„Pro oba týmy to byl zápas roku. Utkání mělo obrovský náboj. Slovenky šly herně nahoru, ale my jsme především v koncovce zápasu zúročily již nabyté zkušenosti z minulých mistrovství. Konečně!“ říká někdejší spojka a sestra kapitána fotbalistů Fastavu Zlín Tomáše Poznara. 

Sledujete letošní mistrovství světa? Co říkáte na výkony a výsledky českého týmu?
Zápasy sleduji, jenom se musím přiznat, že se dvěma malými dětmi nestíhám celá utkání. Holkám ale držím palce. Jejich hra se mi líbí. I když je tým obměněný, hrají velice dobře. 

Prožíváte podobné zápasy hodně?
Musím říct, že je obrovský rozdíl, když sedím u televize, nebo když je člověk přítomný na zápase v hledišti. Třeba nedávno jsem byla ve Zlíně na kvalifikačním zápase s Chorvatskem. Byly to velké nervy, nádherný zápas, ale u televize by to takovou atmosféru nemělo. Doma v obýváku si nezakřičím tolik co v hale. Ikdyž pro utkání se Slovenskem toto pravidlo zdaleka neplatilo. (úsměv)

Jak se vám líbí výkony mladého českého týmu?
Jsem spokojená. Nadmíru. Výkony děvčat se mi moc líbí. Tým je fantasticky poskládaný. Každá hráčka má v týmu svoje nezaměnitelné místo, je nenahraditelným dílkem v puzzle. Když jeden chybí nebo nezapadá, může to být problém. Vím to i ze svého působení u národního družstva, které je sice úplně jiné, ale realizační tým zůstal neobměněný. Ani po letech na něj nedám dopustit.

Bývalá reprezentantka v házené Helena Jurka (dříve Štěrbová) s dcerou.
Bývalá házenkářka Jurka se chystá na advokátní zkoušky a porod. Co říká na MS?

Takže nepatříte mezi kritiky trenéra Bašného?Rozhodně ne! Je to právě on, kdo společně s kolegy drží ženskou reprezentaci takto nahoře. Ať se zeptáte kohokoliv, kdo pod ním hrál, opravdu nic špatného o něm neřekne. Trenér Bašný je právě ten klíč, který družstvo drží po kupě. Český tým byl vždycky postavený na kolektivu, poctivosti, nasazení. Nemá cenu z děvčat nikoho vyzdvihovat. Jasně, Marky Jeřábková vyčnívá díky svým gólům a třeba Kamča Kordovská tolik branek nedá, ale zato v obraně zastane obrovské kvantum práce. Pochválit musím i ostatní děvčata. To je přesně to, o čem jsem hovořila. Každá má své místo ve skládačce a když se s ním ztotožní, přináší to ovoce. Opravdu máme na to, abychom konkurovaly nejlepším týmům.

Dokážete si představit, že byste hrála v současných kulisách pandemie koronaviru?
Určitě. Myslím, že představa většiny fanoušků a lidí, kteří na podobné akci nikdy nebyli, je dost zkreslená. Režim týmu je víceméně pořád stejný. Nepřijelo se na poznávací zájezd, ale reprezentovat Českou republiku. Nyní je situace ztížená tím, že se musí nosit respirátory. To však holky hravě zvládnou, protože v porovnání s tím, kolik schytají za šampionát ran, je toto opravdu to nejmenší. Za mě je nejdůležitější, že se v současné době mistrovství světa vůbec hraje. 

Nemáte někdy chuť si jít také zahrát?
Ani mi nemluvte! Opravdu bych moc chtěla. Hlava by i říkala, ať jdu do toho i tělo by to asi po nějakém čase zvládlo, jenomže nevím, jak to vymyslet s časem. Máme dvě malé děti a skloubit hraní s naším rodinným kalendářem je poněkud komplikované. Nicméně Zuzce Juríkové (vedoucí družstva Zlína – pozn. red.) jsem slíbila, že přijdu na trénink, ale ještě k tomu nedošlo. Fakt bych se ráda trošku pohnula, přišla na jiné myšlenky a zavzpomínala na krásné časy, které jsem prožila ve zlínské hale. Bohužel na to není prostor.

Na co nejraději vzpomínáte?
Na všechny ty dobré věci a lidi, které jsem mohla díky házené poznat. Zážitků bylo díky kolektivu taky neskutečně mnoho. Samozřejmě byly i horší momenty, ty jsem ale dávno vytěsnila. Nejraději vzpomínám právě na působení v reprezentaci, kde byl naprosto mimořádný a úžasný kolektiv. Svědčí o tom i fakt, že se jednou za rok sejdeme i se všemi dětmi a náš repre sraz veteránek si užíváme. Zatím se pořád rozrůstáme, takže je veselo.

