Pořídila si sice stáj, ale každý den musí dojíždět. Bydlí totiž ve dvanáct kilometrů vzdálené Rabštejnské Lhotě. Koňský svět ji zabírá téměř veškerý čas. „Jak se říká 7/24. Samozřejmě, že to není pokaždé. Občas jednou za měsíc mám den volna. Začínáme brzy ráno a končíme okolo jedné odpoledne. Pak přijedu domů a dělám administrativu, kterou ve stáji nestihnu,“ svěřuje se Hana Kabelková v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

V Pardubicích k druhé říjnové neděli neodmyslitelně patří tradiční dostih Velká pardubická. A k dostihům patří sázky. Drtivá většina sázela na hlavní závod dne 131. Velkou pardubickou.
Dostihy a sázky. Lidé na Velké pardubické prosázeli několik milionů

Trenérka Talenta, vítězného koně Velké pardubickéHana KabelkováHana Kabelková má důvod k úsměvu. Vždyť Velká pardubická se nevyhrává každý rok…Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Jak jste se dostala ke koním?
Postižená jsem odmalička. Když jsem jezdila s rodiči k babičce a dědovi tak, kde byli koně, museli zastavit. Tam jsem vždycky skončila a všude za nimi běhala. Naši ze mě museli být na prášky (úsměv).

Láska na celý život?
Ano. Ale vážně nevím, kde se to ve mně vzalo. Nikdo v rodině neměl s koňmi nic společného. Snad kromě prastrejdy. Já jsem na ně jak praštěná (směje se). Proto jsem si zvolila střední odborové učiliště dostihového sportu ve Velké Chuchli. Proto jsem u nich zůstala celý život.

Zkoušela jste někdy závodit?
Zkoušela, ale jen párkrát. A s nevalnými výsledky.

Proč a kdy jste se rozhodla trénovat?
S manželem jsme si pořídili domů vlastní kobylu. Udělala jsem si kurz pro trenéry – majitele. Trénovala jsem ji a pak už to vyplynulo ze situace. Jeden pán mi dal koně do tréninku, takže jsem si rozšířila kurz nejen na koně ve vlastnictví, ale na trénování pro ostatní majitele.

U všeho chci být přítomna

Byl váš životní sen pořídit si koně, tak jak to dělají lidé běžně se psy či kočkami?
Jasně, odmalička jsem chtěla koně. Tento sen jsem si mohla však splnit až v dospělosti.

Co obsahuje trénování v dostihovém sportu?
Naprosto všechen čas. A také odříkání. Vzhledem k tomu, že je v dostihových stájích málo personálu, tak se to různě flikuje. Volna a krásných dovolených je strašně málo. Musíme se vždy správně rozhodnout a rozplánovat si to. Nějak to vsadit mezi dostihy nebo až po sezoně. Jinak zkrátka čas není. Obzvlášť, když to dělá někdo jako já.

131. Velkou pardubickou vyhrál Talent v sedle s Pavlem Složilem, druhý skončil Evžen s Jaroslavem Myškou (v červenožlutém).
Odměna po Velké. Dali jsme si pivo, panáka a ráno šup znova do práce, řekl Myška

Jak to děláte vy?
S obrovským nasazením. Potřebuji a hlavně chci u všeho být přítomna. A to je obrovský problém. Vychází to z takové mé poctivosti a cílevědomosti.

Kolik hodin denně vám zabere koňský svět?
Jak se říká 7/24 (rozesměje se). Samozřejmě, že to není pokaždé. Občas jednou za měsíc mám den volna. Začínáme brzy ráno a končíme okolo jedné odpoledne. Pak přijedu domů a dělám administrativu. Rozebíráme situaci s jezdci, majiteli, dělám fakturace, přihlášky. Zkrátka věci, které při pobývání ve stáji nestihnu. Tam pracuji především fyzicky, což mě baví víc. Takže to dělám po práci doma, ale ona je to vlastně také práce.

