uzavřené a zabezpečené trati za fandění diváků. Kdo to před tím nikdy nezažil, ten musí být spokojený.

Kolo už je pro vás tedy pouze pro radost?

Ano, už jen pro radost a musím říct, že mě po konci kariéry nikdy neomrzelo. Říká se, že po konci kariéry se cyklisté dělí na dvě skupiny. Jedna skupina na kolo zanevře a nechce ho nikdy vidět a nejezdí. Ve druhé skupině jsou ti, kteří na kole jezdí dál a rádi. A to jsem já. Vlastně až teď zjišťuji jaké benefity mi jízda na kole dává. Když jezdíte jako profesionál, tak si to nedokážete uvědomit, je to pro vás rutina, jezdíte za sucha a deště, v teple i zimě, každý den. Teď sice jezdím jednou dvakrát týdně, takže doslova lezu, ale když se vrátím z kola, tak cítím ty endorfiny, pozitivní náladu a i přesto, že jsem unavený, tak jsem zvláštním způsobem nabitý, energický a silný, mám spousty nápadů a myšlenek. Je to prostředek k pozitivní stimulaci, což je asi i odpověď na to, proč lidé začínají jezdit na kole, mají to možná totiž dost podobně. (usmívá se)

Když si chcete vyjet na kole, jaké jsou vaše oblíbené trasy v Praze a jejím okolí?

Okolí Prahy v tomto nabízí skvělé podmínky. A nejen okolí, líbí se mi, že cyklistická infrastruktura uvnitř Prahy je už na takové úrovni, že na kole pohodlně vyjedete z centra buď v cyklopruhu nebo po cyklostezce na jakýkoliv její okraj. A za Prahou mám rád stejná místa, jako před třiceti lety, kdy jsem s cyklistikou začínal. Nejvíce jih a západ, kde je to zvlněné až kopcovité, Křivoklátsko, Berounsko, Karlštejn, Brdy…