Pochází ze sportovní rodiny. Oba rodiče reprezentovali Československo ve volejbalu na OH 1972 v Mnichově, a tak měl ke sportu blízko a věnoval se mu odmalička. Vyzkoušel toho hodně. Ale jeho největší úspěchy přišly až po úraze, který jej potkal na podzim roku 1993.

Ve dvaceti letech přišel o levou dolní končetinu. Jednalo se o nadkolenní amputaci a důvod byl prozaický. Pracoval totiž u odtahové služby jako technik, který nakládá nepojízdné vozy. A došlo k děsivému paradoxu - při práci ho na silnici srazilo projíždějící auto…

Hokejová bitka. Ilustrační snímek
Jágr s pěstmi. Kanaďana vytáhli z hospody, v 47 letech se na ledě popral

Michal se ale sportu nevzdal. Nehoda se pro něj stala klíčovým okamžikem a velkou životní zkouškou. I díky rodičům správně vzdoroval osudu. Navíc se mu naskytla možnost věnovat se sportům naplno. „Rodiče byli mou velkou inspirací a sportovním motorem. Začal jsem zkoumat, co se dá a nedá dělat a čím se člověk může zabavit,“ vzpomíná.

Handikep byl pro muže vysoké postavy vlastně výzvou. Michal Vápenka alias ‚Vápno‘ už dva roky po amputaci reprezentoval Česko na paralympiádě v Atlantě ve volejbalu. Jak sám říká, život handicapovaného není jednoduchý, ale člověk se s tím musí naučit žít a za všech okolností ho pozitivně brát. „I bez nohy je život fajn,“ míní.

V hokejové brance strávil Michal Vápenka celou kariéru a dočkal se i vytoužené medaileV hokejové brance strávil Michal Vápenka celou kariéru a dočkal se i vytoužené medaileZdroj: se svolením ČPV

Do sportovního portfolia přidal i florbal na vozíku. Od něj to byl už jen krůček k parahokeji a hraje ho v podstatě celý život. Chytal za Spartu i reprezentaci. Vrcholem kariéry byla loni bronzová medaile z mistrovství světa v kanadském Moose Jaw. Co na tom, že kryl záda týmové jedničce. Vždyť Michalovi už bylo skoro padesát.

Z Kanady si tým odvezl historicky první medaili z mistrovství světa, když v boji o bronz porazili Čínu 3:2. „Byl to pro nás stěžejní soupeř. Podařilo se nám však s nimi sehrát lepší partii než o rok dřív na jejich domácí paralympiádě. Loni jsme byli schopní nabourávat jejich hru. Byl to povedený zápas,“ popisuje.

Hvězdný Shohei Ohtani bude u Dodgers nosit číslo 17
Přepsal dějiny baseballu. Nyní boháč obdaroval manželku spoluhráče

Atmosféra v týmu byla parádní. Všichni byli nadšení a věděli, za čím si jdou. „Přišli jsme tam prodat to, co jsme kvůli šampionátu natrénovali. Byli jsme perfektně stmelení. Mně už táhlo na padesát, ale měli jsme tam kluky, kterým ještě nebylo dvacet. I tak jsme všichni táhli za jeden provaz a dopadlo, jak mělo,“ vybavuje si krásné okamžiky.

Dřív přespávali na ubytovnách

Česká reprezentace funguje tak, že má tři dny v týdnu společné tréninky. Parahokejisté tak mají možnost se věnovat sportu na takřka profesionální nebo alespoň poloprofesionální úrovni. „Kluci mají nyní čas i prostor se sportem zabývat naplno a lepší možnosti se zlepšovat, než jsem měl já, když jsem začínal,“ vypráví.

„Dřív jsme se sešli jednou za dva měsíce na víkendovém soustředění. Byli jsme rádi, když nám někdo zaplatil noclehy na ubytovně. Jednou jsem dokonce přespával v mateřské školce. Od té doby ale úroveň parahokeje o dost stoupla,“ uzavírá muž, jehož profesí je servisní technik zdravotních pomůcek.

Barbora Krejčíková postoupila na grandslamovém Australian Opena do 3. kola
Češi na Australian Open: Macháč slaví životní skalp, dál jde i Krejčíková

Otec tří dětí, jimž je už přes dvacet let, má za dlouhou kariéru zážitků nepřeberně. „V boji o bronz jsme už dvakrát nebo třikrát hráli. Nikdy se nám to ale nepovedlo dotáhnout do úspěšného konce. Rád vzpomínám, když jsem se stal v Soči nejlepším gólmanem paralympijského turnaje. Určitě nesmím opomenout na šampionáty v Ostravě.“

Češi sice v roce 2009 i o deset let později nedosáhli na výrazný úspěch, ale byli schopní vyprodat halu a parahokejem bavit lidi. To byl pro Michala Vápenku maximální zážitek.

