Tuto mezeru pomohli pěti odvážlivcům zaplnit organizátoři etapového závodu Praha - Hamburg, který se uskuteční na přelomu září a října. Místem neobvyklé vyjížďky byla loděnice pražských Bohemians v Podolí a instruktorské taktovky se chopila osoba nad jiné povolaná.

S Václavem Chalupou, legendárním skifařem, držitelem olympijského stříbra z OH 1992 v Barceloně a sběratelem medailí z mistrovství světa se na vratké osmě cítil bezpečně i reprezentant Deníku.

Přílet hokejistů z MS v Dánsku. Trenér Josef Jandač.
Analytik bez medaile a fanfár. Jandačova vláda tiše skončila

„Člověk nesmí mít z vody strach. Dost záleží na šikovnosti, aby nováček zvládl koordinaci pohybů, což není úplně snadné. K tomu samozřejmě patří technika, jak pracovat s vesly, kdy je správně otočit a kdy je dát do vody. Najedou je toho docela dost, ale za necelou půlhodinku se dá úvod relativně zvládnout. Je však potřeba na všechno myslet. Ještě se mi nestalo, že bych někoho nenaučil veslovat,“ upozorňoval Chalupa.

A jeho slova se potvrzovala. Pětice Vltavou nepokřtěných noviců se nejprve navlékla do přiléhavých veslařských trikotů a šlo se na věc. Před usednutím do osmiveslice nás čekal trénink na veslařském trenažéru, na němž se dá jízda nasimulovat. Jedná se o bazének s „betonovou“ veslicí. Na ní jsme se učili, jak držet veslo, poslouchali pokyny týkající se techniky záběrů a sžívali se s pojízdnou sedačkou.

Když byl Chalupa spokojený, zavelel, jde se na vodu. Na plný počet nás doplnili dva veslaři a kormidelník z Bohemky. Z loděnice jsme vynesli stokilovou loď a položili ji na vltavskou hladinu. Nasednutí je specifické v tom, že se smí stoupnout jen na úzký vyznačený prostor. Jinde je veslice křehká a špatně došlápnout, by mohlo znamenat prošlápnutí dna…

Tomáš Hertl
Hokejový útočník Hertl: Chci být lídr. Zvykám si na větší zodpovědnost

První úkol všichni zvládli a pak jsme se snažili zkušenosti z trenažéru prodat. Jenže při skutečné jízdě se voda chová trochu jinak. Alfou a omegou je udržet správný rytmus všech veslařů, což ne vždy klapalo. Ale Vašek Chalupa na stroku a jeho kolegové nás dirigovali a jízda docela ubíhala.

Za chvíli proplouváme pod Barrandovským mostem a člověk si pomalu ani nevšimne, že jede pozpátku. Jak známo, veslařům se mezi vodáky říká „couvalové“. Pod Barrandovskými terasami se otáčíme a tentokrát, i když veslujeme po proudu, bojujeme s větrem. „Nepospíchat, držet rytmus podle vesla před sebou,“ slyším Chalupovy pokyny.

Loď na řece sedí, nikdo nemá pocit, že by se mohla převrhnout. A to ani, když prorážíme vlny od protijedoucího parníčku. Na dohled žluté loděnice Dukly provádíme druhý obrat a veslařská exkurze pomalu končí. Ujeli jsme dva a půl kilometru a míříme do mateřského přístavu. Manévr i vystoupení na molo proběhne bez problémů. A nakonec, není to špatný pocit mít pod nohama pevnou zem.

Pro Václava Chalupu nešlo o novou zkušenost. „Doma na Lipně jsem založil klub a několikrát týdně jezdím na čtyřce se zájemci o veslování. Vím, co si na lodi mohu dovolit. Tady jsme jeli sice na osmě, ale byli jsme tam čtyři veslaři, takže to bylo bezpečné. Veslaři se ostatně málokdy převrátí. To spíš kanoisté,“ usmíval se padesátiletý matador.

Barbora Špotáková
Shon Špotákové: druhé dítě, Kontinentální pohár i zástup Asie s Oceánií