Žena má plno povinností: děti, rodina, domácí práce. Jak to všechno stíháte?
Nejvíce hektické to bývá na podzim, kdy toho mám opravdu hodně. To opravdu nestíhám. Rodina jde trochu stranou. Za normálních okolností si ale snažím všechny povinnosti doma plnit (úsměv).

Traduje se, že nejvíce času zaberou děti. Ve vašem případě to jsou koně?
Já už mám naštěstí oba kluky dospělé. Jeden ze synů má svoji rodinu, druhý také pracuje. Rodinu ještě sice nemá, ale už je to velký chlap. No a když byli menší, tak jsme měli míň koní a nebyl takový problém s personálem.

Kolik čtyřnohých svěřenců máte na starost a k čemu jsou určení?
Jsme čistě dostihová stáj. Kromě jednoho důchodce, kterým je Trezorek (pozn. red. - Trezor). Většinou na podzim se odprodávají koníci, kteří neodpovídají výkonnostně, nebo jsou na tom zdravotně špatně. Zrovna v tuto dobu se počet změnil. Také proto, že dorazili ročci, nové naděje nová krev do stáje. Budeme se tedy bavit o patnácti koních.

Kolik jich je ryze vašich?
Jenom Talent. Všichni další jsou koně jiných majitelů.

131. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou vyhrál Talent v sedle s Pavlem Složilem
Žokej Složil: Už loni Talent ukázal, že může Velkou pardubickou vyhrát

Je někdo ve vaší stáji, kdo by mohl v budoucnu běžet a případně vyhrát Velkou pardubickou?
Víte, to se takhle dopředu strašně těžko odhaduje. Ke startu ve Velké pardubické se podle mého mínění propracuje tak jeden kůň z tisíce. Aby vyhrál, tak od oka, je to jeden z desetitisíce. Koně musí vydržet zdraví. Je to kolikrát problém, protože jsou na ně nároky jako na vrcholové sportovce. Musí na to mít výkonost a v neposlední řadě štěstí. Nejen v samotném závodě.

Přesto, nezmínila byste nějakého koně?
Ale ano. Máme v péči potomka slavné Registany (pozn. red. - dvojnásobná vítězka Velké pardubické). Jsou mu čtyři a začíná se klubat do lepšího koně. Je však předčasné tvrdit, jestli matku napodobí. A čerstvě jsme koupili hříbátko, které je stejně jako Talent po Egertonovi. U něj je to ještě větší hudba budoucnosti.

Jak dlouho máte stáj ve Vápenném Podole?
Točíme tady sedmou sezonu.

Koho slavného jste měli, či vychovali?
Pobývala u nás právě Registana, když ji k nám přestěhovala její majitelka ze statku Světlá Hora. A již zmíněného Trezora. Vyhrál pět kvalifikací na Velkou pardubickou a v samotném dostihu byl nejlépe sedmý. Běhal u nás dvě sezony. Před tím jsem s ním byla na Polance. Závěrečnou steeplechase vyhrál Turdus, který ale už u nás není, protože skončil kariéru. Ale byl u nás od začátku provozu naší stáje. No a samozřejmě vyloupl se u nás Talent.

Jsou nějací kmenoví žokejové ve Vápenném Podole, nebo je jen najímáte?
Přímo spolupracujeme s Martinem Liškou. Má u nás v tréninku i své koně. Občas k nám jezdí jen tak či na nějaké práce Pavel Složil. S ním hodně spolupracujeme. Kromě Velké pardubické vyhrál i Velkou wroclawskou. Takže oba můžeme označit za polokmenové (úsměv).

Z elitního rodu

Talent, příznačné jméno pro vítěze Velké pardubické. Jak k němu přišel?
Navrhla jsem ho na Jockey klub, protože se mi to jméno líbilo. Navíc je dané, že kůň musí mít ve jménu stejné počáteční písmeno jako má jeho matka. V jeho případě Tavbecca. Poslali jsme tři návrhy a schválili nám jméno Talent.