„Pamatuju si, že na první zápas v roce 2019 proudily na stadion davy lidí. Pořadatelé je pouštěli bez lístků, ale oni se vraceli a chtěli platit… Kapacita hlediště na to nebyla vůbec připravená. Nikdo to nečekal, ale stalo se něco neuvěřitelného,“ diví se i po letech.

Branka byla jasná volba

Podle něj dokázal parahokej přitáhnout diváky. „Češi jsou hokejový národ, hokej rezonuje společností. Kromě drobných nuancí máme s hokejem skoro stejná pravidla, takže pro fanoušky to je snadno pochopitelné a tudíž i atraktivní,“ vykládá.

Vápenka hraje parahokej od roku 2003, tedy od třiceti. Našel si tehdy kontakt a vyrazil do Zlína, což je kolébka českého parahokeje. Chtěl si zkusit si sáně a hokejovou výstroj. „Ukecávali mě, aby šel do obrany, protože jsem na to měl ideální fyzické parametry. Ale já měl hned jasno - branka byla jasná volba,“ usmívá se.

Karlos Vémola na novinářském promítání svého filmu Karlos.
Vémola se dočkal filmu a dál sní o svém odkazu. MMA by chtěl vidět na olympiádě

„V začátcích jsme na sáňky de facto připevňovaly na tramvajové sedačky. V té době totiž nebylo nic lepšího. Ligová soutěž je dneska mnohem kvalitnější, i když to možná příliš neprospívá českým hráčům, protože v týmech je hodně cizinců. Ale o to jsou pak ligové zápasy kvalitnější,“ soudí.

K hokeji se dostal až díky handicapu

Nyní má Michal Vápenka v nároďáku trochu pauzu. „Ne že bych skončil, ale zároveň se tomu už extra nevěnuji. Většina přípravy probíhá dopoledne, když jsem v práci. No a já si ve svém věku prostě nemohu dovolit praštit s prací a jít se bavit parahokejem. Je docela škoda, že takové podmínky nebyly před dvaceti lety. Asi jsem mohl být někde jinde,“ přemítá.

Práce a rodina dostaly přednost už v roce 2019. „Ale stále se mi to daří nějak dohromady zvládnout. Nicméně dneska už rodinu nenechám na druhé koleji. Takže co se týče reprezentace, tak jsem v takovém mezistupni. Samozřejmě jsem ochotný zaskočit, ale pokud se najde někdo mladý, komu dají trenéři šanci, tak to bude samozřejmě naprosto logické,“ pokyvuje hlavou.

„Hokej je můj srdeční sport. Od mala jsem ho sledoval, ale jako dítě jsem se k němu nikdy nedostal. Vlastně až díky hendikepu jsem si zahrál sport, o němž jsem od mládí snil,“ vysvětluje sportovec, který hraje i paraflorbal za Tatran Střešovice.

Michal Vápenka

Narozen 18. srpna 1973 v Praze

Úspěchy

bronz z MS v Kanadě 2023

2x páté místo na paralympijských hrách ve Vancouveru 2010 a Soči 2014

1x šesté místo na paralympijských hrách v Pchjongčchangu 2018

2x vicemistr Evropy v parahokeji

3x vítěz ankety Zlatá hokejka

mistr ČR ve volejbale (3x), parahokeji (2x) a florbalu na vozíku (1x)

účastník na paralympijských her (volejbal) Atlanta 1996

Co znamená ParaRestart

Projekt ParaRestart vznikl za účelem, jak prostřednictvím sportu pomoci lidem po nehodě či nemoci k návratu do běžného života. Každý rok přibude průměrně 200 Čechů, kteří přijdou o končetinu nebo jsou upoutáni na invalidní vozík. V Česku žije téměř 13 procent lidí s určitým typem handicapu a k rychlejší resocializaci slouží právě sport. Vyrovnat se s nelehkou životní situací nyní pomáhá projekt ParaRestart. Klienty rehabilitačních center seznamuje s možnostmi aktivního sportování. Pro Český paralympijský výbor je tento projekt vhodný i jako nábor budoucích sportovců. ParaRestart má ve spolupráci se společností Sazka za úkol rovněž šířit povědomí o parasportu a financovat specifické podmínky a vybavení pro handikepované sportovce.