Letošní léto, scéna z bikeparku Kareš. Z kopce sjíždí cyklisté, mezi nimi vykrajuje obloučky devítiletá dívka na lyžích. „Byla jsem tam první den a jezdili tam nějací školáci na minikárkách. Když jsem projížděla kolem, říkali si mezi sebou: Co to je?“ popisuje Karolína Suchá scény z tréninkového svahu v Koutech nad Desnou.

„Lidi na nás koukali jako na exoty. Ale zase tam byl chlapík z Krušných hor a říkal, že příště berou vybavení a jedou taky. Jen jsem je varoval, že to bude bolet,“ dodává její otec Jan.

Travní lyžování je sport pro houževnaté. Když jezdec spadne, často se těžce nabije. Zatímco na sněhu lyžař po pádu klouže i desítky metrů, na trávě zastaví vzápětí. Odpovídá tomu nápor na tělo. Karolína si loni po pádu zlomila dvě kosti na ruce. To ji však od tohoto sportu neodradilo. „Já jsem chtěla skončit zezačátku. Hned druhý den jsem spadla tak, že jsem se ještě hodinu třásla,“ vzpomíná.

Sviští se i stovkou

Lyžování na trávě má oproti tomu zimnímu několik specifik. Je rychlejší, na zeleném povrchu může jezdec dosáhnout až stokilometrové rychlosti. Proto se také tento sport neprovozuje na nejprudších sjezdovkách, jezdci by totiž šlo o život. Travní lyže také neumožňují plužit. Zatáčí se nimi carwingovým obloukem, brzdí se do protikopce.

Travní lyžování je v Česku v plenkách. V republice se mu věnuje do sto padesáti lidí, Karolína jezdí na zeleném porostu druhým rokem. V letošní sezoně se v Českém poháru celkově umístila na prvním místě a ve FIS Grasski Ghildren Cupu získala druhé místo.

„Jezdila od tří let na klasických lyžích a jezdila dobře. Jak stávala na bednách, seznámila se s klukem, který také často vyhrával. Jeho otec, Martin Štěpánek, je mistr světa v travním lyžování. Řekl, ať si to jdeme zkusit. Kája má silné nohy a začalo ji to bavit,“ popisuje začátky své dcery v neobvyklé disciplíně Jan Suchý.

Na zbohatnutí to není

Travní lyžování jako neolympijský sport není na zbohatnutí, ani když jste na špici. K výborným výsledkům je však i u něj nutný tvrdý trénink. V květnu, na začátku sezony, bývá Karolína od čtvrtku do neděle na soustředění travních lyžařů. Po něm začíná okruh jedenácti závodů Českého poháru a devíti závodů mezinárodního FIS Grasski Children Cupu konaných v pěti evropských zemích. K tomu dívka absolvuje dvakrát až čtyřikrát týdně tréninky.

„Když chce být člověk v něčem nejlepší, musí do toho investovat svou píli. Ačkoli tento sport dělá málo lidí, na špici jsou obrovsky kvalitní jezdci a člověk na sobě musí pracovat,“ říká Jan Suchý.

Do dvanácti let prý bude moci Karolína svým soupeřům konkurovat, pak už to bude podle jejího otce těžké. „Pokud u toho vydrží,“ nadechuje se, ale dcera ho rázně přeruší: „Zůstanu, ty to víš.“ „Tak zkusíme v okolí nějak zařídit větší kopec. Ale ještě máme tři roky, to je strašně dlouhá doba, za kterou se může změnit spousta věcí.“