Soupeři by měli zbystřit také proto, že letopočet 2021 je lichým rokem. A v těch se mu nebývale daří. Šestkrát vyhrál jako žokej a jako trenér například triumfoval v posledních dvou příkladech. V roce 2017 s No Time To Lose a v roce 2019 s Theophilosem. Mezi oběma rolemi nachází jeden podstatný rozdíl. "Jako žokej jsem si jel to svoje. Trenér trpí od startu do cíle," vysvětluje tato legenda dostihového sportu v rozhovoru pro Deník. 

Josef Váňa je žokejskou legendou Velké pardubické a stává se také tou trenérskou.Josef Váňa si na nedostatek přízně publika rozhodně stěžovat nemohl…Zdroj: archív Deníku

Na počtu nezáleží

Letos se ve Velké pardubické představí devatenáct koní. Jak se díváte na tento počet?

Na počtu nezáleží. Já jsem jezdil Velkou pardubickou, když nás jelo devětadvacet. Když máte dobrého koně, uděláte dostih pro něj a vyjde vám všechno, co máte nastudováno, tak můžete vyhrát. Bohužel to není vždy o počtu koní. Teď byla kvalifikace šest koní a došli do cíle dokřápané jako by jich tam bylo pětadvacet. Hlavně, aby se povedl start.

Narážíte na fakt, že se v posledních třech letech nedařilo odstartovat hned na poprvé?

Jo, to byly pěkné zmatky. Věřím, že startovní plácek je letos připravený tak, že by neměl být žádný problém. Vážně nevím, proč se vrací starty při sedmikilometrovém dostihu. Například ve Francii si každý žokej odskočí tam, kam chce. Když chce vyjet poslední, tak mu je jedno, že jsou koně sto metrů před ním. Kdybych byl startér, tak ty pitomce, kteří chtějí být za každou cenu první, pustím.

Přesto, nemohou být slabší dvojice pro ostatní větší překážkou než samotné překážky Velké pardubické?

Takhle to bylo vždycky a nic se s tím nedá dělat. Já jsem například vyhrával s Železníkem, když se ve startovním poli nacházelo pět Angličanů. Tak jsem raději rychle odskočil a šel dopředu. Rád bych apeloval na ty slabší, aby se drželi někde vzadu. Zkrátka aby nedělali problémy koním, které mají šanci Velkou vyhrát.

Taxisův příkop doznal po iks letech změnu. Co říkáte na jeho úpravy?

Od začátku jsem úpravy podporoval. Teď mám spoustu nepřátel. Hlavně z řad starých žokejů, co si pamatují Velkou jako těžkou překážkovou dráhu. Jenže v dnešní době jsou jezdci někde jinde. Dostih se dá jet daleko rychleji. Nesmí se padat, koně potřebují vynaložit vyšší rychlost. Každá úprava je dobrá. Proč by koníci měli zaplatit chyby životem.

Byla to taková ta česká klasika, že se čekalo na nějaké neštěstí, nebo se o úpravách Taxisu hovořilo dávno před smrtí vašeho koně?

Už k tomu nastala doba, ale smrt Sottoventa byla tou poslední kapkou. I kdyby se o tom rozhodnutí debatovalo před třemi roky, nebyl bych proti. Proč nejít po vzoru světa? Ať si vezmeme Liverpool a Beechersbrook nebo Waregem, kde je sedmimetrová voda. A musím zmínit jeden světový trend. Kamery se k neštěstí nevracejí. U nás se z toho dělá senzace.

Můžete vyvrátit tvrzení, že se Taxis upravuje na popud slavného Váni, které mu na něm skonal kůň?

Nebylo to kvůli tomu, takže podobné řeči odmítám. Tento krok se připravoval delší dobu.

Pozná laik nějaké změny?

Ne. Překážka se rozměrově nezměnila. Doskok by nemusel být tak nebezpečný.

Objevuje se názor, že by měly být všechny překážky stejně značené.

Myslím si, že když se před Taxis zakomponuje bílá kláda, tak to bude průser. Protože koně budou odskakovat dřív. To je zcela normální. Řeknu příklad. Sedmička, která byla iks roků bez odskokových břemen, tak na ní koně prakticky nepadali. Jak se tam začaly dávat ty klády, tak i na té sedmičce šli koně k zemi. Já jsem tam za celou kariéru nespadl ani jednou.

