Jaké jsou reakce okolí na váš konec?

Překvapilo mě, kolik lidí mi píše. Myslel jsem, že to dám ven a bude klid. Přejí mi, ať jsem v životě šťastný a že je to mrzí.

Jak reagoval váš parťák Jakub Podrazil?

Taky je mu to líto, ale chápe mě. Je dobré, že jsem mu o svém konci neřekl čtrnáct dní před dodatečnou olympijskou kvalifikací ale dopředu. Uvidíme, jak to s ním bude. V našem veslování bude problém někoho k němu najít. Snad to dobře dopadne. České veslování se blíží do období, kdy o něm neuslyšíme. Nalákat dnes někoho do lodi je obtížné.

Co vás na veslařské kariéře štvalo?

Veslování mám rád a i po konci závodní kariéry chci docházet do jiné loděnice a trénovat a udržovat se v kondici. Co se týče závodění, zlomový byl pro mě asi velký neúspěch na loňském mistrovství světa v Rakousku. (Helešic s Podrazilem skončili v závodě, který byl i hlavním kvalifikačním podnikem pro olympijské hry už ve čtvrtfinále - pozn. red.) Neúspěchy se nakupily a bohužel jsem se přes ně nepřenesl. Nemohl jsem se nastartovat a nechtěl něco lámat přes koleno. Bylo to jako špatné manželství. Spousta lidí spolu přežívá jen kvůli něčemu, ale to jsem nechtěl. Když dělám nějakou věc, chci ji dělat naplno.

Lukáš Helešic
- Narozen: 29. ledna 1996
- Disciplína: dvojka bez kormidelníka
- Mateřský klub: Slovácký veslařský klub Břeclav
- Úspěchy: juniorský mistr světa (2014), 7. místo na OH v Riu (2016), vítěz světového poháru (2018)

Nelákalo vás ještě aspoň zkusit probojovat se na olympiádu do Tokia a kariéru zabalit pak?

Už to nešlo. Zlomový okamžik nastal. Když jsem se vrátil do tréninkového procesu, trenér viděl, že čísla oproti loňskému roku byla horší. Uvědomil jsem si to plně na mistrovství Evropy na trenažéru minulý týden. Po pěti stech metrech mi došlo, že tam nepatřím, že už nejsem závoďák. Jen jsem se projel a měl čas o jedenáct vteřin horší, než je můj osobák. Výsledek byl strašný. I nahlas jsem řekl, že ani olympiáda pro mě není motivace.

Dokážete si přece jenom představit jednoho dne návrat k závodní kariéře?

Šéftrenéři mi říkali, že případný návrat bude hodně složitý. Ale na druhou stranu jsem pořád mladý a veslaři mají vrchol někdy v osmadvaceti nebo třiceti letech a kdoví, co bude za dva nebo tři roky. Nechávám si dveře otevřené.

Čemu se teď budete věnovat?

Především chci dostudovat vysokou školu. Jsem ve třeťáku na oboru sportovní a kondiční specialista a v létě mě čekají státnice. U sportu chci zůstat, už jsem měl i nějaké nabídky na práci, ale priorita je škola. Sportu jsem věnoval třináct let života a strašnou spoustu času. Myslím si, že mám co dát ostatním jak po teoretické, tak praktické stránce.

Na jaké momenty v kariéře budete vzpomínat nejraději?

Postupem času vytěsním špatné vzpomínky a zůstanou jen dobré. Nejvíc si vážím titulu juniorského mistra světa s Mírou Jechem a pak taky, když jsme se v Lucernu dodatečně s Kubou Podrazilem nominovali na olympijské hry v Riu.