„Já jsem taková a vždycky budu emotivní, ale dokázala jsem se uklidnit a vyhrát. Věřím si,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas. Ve Flushing Meadows předtím zdolala Italku Pennettaovou a je jako loni na US Open ve třetím kole.

Proč se zápas zkomplikoval?

Ke konci už neměla co ztratit a hrála uvolněně, takže do toho šla a já jí pomohla. Už jsem se asi viděla v šatně.

Rozbila jste raketu a zlobila se na sebe. Mohlo by vás to rozhodit. Není lepší zůstat pozitivní?

Pro mě je to ventil. Tohle v sobě asi nepředělám. Důležité je být potom pozitivní, hodit to za hlavu a hrát dál.

Jak to snáší váš táta (otec a trenér Aleš Kodat pozn. red.). Nesnaží se, abyste byla klidnější?

Myslím, že už to vzdal. Chtěl, abych byla klidnější, protože on sám je klidný a nemůže to pochopit, ale myslím, že už to zná. Jsem holt taková.

Seděl blízko u kurtu. Co říkal?

Většinou nic zásadního. Jenom hraj, hraj dál.

Je pravdou, že tenis patří k psychicky nejnáročnějším sportům?

Dělala jsem basketbal a chvíli jsem plavala a myslím si, že tenis je náročnější psychicky. V týmových sportech není zodpovědnost tak velká.

Jste sebevědomá od přírody. Je to vždy přínosem?

Vím, že jsem schopná hrát v krizových situacích dobře. Nejsem člověk, který se sesype. Nikdy nebudu zticha a myslím, že to pomáhá.

Znáte tedy recept, jak se chovat v těžkých situacích?

Takový není. Člověk to musí dělat podle instinktu. Nedá se říci, jak to zvládne. To je na povaze každého z nás.

Vy při mečbolu spíš přitvrdíte?

Odjakživa. Když jsem byla malá, tak jsem do toho při výhodě řízla, až to lítalo po plotech. Nikdy jsem nebyla ta, co to přehazovala až do nebe.

Takže, vítězný míč se snažíte zahrát za každou cenu?

Musí v tom být určitý balanc. Pokaždé to nejde, ale myslím, že to je většinou plus. Každý si musí pro výhru dojít.

Jaký bude duel s Peerovou?

Výborně se pohybuje a nezkazí tolik míčů. Má lepší bekhend, takže to určitě nebude jednoduché. Musí být trpělivá a čekat fyzický zápas.