„Zprvu mě to mrzelo, ale na přemýšlení nebyl čas. Hned po turnaji začala sezona. Proto jsem léto bral jako úspěšné: s dvacítkami jsme postoupili do divize A, s muži jsem nabral zkušenosti,“ říká Krejčí. Jistě se mu sejdou. Talent, jenž v elitní španělské soutěži hájí barvy Zaragozy, si letos na nedostatek prostoru nemůže stěžovat: v ACB průměrně odehraje přes osm, v Lize mistrů dokonce přes 10 minut.

Na vlně pohody se veze celý tým v Evropě ovládl základní skupinu (podobně jako český šampion Nymburk), doma pak hledí na záda jen gigantům z Realu Madrid a Barcelony. „Je fajn, že vyhráváme, trenér ale dobře ví, že to nejdůležitější je teprve před námi. Na oslavy není prostor, makáme pořád stejně,“ popisuje.

Mimochodem: Víte, jak chutná místní dril? „Takticky. Po protažení a posilování se zaměřujeme na obranu, zbytek tréninků věnujeme signálům.“

Těžké začátky

Ty má nastudovány dokonale. Aby ne, v Aragonii Krejčí kroutí pátý rok, přičemž palubovku nejvyšší ligy poprvé brousil (coby nejmladší Čech v historii) už v 16 letech. O dva měsíce překonal rozehrávače Olomoucka kdysi Alicante Radovana Kouřila.

Idylické, že? Nemyslete si: začátky byly krušné. „Ne-uměl jsem jazyk a měl jsem strach, že když se vyskytne problém, nebudu ho umět řešit. Začal jsem ale chodit do místní školy, pomohli mi anglicky mluvící kamarádi a nakonec jsem si zvykl,“ vypráví.

Dnes už na město, v němž žije zhruba 670 tisíc lidí, nedá dopustit. „Zaragoza je hezká. Určité rozdíly ale cítím pořád. Třeba: obědvá se tady až okolo dvou tří hodin a večeří klidně v jedenáct,“ překvapuje. Celkově ovšem Španělsko Krejčímu svědčí. To je dobrá zpráva i směrem k reprezentaci, která 21. února v Pardubicích vstoupí proti Dánsku do kvalifikace na „domácí“ Eurobasket 2021.

Záskok za "Satyho"

Soupeři nejsou z nejlehčích - tradiční basketbalová bašta Litva, nevyzpytatelní Belgičané a zmiňovaní Dánové. Na druhou stranu: byť mají Češi coby spolupořadatel šampionátu jistou účast, neumístit se mezi prvními třemi by bylo neodpustitelné fiasko.

„Víme, že Litevci jsou kvalitní, záleží na tom, jaké hráče dají dohromady. Belgie bude pořádně fyzická, na to se musíme připravit, a Dánsko běhavé. Jde o úplně odlišné soupeře,“ všímá si rodák ze Strakonic. Tentokrát se do kádru jistě vejde. I proto, že tahouna Tomáše Satoranského nepustí do kvalifikace povinnosti v Chicagu, či proto, že Pavel Pumprla už reprezentační kariéru ukončil.

Tomáš Satoranský o Vítu Krejčím:
Víťu jsem měl možnost pořádně poznat minulé léto během přípravy na mistrovství světa. Jeho nejsilnější stránkou je drive a vůle být na hřišti nejlepší, což se nedá naučit. Má ale i další přednosti, třeba atletičnost a univerzálnost. Každý trénink, kdy jsme hráli proti sobě, jsem cítil, že vyhledává mou obranu a snaží se proti mně skórovat.

To je něco, pro co mám obrovský respekt, ale samozřejmě jsem mu nic nedal zadarmo. Když se pak Víťa nedostal do výběru pro šampionát, všem nám to bylo moc líto, protože jsme viděli, jak moc pro to makal.

„Teď už budu v odlišné roli, i když si šanci pořád musím vybojovávat v tréninku. Proč ne, víc si věřím a do všeho půjdu na sto procent,“ hlásí Krejčí. A má i přání: postavit se parťákům z národního týmu v Lize mistrů. Abyste rozuměli v Nymburku jich z loňského šampionátu najdete hned pět.

„Rád bych se s nimi potkal ve finále,“ usmívá se. Nejprve je ovšem třeba přejít osmifinále, jež se losuje zítra. Přesto: šance na „český“ závěr prestižní soutěže je slušná. A fanoušci zase jednou mají důvod, proč držet pěsti, až půjde do tuhého.

Ronen Ginzburg, trenér reprezentace:
„Vít je talent s obrovským potenciálem. Jako hráč má všechno, navíc jsou jeho výhodou výška, dlouhé ruce a na pozici rozehrávače i dobré tělo. Opravdu vyniká v ovládání míče a citu pro hru. Poprvé jsem ho viděl, když mu bylo čtrnáct let a startoval na mistrovství republiky proti výrazně starším soupeřům. Nebudu lhát: zaujal mě už tehdy.“