Jeho příběh stojí za to. Tenhle bývalý maďarský sportovec drží totiž jeden obdivuhodný primát, jenž už mu nikdy nikdo nesebere. ´

V osmdesátých letech minulého století byl známým šermířem. Jeho vrchol přišel v roce 1988 na olympijských hrách v jihokorejském Soulu, kde byl členem maďarského týmu, který si s flerety v ruce dokráčel až k bronzovým medailím.

O čtyři roky později v Barceloně byste ho v seznamu fleretistů hledali marně. Důvod? Rok před olympiádou se vracel ze závodů v Německu, když autobus, v němž Szekeres cestoval, havaroval. Mladý fleretista byl vážně zraněn, po nehodě skončil na invalidním vozíku.

Kdo by si ale myslel, že tím pro něj skončila kariéra šermíře, byl by na hodně velkém omylu. 

Hned poté, co se dostal z nejhoršího, rozhodl se zúčastnit tréninkového kempu šermířského vozíčkářského týmu. Nedaleko se zrovna připravovali němečtí šermíři na evropský šampionát a jeden z trenérů přesvědčil Pálova lékaře, aby mu dovolil se mistrovství zúčastnit.

Szekeres se nejen zúčastnil, ale odvezl si zlatou medaili.

Velké prvenství

„Když jsem se vrátil do Maďarska, nikdo se mě neptal, co se mi stalo. Všichni mi přáli hodně štěstí na barcelonských hrách,“ vzpomínal v rozhovoru s redaktory webu Mezinárodního paralympijského výboru.

Bývalý olympionik se do Barcelony nakonec vydal, i když o pár týdnů později, než by ještě několik měsíců předtím předpokládal.

To mu ale nebránilo v tom, aby si do sbírky přidal další zlatou medaili.

V září 1992 se tak Pál Szekeres stal prvním sportovcem, který dokázal získat medaili jak na olympijských, tak paralympijských hrách. Úspěchem ve Španělsku ale jen odstartoval jednu velkou etapu svého sportovního života. Postupně si cenné kovy odvezl i z Atlanty, kde dvakrát zopakoval paralympijský triumf, ze Sydney, Atén i Pekingu, odkud přivezl bronzové medaile.

Nechyběl ani před devíti lety v Londýně. I když mu v té doby bylo už osmačtyřicet roků, cíle měl stále ty nejvyšší. „Můj sen je získat medaili,“ řekl tehdy, pak se na chvíli odmlčel a dodal: „Ne, mým snem je vyhrát.“

V Londýně se mu to už nepodařilo, vypadl ve čtvrtfinále s pozdějším bronzovým medailistou, ve světě olympijského a paralympijského sportu už ale navždy zůstane legendou.

Stal se prvním člověkem na planetě, jenž má doma medaili z olympiády i paralympiády.

Medaile i pro pomocníky

Od roku 2012 dostávají paralympijské medaile i vodiči, tedy pomocníci nevidomých sportovců. Tak se dostal k cennému kovu z paralympiády například britský dráhový cyklista Craig MacLean, který v roce 2012 pomohl ke zlatu Anthonymu Kappesovi. Sám získal stříbro v týmovém sprintu na olympiádě v Sydney v roce 2000. V roli vodiče získal bronzovou paralympijskou medaili letos v Tokiu také elitní francouzský dráhař Francois Pervin (jako vodič krajana Raphaëla Beaugilleta), bronzový z olympiády v Riu a sedminásobný mistr světa.