Před sebou mají náročný cíl, vrátit klub ze Šlesvicko-Holštýnska na absolutní výsluní. Považte: loni byli v německé nejvyšší soutěži „až“ druzí a do Síně slávy přispěli „jen“ Pohárem EHF.

Česká stopa

Nelehký úkol budou mít na bedrech i dva Češi. Především Filip Jícha, nejlepší házenkář světa 2010, bez přehánění legenda THW vždyť během hráčské kariéry získal v bílo-černém dresu 19 trofejí!

A teď je z něj trenér, loni ještě asistoval Alfredu Gíslasonovi, ovšem letos už odpovědnost leží na něm. „Nové role se nebojím,“ usmál se. „Hráčem už nejsem docela dlouho. To trenérem jsem tři roky v hlavě a rok na papíře.“

Druhým do „české party“ je letní posila z běloruského Brestu Pavel Horák. Zajímavost: šestatřicetiletý chlapík je jen o sedm měsíců mladší než jeho nový kouč. Bok po boku válčili už v roce 2002 v juniorské reprezentaci.

Vyhlášený obránář není v bundeslize žádný nováček, strávil v ní jedenáct sezon. „Zařekl jsem se, že už do Německa nepůjdu. Ale tohle byla nabídka, o které se nepřemýšlí. A poté, co jsem se bavil s Fildou, už nebylo vůbec co řešit,“ popsal Horák.

Překvapivý přestup

Byl to doslova blesk z čistého nebe. V dubnu prosákla tiskem zpráva, že odchovanec Přerova posílí populární tým, jemuž se přezdívá zebry. „Splnil se mi sen. Jsem hrdý. Budu tvrdě pracovat, abych naplnil očekávání, která jsou ve mě kladena,“ řekl tehdy. A těsně před svým nástupem k mužstvu doplnil: „Víc než Kiel není. Nejen co se týče úspěchů, ale i popularity házené. Kde jinde přijde 10 000 lidí na každý zápas?“

Za tím nápadem stál jeho dlouholetý kamarád. „Ano, já inicioval Pavlův příchod,“ potvrdil Jícha. „Potřebovali jsme někoho velmi zkušeného do obrany, který nám v ní dokáže okamžitě pomoct,“ vysvětloval.

Pište si, že v házenkářské velmoci se hned vyskytly hlasy, že Horák přichází ve věku, kdy ostatní bundesligu opouštějí. „Ale on na ni stále má. Příkladně se o sebe stará. Už první tréninky naznačily, v jak skvělé je kondici,“ argumentoval trenér.

Ani Horák se jako veterán necítí. „Vysvětlili jsme si, že do Kielu nepůjdu sedět na lavičku. Chci si zahrát,“ zdůraznil. Jeho úloha už asi nebude hlavní, ale neměla by mít ani ráz epizodního úkolu. „Je potřeba, aby si dva němečtí pivoti odpočinuli. Nemůžou táhnout sezonu sami. Zvlášť, když budeme hrát Ligu mistrů. Zápasů bude dost.“

Nepříjemné stěhování

Vysněná štace s sebou pro Horáka nese i pár komplikací. Tou největší je, že do Německa zamířil bez rodiny. „Kiel sice není blízko, ale zase jedete pořád po dálnici,“ nastínil svůj pohled na 700 kilometrů vzdálenou trasu. Stěhování nebylo v plánu. „To je moc náročné a nebaví mě to. Už nikdy žádný přesun nábytku. Zabalil jsem šest tašek a dal je do auta.“

V THW pak podepsal roční kontrakt, vybalil a mohl jít trénovat. Pokud by snad bylo Horákovi smutno, může se zastavit na kus řeči u souputníka z mládí. „Strávili jsme spolu v podstatě celou kariéru. Naše vztahy jsou na osobní bázi,“ přiznal Horák.

„U nás doma je vždycky vítán. V osobní rovině se mezi námi nikdy nic nezmění,“ kontroval Jícha. Rozdělení rolí na nadřízeného a podřízeného je však nejen na papíře. „V práci jsme oba stoprocentní profesionálové, až u kafe dojde na kamarádství.“

Protekci nečekejte

Více už ani jeden na téma přátelství říct nechtěl. „Byl bych nerad, aby si někdo myslel, že jsme Pavla lanařili do Kielu, protože jsme kamarádi. Ano, máme zážitky, které nám nikdo nevezme. Pro mě je teď ale hlavně skvělý házenkář a posila, která náš tým zvedne,“ vysvětloval Jícha.

Parťáka si vybral nejen kvůli umění s balonem. „Na sto procent pomůže v kabině. Zná jazyk a je komunikativní. Vždycky byl lídr a vůdce.“

A to může hrát svou roli… Na triumf v Lize mistrů čeká Kiel od roku 2012, bundesligové oslavy nezažil čtyři sezony. Oba Češi věří, že se letos dočkají. „Kiel je Mekka házené, jedna z nejvýznamnějších organizací tohoto sportu na světě. Cíle jsou proto vždy stejné. Musíme bojovat o všechny dostupné trofeje,“ vyhlásil Jícha.

„Ještě se v kabině moc neznáme. Jedno je ale jisté, každý maká, chce se zlepšovat a vyhrávat,“ doplnil Horák.

Reprezentační milníky Jíchy a Horáka
České hvězdy se v národním týmu střetly už v roce 2002, to ještě jako bezejmenné talenty, jednalo se totiž o juniorku. O dva roky později už jsou k nalezení na seniorské soupisce 19. listopadu 2004 Česko v Innsbrucku přehrálo Kuvajt 38:23.

Největším společným úspěchem zůstává pro Jíchu s Horákem MS 2007 v Německu, kde reprezentace obsadila dvanácté místo a ME 2012 v Srbsku, kde byla čtrnáctá. Oba dva zažili i Eura, na nichž Česko skončilo v top 10, ale „sólo“. V roce 2002 se Jícha ve Švédsku radoval z osmé pozice a na posledním šampionátu (2018) v Chorvatsku Horák dokonce z šesté.