Házenkářka Veronika Andrýsková si užívá svoji premiéru na mistrovství světa.
Házenkářka Andrýsková přímo z MS: Hotel je obrovský, v hale docela chladno

Je pravda, že se vám dařilo. Nepřijde vám, že vaše tehdejší výsledky nebyly až tolik doceněné, že se to všechno bralo tak nějak automaticky?Neřekla bych, že by výsledky byly nedoceněné, protože my jsme to měly trošku jinak. S námi nikdo moc nepočítal, byly jsme těžcí outsideři. Dlouhá léta jsme se nedokázaly kvalifikovat. Až trenér Honza Bašný s Dušanem Polozem změnili přístup. Nás to začalo bavit, dostavily se výsledky. Najednou jsme se kvalifikovaly na mistrovství Evropy a po tom zápase jsme málem zbořili Lublaň. Bohužel i když od té doby startujeme na šampionátech pravidelně, naše česká mentalita nás neustále skrytě staví do role outsiderů, byť máme na to, abychom se měřili i s favority.

Souhlasíte s názorem, že MOL liga šla kvalitativně dolů?
Je pravda, že za mých mladých let úplně všechny reprezentantky figurovaly v české lize. Teď je spousta děvčat v zahraničí, ale kvalitu MOL Ligy mi nepřísluší hodnotit. To bych musela naskočit do zápasu a porovnat, zda je hra rychlejší či silovější. O výsledky se zajímám. Vždycky se podívám, kdo jak hrál, ale že bych seděla u počítače a dívala se přes internet, to ne. 

V kariéře jste získala jeden český a hned tři francouzské tituly. Dá se úspěch s rodným Zlínem a Métami nějak poměřit?
Ve Francii se na nic jiného nehrálo. Méty jsou zde něco jako fotbalová Barcelona nebo házenkáři Kielu. Jejich dominance stále trvá, ale liga se více vyrovnala. V každém týmu působí hodně cizinek, tečou tam mnohem větší peníze než za mé éry. Za mě je francouzská liga momentálně srovnatelná s německou Bundesligou, ale i titul se Zlínem stavím hodně vysoko. Z těch oslav se mi točí hlava ještě dnes. (úsměv)

Neláká vás se do Francie znovu podívat?
Je fakt, že to bylo úžasné období, skvělé tři roky. Když před dvěma lety Méty slavily nějaké významné výročí a dostala jsem od své bývalé spoluhráčky, která nyní působí ve vedení klubu, pozvánku, potěšilo mě to. Ale mám malé děti. S nimi to nešlo. Samozřejmě mě to trošku mrzelo, ale člověk opravdu nemůže být všude.

Maminka na plný úvazek jste pořád, že?
Ano, jsem na rodičovské dovolené. Do práce se opravdu neženu. I když je to s dětmi velice náročné, užívám si to. Honzík nedávno slavil čtyři roky a Julinka dva.

Už vyhlížíte Vánoce?
Ano. S dětmi hodně tvoříme a vyrábíme. Teď to byl Mikuláš. Snažíme se tradice dodržovat, dětem je vštípit, byť jsou ještě malé. Železo se ale musí kout dokud je žhavé. (úsměv) Vánoce jsou ale díky nim o hodně veselejší.

Michaela Kolářová.
Kolářová: Už nehrajeme tak zbrkle. Střelkyně z dálky by nám pomohla

Máte čas sledovat bratra Tomáše? Co říkáte na ševce, výsledky fotbalového Zlína?
Na bráchu si vždycky čas najdu, i když musím říct, že jak jsme dříve jezdili na všechny jeho venkovní utkání, teď chodíme jenom na domácí zápasy. Jsme Zlíňáci, ke zlínskému sportu všeobecně jsme vždycky tíhli. Musím říct, že klukům velice fandím. Jen mi nejsou po vůli některé fanouškovské výkřiky. Jelikož jsem si taky prošla vrcholovým sportem, jen kroutím hlavou, když slyším narážky o okresním přeboru a podobnými soutěžemi, kterými se lidé na tribuně často a rádi ohánějí.

Asi je to někdy těžké poslouchat …
Na druhou stranu diváky chápu. Taky bych chtěla, aby kluci hráli o titul, někde nahoře, ale víme, jaká je situace. Momentální pohled na tabulku není příznivý. V sezoně byly lepší i horší zápasy, ale za mě má Zlín kvalitní tým a ještě si to sedne. Vždycky chvíli trvá, než se noví hráči adaptují, než si zvyknou na prostředí, město, trenéra. Vím, že jsou to pro spoustu lidí prkotiny, ale znám to ze své kariéry. Když jsem odešla do Francie, trvalo mi rok, než jsem se adaptovala a zvykla si na jiný systém, trenéra. Fanoušci ale musí vědět, že i fotbalisti jsou jenom lidé s každodenními starostmi. Bohužel pro spoustu z nich je asi náročné to pochopit.

Věříte, že přijdou lepší časy?
Tím, že máme dobrý tým, věřím že by to mohlo fungovat. Kdyby se mužstvo udrželo pohromadě, mohla by se práce zúročit. Hlavní je, aby se tolik neobměňoval kádr. Na druhé straně Zlín je provinční tým, k nám na východ republiky se skoro nikdo nehrne. Buďme rádi za ligu. V dnešní době to není samozřejmost.