Není divu i navzdory těžkým časům se kluk z Břízy nedaleko Hradce Králové prokousal až na nejvyšší scénu. Příští víkend ho čeká druhý zápas v organizaci UFC, v první světové lize.

„Je to jako když fotbalista hraje Premier League nebo hokejista NHL,“ vyzdvihuje Patrik Kincl, rovněž hradecký bojovník, ale také Dvořákův kamarád, trenér i manažer.

UFC je prostě klasa, proto je logické, že průnik mezi elitu je velmi složitý. Dvořák to dobře ví. Léta se protloukal, než se prodral na nejvyšší úroveň. Jeho story je díky tomu poutavá a v mnohém překvapivá.

Hyperaktivní dítě 

Už jen její start. Dvořák rozhodně nesměřoval do drsné klece či mezi boxerské provazy. Dělal sport, který má k MMA daleko - šachy. A vůbec ne špatně, nastupoval v extralize dorostu a byl jedenáctý v republice. „Ale bylo jasné, že David Navara ze mě nebude,“ usměje se při zmínce o nejlepším českém šachistovi posledních let.

Ke změně ho dotlačila nátura. „Byl jsem odmalička hyperaktivní dítě,“ prohodí. Proto se po příchodu na střední školu přihlásil na kroužek sebeobrany. Jenže vyskytla se potíž, od šachů to nebyl velký posun. „Rok jsem trénoval, ale bylo to nudný nekontaktní,“ vysvětlí, proč sedl k internetu.

„Našel jsem nějaký opravdu brutální video z MMA. Kdyby to viděla mamka, tak mně hned rozbije držku. Ale já jsem si řekl, že to chci dělat. Šel jsem do klubu, byl v Hradci na Sokole jen o patro výš než šachy,“ vzpomíná.

Bylo rozhodnuto.

Nakonec si i doma dokázal prosadit své, i když… „První půlrok to bylo peklo. Rodiče s tím vůbec nesouhlasili. Ale pak jsem vyhrál mistrovství v grapplingu to jsou souboje bez úderů, využívá se páčení a škrcení. Tak si řekli, že ve mně asi bude potenciál. Bojí se o mě, ale na zápasy jezdí a mám v nich velkou oporu,“ popisuje.

Šel si za svým 

Do nového sportu se pustil s vervou. Šel si za svým. Studoval na vysoké škole, vedle toho kopal hroby odtud jeho už světové známá přezdívka. Nebo na stavbě dálnice u Hradce hlídal zahraniční dělníky, aby nedělali nějaké ty neplechy.

„Nikdy jsem neměl sponzora, který by mi dal 200 tisíc na rok,“ vysvětlí.

Peníze však nesyslil, naopak točil je. Potřeboval na bydlení, dobré jídlo, ale také na zahraniční tréninkové kempy. Vyráží například do Thajska, kde si vyzkoušel i zápasy v místním boxu. Prozření, že bez těchto investic neporoste přišlo přibližně v roce 2015, kdy absolvoval čtyřměsíční stáž ve Spojených státech.

Nyní se do nich vrací, velký zápas absolvuje v Las Vegas (první vyhrál v Brazílii).