Není to jako s novorozencem, že jdete do porodnice a musíte mít uvedené jméno?
(směje se) Ne. Pokyny úplně přesně neznám, ale tuším, že do půl roku se musí nechat hříbátko pojmenovat.

Talenta jste si tedy vypiplali od samotného narození?
Přesně tak. Vychovali jsme ho od hříběte. Jeho matka byla naše. Já jsem ji trénovala. Vymyslela jsem, kým ji připustit, takže byla v Napajedlech na připuštění. Potom jsme ji převezli do Střelic, kde se ohřebila a narodil se Talent.

VÍTĚZOVÉ. 131. Velkou pardubickou vyhráli desetiletý ryzák Talent s žokejem Pavlem Složilem.
Vítězem 131. Velké pardubické se stal Talent v sedle s Pavlem Složilem

Po kom má Talent geny?
Jeho táta Egerton byl německý kůň, který běhal ve své domovině. Jezdil po celém světě a byl velmi úspěšný v rovinových dostizích. Tavbecca také byla dost dobrá. Vyhrála dvojkový dostih, rovinový v Karlových Varech. Ke konci kariéry také cross v Pardubicích. Pak ji zastavily zdravotní problémy.

Popište stručně vývoj jeho kariéry.
Od narození to byl moc hezký koník. Opravdu ladný a silný, který zaujme hned na první pohled. Přišel do tréninku naprosto bezproblémový. Úžasně dělal, co bylo potřeba. Ve dvou letech vyběhl jen jednou na seznámení se s dostihových prostředím. Bez tlaku a extrémního natrénování odběhl slušný závod. Už ve třech vyhrál ve Velké Chuchli. Ve čtyřech letech přešel rovnou v Pardubicích do seriálu crossových dostihů. V divokém debutu, kdy se měnil jezdec na poslední chvíli, byl pátý. Hned v tom dalším vyhrál a v podstatě byl neustále umístěný. V pěti i šesti letech pokračoval v dobrých výkonech. Zkrátka od začátku ukazoval, že bude dobrý kůň.

Můžete zmínit jeho cenné skalpy?
Talent například vyhrál grupový dostih v italském Meranu. Ovládl i kvalifikaci na Velkou pardubickou.

Kdy se dá u koně tvrdit, to je ten pravý dostihový? Je potomek slavných rodičů předurčen k závodění?
Vůbec ne. Procento tzv. odpadu je vysoké. Jinak. Procento těch úspěšných je strašně nízké. U některých se to pozná už ve dvou letech. Těm říkáme rané koně. Ti většinou málokdy vydrží běhat až do deseti let. Než rozkvetou a vykřesají se překážkoví koně, tak tam to trvá klidně do šestého roku věku. Je to ale kus od kusu. Obecně u těch vytrvalých a ultra vytrvalých překážkových to trvá podstatně déle.

Kdy se u Talenta poznalo, že má talent?
Ve čtyřech letech bylo jasné, že v něm máme opravdu dobrého koně.

Josef Váňa je žokejskou legendou Velké pardubické a stává se také tou trenérskou.
Legenda Váňa: Kdybych byl startér, tak ty pitomce, co chtějí být první, pustím

Byla někdy ohrožena jeho závodní činnost?
Propukla u něj artróza sezamských kostí. Respektive on tu chorobu v sobě zřejmě měl. Ale přišlo se na ní po jedné nehodě v tréninku, která to rozpoutala. Po tom incidentu ho bolela více kopyta. Jak si je šetřil, tak začal zvláštně našlapovat. Nejdříve jsme mu udělali domácí rentgen a posléze i na veterinářské klinice v Německu, tak nám artrózu potvrdili. Prognóza byla velmi velmi špatná. Až na vyřazení ze závodění. Dostal rok pauzu a musel být v klidu.

