Ve vývojové hierarchii kůň nemůže člověku myšlenkově konkurovat. To si myslí lidé, kteří nejsou v centru dostihového dění. Trenérka ze stájí ve Vápenném Podolu všechny vyvede z neznalosti: Kůň totiž může být bojácný jako člověk -  nebo mít velké srdce. Dokonce je schopen naznačit, že už je čas odejít do důchodu. Kůň je zkrátka živá bytost, kterou k vítězstvím ve Velké pardubické nelze naprogramovat.

Kromě sportovního potenciálu to musí mít v hlavě srovnané.

„Zažila jsem Kleóna, který byl úplně vynikající. Kdysi dávno chodil rovinové dostihy a byla to špička. Pak jednou prohrál o nos a začal být hrozně zlý na lidi. Byl vzteklý, nepříjemný, nerudný a fakt zlý. Zmizelo to, až když zase vyhrál. Opakem byl Trezor. Když vyhrával kvalifikace, tak vždycky jak běžel před tribunami, hlavou i ocasem projevoval radost. Vyloženě si ty doběhy do cíle užíval. No a Talent je zase velmi plachý. Bojí se třeba v tréninku, když ho uvážu. Nebo pokud se rychle přiblíží k nějakému koni, tak se lekne,“ odhaluje Hana Kabelková v rozhovoru pro Deník.

Talent je nejlepším koněm poslední čtyřletky. Napadlo by vás to s ohledem na jeho zdravotní problémy, které dříve měl?
Absolutně ne. Prakticky mezi pátým a šestým rokem byl odsouzený k ukončení kariéry. Doktoři nám nedávali moc šancí na návrat k závodění. Říkám, že se stal zázrak. Na druhou stranu jsme k tomu všichni, kteří ho obletovali, pomohli obětavou prací.

Talent si prošel zdravotními peripetiemi, ze kterých se vykřesal. Teď už si musí života jen užívat, ne?
Však si to také užívá. V poslední kvalifikaci, i když ztratil jezdce, tak závodil dál i sám. Všechny překážky hezky přeskákal (smích).

Favorité 133. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou očima Hany Kabelkové:
„V poslední kvalifikaci Argano hodil všem rukavici. To byl moc pěkný a nadějný výkon. Sacamiro už dva roky předvádí velmi dobré výkony. Velký bonus je pro něj žokej Faltejsek. Pak bych řekla, že je to celkem srovnané. Se vší skromností očekávám, že i Talent bude hodně dobrý. Hodně se mi líbí Star, ale zatím mezi tu top špičku nepronikl. Jsem na něj zvědavá. To samé, jestli tu vzdálenost dá Lodgian Whistle od pana Váni. Nebo Stuke. Vždyť to je třída kůň. Třída rovinová. Ten, když se naučí skákat překážky a zmapuje si Velkou. Letos by tam mohl být nějaký skokový problém. Do budoucna to je perfektní kůň. No a jestli se probere Mr. Spex, tak všichni ví, co vloni ukázal."

Je mu již dvanáct let. Je to pro koně hodně, nebo se dá hovořit stále ještě o produktivním věku?
Vůbec nám nenaznačuje, že bychom se měli řídit nějakým limitem věku. Zatím ho závodění baví. Nevidím u něj žádnou změnu, žádný problém, nic takového. Samozřejmě jednou skončit musí. Jsme na to všichni připraveni. Až se mu nebude chtít a po výkonnostní stránce to nebude ono, tak doufám, že odejde s velkou slávou. A užije si plnými doušky krásného důchodu, který si zaslouží.

Počkejte, mluvíte tak, že si Talent řekne o konec kariéry sám…
(úsměv) Většinou jsem to u svých koní poznala. Vypozoruji, že už nedávají do dostihu všechno. Když ten elán u něj vyprchává a nebo když bude chodit šestý, sedmý v pořadí, tak usoudím, že už na to nemá. Takže konec. Zatím jsem všechny koně ve svém tréninku poslala zavčasu do důchodu (úsměv).

Nemůže být pro Talenta výhodou, že není kvůli zdravotní přestávce tolik závoděním opotřebovaný?
Jasně. Pauza, kterou měl, a také relativně vyzobávání pár dostihů v sezoně trochu oddálí proces, že už koně tolik nebaví závodit. Talent má ale bojovné srdíčko, a to je ten důvod, proč stále chce.

