Deník získal exkluzivní možnost představit veřejnosti nové medaile a „poháry", které vlastně nejsou poháry. O jejich vzniku, výrobě, ale také vrcholících soutěžích a financích mluvil s generálním sekretářem Českého svazu házené Radkem Bendlem.

Český svaz házené přichází 
s koncem nejvyšších soutěží 
s novými trofejemi a medailemi. Proč?
Letošním ročníkem extraligy jsme se vrátili po pěti letech k modelu play-off, což chceme identifikovat i novou trofejí a medailemi. Zároveň vytváříme novou hodnotu 
i pomocí této identity pro nejvyšší soutěže mužů i žen, založenou na jasných symbolech našeho sportu. Více zatím nechci prozrazovat, ale myslím, že fotografie originálu mluví jasně.

Podle fotografie nejde o pohár nebo klasickou sportovní cenu. Proč právě umělecké dílo a proč právě od Jakuba Flejšara, trenéra olympijské vítězky ve snowboardcrossu Evy Samkové?
Právě proto, že jsme nechtěli pohár. Hledali jsme něco, co by charakterizovalo házenou, což ruka s míčem přináší. Navíc to dokumentuje naše hodnoty: tým, rychlost, odvahu. Chtěli jsme originál 
a kdo má tak odvážnou trofej 
a tak zajímavé medaile? Náš manažer komunikace věděl, že Jakub tvoří a sochaří, proto jsme se s ním zkusili domluvit a on byl pro. Myslím, že to dopadlo skvěle. Věřím, že stejnou radost budou mít hráčky 
i hráči, až budou nové trofeje přebírat.

Když už jsme u konce mužské extraligy, jak hodnotíte „zavedení" play-off?
Z mého pohledu převládají pozitiva. Závěr soutěže je velmi atraktivní s množstvím vyrovnaných zápasů, což přináší přitažlivost utkání pro diváky i pro samotné týmy. 
I když si uvědomujeme, že dlouhodobá soutěž je z určitého pohledu možná spravedlivější, myslím si, že házená 
v současné době potřebuje zajímavý produkt a plné sportovní haly jsou toho důkazem.

Bude se extraliga hrát i v příštích letech ve stejném modelu?
Ano, bylo by hloupé měnit model po roce a navíc po roce, kdy jsme potvrdili správnost rozhodnutí pro tento model.

Opět „oživla" myšlenka společné česko-slovenské mužské soutěže. Je reálná?
Odpověď není jednoduchá. Reálné to bude, pokud se na tom shodnou extraligové kluby. O společnou soutěž od ročníku 2016/2017 má eminentní zájem slovenská strana, kde minimálně tři až čtyři týmy jsou na stejné nebo lepší úrovni než naše nejlepší čtyři celky. Společná soutěž běží bezproblémově pár let v případě nejvyšší soutěže žen, proto organizačně nevidíme problém. Důležité ale bude tento společný projekt podpořit i marketingově.

Jak je na tom házená s financemi? Přichází jich více?
Financování našeho sportu je vícezdrojové. Stejně jako 
u ostatních sportů, tvoří většinu našich příjmů veřejné zdroje. Naší snahou je, aby každým rokem přicházelo do házené stále více peněz z veřejných zdrojů, což se v posledních dvou letech daří, 
a abychom zároveň udrželi stejné příjmy z korporátních financí. To je ale stále těžší, takže celkový, byť malý růst příjmů beru v současné době jako úspěch.

Přichází-li více peněz, kam míří?
Nejvíce financí jde a nadále půjde do mládeže. To se stalo téměř celonárodním tématem a možná až klišé, ale pravda je, že bez této podpory náš sport dále neposuneme. Vidíme, jakou máme základnu, jaké jsou trendy v počtu nových registrovaných hráčů v jednotlivých regionech. Proto jsme od letošního roku přepracovali koncept podpory 
a rozvoje mládežnické házené, vznikla takzvaná RHC – regionální házenkářská centra.

Na jakém základu a z jakých peněz fungují RHC?
RHC jsou financovány výhradně z dotačních prostředků ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na sportovně talentovanou mládež, jde o takzvaný Program II.

Umí vedení svazu házené dosáhnout i na jiné finanční zdroje?
Ano. K současnému stavu se přidávají i dva další projekty a zdroje – finanční prostředky z loterií, které jsou přerozdělovány Českým olympijským výborem a jsou určeny výhradně na podporu a rozvoj mládeže. A projekt Evropské unie pod názvem Erasmus+, který je ve finální fázi schvalování na úrovni Unie. Pokud se tento týden podaří podepsat všechny smlouvy, bude se jednat o další zajímavou částku věnovanou na konkrétní mládežnické projekty.

Házená je kolektivní sport, cítíte to tak i v hnutí?
Krásná otázka, která se mě osobně týká. Jen přemýšlím, jak diplomaticky odpovědět… Když jsem před necelými dvěma roky přicházel do vedení Českého svazu házené, měl jsem určitě idealističtější představy. Pravda je, že jsem očekával více komunitní společnost, což jsem si v hlavě přinesl ještě z doby, kdy jsem sám aktivně hrával. Tak se alespoň snažím s velkou podporou mých kolegů v sekretariátu tu komunitu trochu budovat, protože to je jedna 
z hodnot, kterou bychom mohli a měli nabídnout. „Svaz" je totiž jen zanedbatelný zlomek toho, jaký je celkový výstup. „Produkt" dělají zejména lidé v jednotlivých klubech a naší rolí je jim k jejich práci pomáhat a co nejvíce je podporovat.

Tvůrce Flejšar: Nejsem pohárový ani medailový typ, ale tohle byla výzva
Sportovní veřejnost zná Jakuba Flejšara jako trenéra Evy Samkové, kterou dovedl s Markem Jelínkem až k olympijskému triumfu ve snowboardcrossu. Kulturní veřejnost zná jeho sochařské práce, které se nacházejí nejen v Česku, ale i v Evropě. „Nikdy jsem nic podobného nedělal, nejsem pohárový ani medailový typ. Když přišla nabídka od házenkářů něco takového zkusit, přišlo mi to jako pěkná výzva. Upozornil jsem však, že to nebude klasika – žádná mísa, skleněná destička nebo panáček s míčem, ale něco, co se přibližuje mé sochařské práci. Jinak to dělat nechci a vlastně ani neumím. Nápad přišel rychle, ono moc času nebylo… Model trval asi týden a samotné zhotovení pak zhruba 12 dní. Nejzajímavější je, že proces přemýšlení nad sochou není nikdy u konce. Vždy by šlo něco měnit a každá taková práce vás posouvá trochu dál a ukazuje další možnosti. Kdybych měl na návrh, přípravu a studii třeba dva roky, vznikla by asi úplně jiná věc," říká Flejšar.