Jedná se vzácnou či běžnou nemoc u koní?
Artróza postihuje koně jako lidi. Akorát některý organismus ji toleruje a trenér či majitel ani neví, že ji jeho svěřenec má.

Velký bojovník a srdcař

Jak to, že se Talent vrátil na dostihové dráhy?
Řekla jsem si, že to s ním ještě zkusím. Alternativními pokusy se zatím daří velmi dobře udržet ho v tréninku.

V čem jeho speciální trénink spočívá?
V podstatě musíme co nejvíc eliminovat to, aby rychlostně cválal. A to je u dostihového koně docela problém. Snažíme se využívat menších i větších kopců. Chodí je buď pomalým cvalem nebo klusem. Pak do toho přidáváme plavání a vodní pás.

A také potřebuje pečlivou regeneraci, co obsahuje?
Vozíme ho na pás, který naopak chladí. Když vidíme, že ho kloubky hřejí a napuchají, tak ho odvezeme do Koles k paní Sůrové a ta ho postaví do regeneračního pásu. Dvakrát denně mu nohy chladí. To mu hodně pomáhá.

Britský kůň Warrsan s australským žokejem Kerrinem McEvoyem (vpravo) 4. září vyhrál dostih Světové série v Baden Badenu. Český žokej Filip Minařík (vlevo) v sedle německé Gonbardy dokázal vybojovat druhé místo.
Vyhrál 1769 závodů. Po vážném zranění ale šampion končí kariéru

Jak to, že vyhrál nejslavnější dostih v České republice, když má takové chatrnější zdraví?
Talent je ohromný bojovník a srdcař. Rád závodí a umí nám dát najevo, kdy ho to bolí. Je na sebe opatrný. Klidně i v práci něco vypustí, když mu to úplně nesedne. Tak víme, že je zle. Když mu sahám na kloubky, dá mi to vědět. Mrazíme mu nohy ledem. K tomuto účelu máme mrazák plný ledu. Hned mu dáváme kamaše, abychom mu ulevili. Už to máme vychytané (úsměv).

Ve finiši Velké pardubické přepnul ještě na vyšší rychlost. S takovými problémy?
Kdyby byl jeho problém akutní, tak ho do Velké pardubické nepošleme. On tam šel s tím, že ho nic nebolelo. Nohy ho nebolely proto, že nemá takovou cvalovou zátěž a cítil se velmi dobře. Pak mohl ukázat naplno, co v něm je.

Věřila jste ve vítězství?
Říkala jsem Pavlu Složilovi, že když bude v náběhu na trávu někde v popředí, tak můžeme vyhrát. Samozřejmě se mohlo stát strašně věcí. Mohl například upadnout přes Theophila, nebo ho mohli zastavit volní koně, co ztratili jezdce. Musíte mít tolik štěstí. Vítězství ve Velké se nedá předurčit ani odhadnout.

Vyhovoval mu pevný terén s ohledem na ty jeho nohy?
Pro závod měl ideální podmínky.

Máte ve zvyku nesledovat, když Talent běží závody. Proč?
Jsem dost nervózní. To je ještě slabé slovo. Mám strach o svůj život (chechtá se). Někdy to dám, ale Velká pardubická je pro mě velké trauma. Možná je to ve mně zakořeněné z dob Trezora. Kvalifikace vyhrával jako na běžícím pásu, ale ve Velké měl smůlu.

Takhle se Filip Minařík radoval po vítězném dostihu
Žokej Minařík se zotavuje ze zranění. Konec kariéry, začátek nového života, říká

Jak závody Talenta prožíváte?
Je to různé. Nedávno se nám zadařilo v rovinovém dostihu. Sledovala jsem ho celý a ke konci koníka povzbuzovala. Speciální dostih, který neunáším, je Velká pardubická.

Co jste tedy viděla z letošní Velké pardubické?
Sem tam jsem mrkla, jestli je ještě na trati. Dívat jsem se začala, až když koně točili na Angličák.