Každopádně v tomto věku je ostříleným mazákem. Je to jako u lidí, že kůň může přetavit zkušenosti v nějaký velký úspěch?
Co si budeme povídat, je to ještě hodně ovlivněné jezdcem. Samozřejmě Talent je zkušený a v Pardubicích přesně ví, kam má běžet. Jaká překážka bude následovat a kdy se blíží cílová rovina. Pak ale ještě záleží také na tom, nechat si říct od jezdce. A jezdec naopak musí vědět, co má na něm dělat.

V tom případě si musí Talent spokojeně řehtat. Počtvrté v řadě ho ve Velké pardubické pojede Pavel Složil mladší.
Bezesporu je to výhoda. Pro koníka určitě není dobré, když se na něm jezdci střídají. Pavel Talenta zná. Ví, co v něm je, a věří mu. To kůň potřebuje nejvíce.

„Naši“ majitelé si přejí úspěch

V minulém roce doběhli druzí. Bylo to maximum, či mohl podle vás Mr Spexe někde předstihnout?
Pavel nastoupil příliš brzy. Talentovi pak došly síly v nesprávnou chvíli. I když. Nedá se říct, že by mu úplně došly. Ale Spex se za ním vyvážel, naopak síly šetřil a pak to tam prostě napálil.

Mysleli jste na vítězství. Byli jste zklamaní, či se radovali?
Nejde říct, že jsme byli zklamaní. Druhé místo ve Velké pardubické je přece krásné. Nicméně pochopitelně bychom byli radši, kdyby Talent vyhrál. Za ten závod si to zasloužil.

close Trenérka Talenta, vítězného koně Velké pardubickéHana Kabelková info Zdroj: Deník/Luboš Jeníček zoom_in

Umí být vůbec kůň po závodě naštvaný, zklamaný a jak se to pozná?
Zklamaný asi jo. Zažila jsem Kleóna, který byl úplně vynikající. Kdysi dávno chodil rovinové dostihy a byla to špička. Pak jednou prohrál o nos a začal být hrozně zlý na lidi. Byl vzteklý, nepříjemný, nerudný a fakt zlý. Zmizelo to, až když zase vyhrál. U svého koně si žádný takový markantní případ nevybavuji.

A vylovíte v paměti nějaký opačný případ, kdy byl koník po závodě šťastný?
To byla doména Trezora. Když vyhrával kvalifikace, tak vždycky jak běžel před tribunami, hlavou i ocasem projevoval radost. Vyloženě si ty doběhy do cíle užíval.

To ano. Přezdívalo se mu Král kvalifikací, ovšem nikdy si neužil vítězství ve Velké. Proč?
Jeho distanční optimum bylo někde úplně jinde. Na trati Velké pardubické, která měří skoro sedm kilometrů, měl vytrvalostní stopku.

Vítězstvím se vždy ve sportu nastaví nejvyšší laťka. Už se pod ni asi nedá jít a určitě si neříkáte: Chceme doběhnout druzí…
(pousměje se) Určitě ne. To je jasné. Bavíme se však o dostizích. Tam musí sednout všechno. Člověk ale musí vždycky počítat s tím, že nemusí pasovat vše, jak by mělo. Myslím si ale, že vloni nám to sedlo všechno. Tedy až na tu chybu jezdce, že vyrazil moc brzy.

Jak je to mezi žokeji? Špičkují se, kdo má více prvenství, a žene je touha toho druhého dohnat?
To si nemyslím. Abych řekla pravdu, tak se s nimi o tom moc nebavím. V té vážnici s nimi nejsem, tak do toho úplně nevidím. Můj názor je takový, že když se spolu baví, tak ne o tom, kdo kolikrát vyhrál Velkou pardubickou.

A jak to mají mezi sebou majitelé koní? Přejí si úspěch navzájem, či jsou velcí rivalové?
Je to jako u normálních lidí. Někteří jsou závistiví, druzí přejícní. My máme v tréninku koně fajn majitelů, kteří si přejí a vycházejí spolu. V naší dostihové stáji to je dost na pohodu. Jak je to jinde, netuším.

Start Velké ještě neprokoukl

Přejděme k letošním kvalifikacím a samotné 133. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou. Jak je na tom Talent zdravotně v letošní sezoně?
(vypálí) Je to perfektní. Naprosto bez problémů.

