Jak často jste před duelem skloňovali slovo musím?
Nebylo nutné opakovat, že musíme. Jsme natolik zkušení hráči, že jsme si situaci sami uvědomovali. A byli jsme rozhodnutí s ní něco udělat.

Vstupovali jste do vyprodané haly, v níž panovala mimořádně bouřlivá atmosféra. Působí to ještě na profesionály?
Takové atmosféry se nikdy nenabažíte. Podpora fandů vás nakopne k lepším výkonům. Pozorovali jsme davy, které proudily do haly a nemohli uvěřit, kam se všichni lidé vejdou. Nějak se tam ale zmáčkli, doslova po střechu.

A vytvořili hluk místy až o síle 110 decibelů. Ta se rovná rockovému koncertu. Není už to skoro moc?
Vybavuji si oddechový čas, při kterém jsem stál od trenéra asi patnáct centimetrů, a nerozuměl jsem mu ani slovo. (směje se) Podobný rachot si ale rádi zopakujeme.

Bělorusové předvedli komplexní výkon. Rozhodně nehráli jen silově. Překvapil jejich projev i vás?
Bělorusové mají tým dobře namíchaný. Mají šikovné smečaře i dlouhé a razantní blokaře. Po právu vedou naši skupinu.

Nicméně jste je porazili a odčinili porážku z Minsku. Už se vaše hra blíží představám?
Všichni sní o ideálním výkonu. A ten je bez chyb. Takový jsme podali, řekněme ve dvou úvodních setech. A ve třetím jsme zkazili tolik míčů, co v předešlých třech kolech dohromady. Důležitý je týmový duch. Každý z nás má snahu napravit chybu toho druhého. Bojujeme jeden za druhého i proti jakémukoli stavu.

To je patrné při pohledu mezi náhradníky. Pamatujete tak pozitivní lavičku?
To je vážně docela neobvyklé. Letos jde až o extrém. V reprezentaci jsem od roku 2014 a snad poprvé v ní není nikdo, kdo by se necítil dotčený tím, že nehraje. Parta si vážně sedla.

A přitom jsou v ní dva špičkoví univerzálové Jan Hadrava a Michal Finger…
Někdo by si mohl myslet, že je až škoda, že máme tento post zdvojený tak kvalitními evropskými hráči. V poslední době se to ale naopak ukazuje jako naše obrovská výhoda. Pokud nastoupí jeden, a je výborný, druhý ho podporuje. Když se mu nedaří, nemusí se trápit, na hřiště jde druhý, něco změní a dočká se stejné podpory.

Lavička proti Bělorusům vůbec hodně pomohla. David Janků vás vrátil do hry sérií skvělých podání.
I my máme své štístko, svého Láďu Šmicera. (směje se) Kdykoli David přijde, zlepší tu činnost, která nás nejvíce trápí. Jednou je to příjem, podruhé servis. Nebo uhraje těžkou bodovku. Takový šikovný hráč bez velkého ega je na pozici „prvního náhradníka“ k nezaplacení.

Ulevilo se vám hodně po posledním balonu? Poté, co jste vyhráli koncovku čtvrté sady 25:23?
Několikrát mi problesklo hlavou, že zápas nesmíme pustit do tie-breaku. Ztratili bychom další bod a naše pozice by byla zase složitější. Snad každý musel vidět, že se maximálně koncentrujeme. Dali jsme všechno do toho, abychom set za každou cenu získali.

Proběhla oslava?
Jen jsme si plácli s fanoušky. Po večeři jsme se rozjeli domů. Dostali jsme volnou neděli. Už jsem se moc těšil na rodinu.

Těšíte se vůbec na pondělní dopolední sraz? Nezůstal byste raději doma?
S rodinou teď moc času nepobudu. Hrát za národní tým je pro mě ale čest. Když jsem jednou kývl, nemůžu to najednou řešit.

Čekají vás souboje na Ukrajině a ve Finsku. S čím do nich půjdete?
Samozřejmě hrajeme venku, prostředí tak neznáme a soupeři mají svou kvalitu. My už ale můžeme brát jen tříbodové výhry.

Stejné soupeře, jen v opačném gardu, mají i Bělorusové. Kde mohou ztratit potřebný bod?
Ideální by bylo, pokud by se zmátořili Finové a doma urvali nějaký bod. To ale nemá cenu řešit, musíme se soustředit sami na sebe.

Partnerem českého volejbalu je Hyundai.