Zkusíme obhajovovat prvenství

Je mu deset let, není zcela zdráv, neuvažujete: V tom nejlepším přestat?
Před Velkou pardubickou jsme byli z různého ježdění fakt unavení. Tak jsem prohlásila: Poslední dostih a kašleme na to. Ale teď už zase chceme závodit.

Takže bude Talent za rok obhajovat prvenství?
Musí mu vydržet zdraví. Pokud si o to řekne, tak to zkusíme (směje se).

Někde v srdci jste to vítězství ale měla, viďte.
V sobotu večer před závodem jsem si porovnávala, jak Talent běhal letos a loni. Loni tu Velkou dobře zaběhl, tak jsem si říkala, že když při nás bude stát štěstí, tak můžeme vyhrát.

Pomůže vám vítězství ve Velké k vyššímu zájmu sponzorů?
Nevím, zatím se nikdo neozval.

Vážně?
Také mě to překvapilo. Ale pohybujeme se v malém rybníce a karty jsou dost rozdané.

Je to způsobené covidem?
Nemyslím si. V Irsku teď byla dražba. Koně hrozně stoupli v ceně. Nakupuje tam agent i pro Čechy. Říkal, že co se týká anglických či francouzských majitelů, tak stojí frontu a dávají svým agentům peníze. Ve smyslu: byl covid, chceme si život užít, kupte nám koně! Mají tři prdelky peněz a nakupují ve velkým.

Český žokej Filip Minařík
Český rekordman Minařík zůstává v péči lékařů. Po těžkém pádu je v umělém spánku

V České republice je to naopak?
To netuším. U nás dražby zatím začínají. Řekla bych, že pořadatelé hřeší na covid. Letos se také běhalo za covid peníze. Jako Velká pardubická. To si myslím, že není úplně dobré.

Kolik vůbec stojí provoz stájí a všeho kolem?
Trénink jednoho koně na měsíc je zhruba od dvanácti do čtrnácti tisíc. Nejsou do toho započítány cesty na dostihy, placení přihlášek, jezdce.

Jste ročně v červených nebo černých číslech?
Popsala bych to tak, že nula od nuly pojde. Není to žádná hitparáda.

Přes noc mediální hvězdou

Jak se změnil váš život po Velké pardubické?
Pracuji ještě více (směje se nahlas). Kromě běžného provozu o nás najednou mají zájem média.

Kolik jste dostala gratulací, SMS zpráv, e-mailů?
No, bylo jich hodně a musím říct, že mě to fakt překvapilo. Odhadovala bych to kolem sto čtyřiceti.

Stala jste se také mediální hvězdou. Jak to snášíte?
Rozhodně se z toho nezblázním. Beru to normálně. Pořád tady uklízím boxy, čistím koně, připravuji krmení. Takže život mám úplně stejný jako před Velkou pardubickou. Navíc se jenom snažím vycházet vstříc novinářům.

Už ví lidé, kde je Vápenný Podol? Může stoupnout po triumfu Talenta v ceně a vám přidat v dostihovém světě na prestižnosti?
Těžko mohu vyhodnotit. Zatím to tak není.

Nejobávanější překážka Velké pardubické by měla být již bezpečnější. Taxisův příkop prošel na začátku týdne úpravou, díky níž by nemělo na překážce docházet k fatálním pádům.
Taxis se změnil, má být bezpečnější. První koně ho vyzkouší na Velké pardubické

Jaké bylo přivítání šampiona v obci?
Jeden z členů našeho týmu oběhl celou vesnici, kontaktovali jsme starostu, ale nikdo si čas nenašel. Přijeli pouze naši známí z okolí. Od synů a podobně. Jinak nula. Je pravda, že jsme přijeli už za tmy a někteří naši kolegové už byli v náladě. Co jsem slyšela, fandilo se v hospodě.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Zachutnala vám sláva?
Budeme dál poctivě pracovat, aby bylo naše úsilí zhodnoceno. To je náš celý plán.