Pozná, že se přiblížil vrchol dostihové i jeho sezony a jak je na něj naladěn?
Myslím si, že je až moc velké teplo, aby to staří mazáci úplně odhalili. To je první věc. S tím souvisí fakt, že neprší a máme v areálu tvrdý terén. Tudíž jsme nemohli dělat rychlostní věci, čímž nedostal podnět k velkému závodu. Pořád čeká, kdy to přijde. Tudíž mám za to, že to ještě úplně neprokoukl.

V loňském roce celé září propršelo, letos bylo naopak extrémně suché. Není z toho Talent zmatený?
Ne, není. My se s ním pracujeme tak, abychom ho hlavně udrželi zdravého. Takže tohle je naše starost. On počasí úplně neřeší (úsměv).

Není ale tajemstvím, že upřednostňuje sušší dráhy. Takže by se letos mohl cítit ve Velké jako škorpion v poušti?
Bezesporu. Nejedná se o typ koně, kterým se říká Bláťák. Preferuje pevnější podklad, ale zase ne žádný beton.

Letos jste znovu zasáhli až do druhé kvalifikace. Je to už zažitý postup a proč jde závodit až na konci června?
Druhou kvalifikaci jsme šli na základě podmínek, které u nás byly přes zimu. Já bych první kvalifikaci v květnu ani nestihla. Respektive připravit koně na tak dlouhý a těžký dostih. Proto jsme šli druhou, byť byla kratší. Pro Talenta to byl příliš krátký a rychlý dostih. Úplně mu to nevyhovovalo. Chtěli jsme to napravit, a tak šel i třetí. A pak jsme zase chtěli, aby už nemusel tolik pracovat vzhledem k těm klimatickým podmínkám, kdy je terén suchý a tvrdý. Tak jsme jeli čtvrtou kvalifikaci tréninkově. Šel si ji na půl plynu, ale bez žokeje. Naštěstí se mu nic nestalo. De facto splnila účely, které měla.

Pojali jste druhou kvalifikaci jako zajistit si Velkou pardubickou a v té třetí už byl kladen důraz na úspěch?
Tak to nebylo. Tu naši první jsme chtěli jít normálně jako každý dostih. Akorát mu to vůbec nesedlo.

Jsem trochu psychopat

V generálce na Velkou pardubickou Talent vyklopil žokeje. Co si udělali?
Domnívám se, protože Talenta znám, že on je velmi bojácný kůň. Bojí se třeba v tréninku, když ho uvážu. Nebo když se rychle přiblíží k nějakému koni, tak se lekne. Talent absolvuje Irskou lavici velmi rychlým stylem. Jak už všechny překážky v Pardubicích zná, tak přes ně přeletí. Jenže Godsalino to šel jako normální kůň trochu pomaleji a jak se k němu Talent přiblížil, tak se ho lekl. Malinko chtěl uhnout stranou, patrně se pod ním utrhl kus drnu a hodně to s ním hodilo. A Pavel Složil vypadl ze sedla. Zdálo se mi, že měl namále i Talent, aby neupadl. Hodně tam balancoval.

Znamená to, že pokud je kůň bojácný, tak ho nesmí žokej pohánět bičíkem?
Bičík, to je něco jiného. Je to zezadu. Kůň už ví, že se jedná o pobídku. Ve smyslu: Hochu, pojďme. Kdyby byl kůň mladý, neznal to, navíc byl podobné nátury jako Talent a někdo by ho praštil třeba na plec, jen tak na upozornění, tak se lekne a uskočí.

Do Velké pardubické letos nastoupí osmnáct koní. V loňském roce jich bylo patnáct. Není to už hodně?
Jestli pojedou za sebou jako trubky, nebo jestli nastane nějaký hromadný karambol, tak je to samozřejmě hodně (směje se). Jinak dráha je široká. Když pojedou kluci rozumně tak, jak to v posledních letech bývá, myslím, že osmnáct koní není problém. Patnáct nebo osmnáct, přeju si, abych to už zase měla za sebou (úsměv).

Copak, máte v povaze, že jste trochu nerváček?
Trošku to skrývám, ale jsem. Jsem malinko až psychopat (směje se).

Taková ta zdravá nervozita?
Já si myslím, že tohle už je nezdravá (chechtá se).