Nemáte chuť si sednout ještě jednou na koně ve Velké a vyzkoušet si nový Taxis?

To už ne, protože fyzická kondice, která je k tomu potřeba, už odešla (směje se).

Bylo to těžké rozhodnutí definitivně pověsit Velkou pardubickou na hřebík?

Jezdím sice denně, ale opravdu už na to nemám. Jo, kdybych se nacházel v takové fyzické kondici jako před dvěma, třemi lety, kdy jsem ještě o Velké uvažoval, tak bych s ní problémy neměl.

Nejsem kůň…

Těšíte se na závod více jako trenér, nebo jste se nemohl dočkat Velké pardubické spíše jako žokej?

Jak jsem sedl na koně, zapomněl jsem na všechno. Jel jsem si dostih podle not, které jsem měl v hlavě. Navíc když jsem měl dobrého koně, nebo koně, kterého jsem si mohl přichystat sám. Trenér trpí od startu až do cíle. To nikomu nepřeji.

Jako trenér jste vyhrál Velkou pardubickou v letech 2017 a 2019. Máme se připravit na to, že znovu vyhrajete, když je lichý rok?

Vloni to bylo tím, že jsme dlouho nevyhráli žádný rámcový dostih. No a my jako na sviňu vyhráli rovnou tři, takže jsem věděl, že pro Velkou jsme v pr… (smích). Nejsem ale pověrčivý. Vždycky mi bylo jedno jaké mám číslo. Velkou jsem vyhrál s jedničkou, sedmičkou i třináctkou. Ono je to také o štěstí.

Počkejte ale, jako žokej jste šesti prvenství z osmi dosáhl v lichých letech…

No vidíte, to ani nevím.

Je vám jedno, který z trojice koní z vaší stáje vyhraje?

Úplně. Ale kdybych se měl ale přiklonit na něčí stranu, tak by to byl Theopilos. A to kvůli atmosféře, která panuje v jeho syndikátu.

Na tribuny se vracejí diváci. Má se cenu ptát, jestli jste rád?

No o tom se ani nemá cenu bavit. Jezdil jsem Velkou pardubickou, když v areálu fandilo čtyřicet tisíc lidí. Byli na tribuně i kolem dráhy. Nerad vzpomínám na rok, kdy tzv. ochránci přírody pokazili celý dostih. Čím přijde více lidí, tím nejen pro nás líp. Protože dostat dostihový spolek zpět do černých čísel by bylo hodně příjemné i pro nás, co jsme do tohoto sportu životně zainteresovaní.

Vadilo ticho i koním?

Nemyslím si, že jsou koně schopni vnímat diváckou atmosféru. Na druhou stranu nejsem kůň (rozesměje se).

Co byste vzkázal všem vašim kolegům?

Velká pardubická je o devatenácti koních a devatenácti jezdcích. Ze zkušeností mohu říct, že pokud nemáš štěstí, i když jsi připravený, jak nejlépe můžeš, tak se do cíle nedostaneš. Přeji všem, ať se do toho cíle dostanou. Ať vyhraje ten nejlepší…

Je sympatické, že v dostihovém sportu si přejete navzájem. Nevládne mezi vámi žádná nevraživost. Čím to je?

Všichni, co se motáme kolem koní, víme, o do jde, Víme, jak je to náročné období a přejeme jeden druhému. Někdo musí vždy vyhrát, ale hlavně ať se nikomu z koní a jezdců nestane. Zdravé sebevědomí je potřeba. Ve smyslu: já jsem nejlepší, já vyhraji. Ale kdybys náhodou vyhrál ty, tak ti to přeji a nezávidím.

PROČ BY MĚL VYHRÁT

No Time To Lose. „Potřebuje měkkou trať, na ní ho nikdo neporazí. V kvalifikaci ukázal, že se na měkčí trati minimálně vyrovná specialistům.“

Theophilos. „Musí být pevnější půda. Nesmí jít hned dopředu. Jak tahá startovní pole, stojí to za prd. Sundáme mu pomůcku na oči, aby viděl koně, že po něm jdou. Dříve jsme nechtěli, aby zbytečně čučel dozadu. V kvalifikaci se nám to ale nepovedlo.“

Mahe King. „Poběží na přání majitele. Jako trenér bych se držel zásady, že optimální věk pro start ve Velké je sedm let. Nicméně ukázal, že umí zaběhnout dostih s distancí.“