Když přestupuje volejbalista do Turecka, říká se, že jde za penězi. Byly i pro vás hlavním lákadlem?
Je pravda, že jsem podepsal lepší kontrakt než v Monze. Ale nešlo o hlavní důvod. Ziraat je skutečný velkoklub, lákalo mě být jeho součástí.

Nebál jste se, že může zůstat u slibů a peníze neuvidíte?
Věděl jsem, že je klub krytý jednou z největších bank v Turecku. Žádné problémy proto nikdy nenastaly.

Proč jste na rozdíl od Friedrichshafenu a Monzy zamířil do Ankary bez partnerky?
Evička má bohužel špatné vzpomínky na jednu svou dovolenou v Turecku. Teď mě byla navštívit, ale nelíbí se jí tu. Všichni na krásnou, modrookou blondýnu koukali a ona se necítila dobře. Navíc si našla v Česku dobrou práci a může se seberealizovat, což jí po letech, kdy se věnovala mně, přeju.

Vždycky se o vás mluvilo jako o rodinném typu. Jak odloučení snášíte?
Nejsem z něho nadšený. Zažívám každodenní volejbalovou rutinu. Jdu na trénink a domů, kde nikdo není. Je to takové smutné. Jsem ale profesionál, nepřijel jsem na výlet, všechny odlišnosti musím skousnout.

Fotbalista František Rajtoral si v Turecku sáhl na život. Nebál jste se, že bude odloučení nezvladatelné?
Sebevraždy se týkají lidí s psychickým problémem. Zdravý člověk na ně ani nepomyslí. Šlo o tragédii konkrétního jedince, rozhodně nejde v Turecku o pravidlo.

Jste v kontaktu s dalšími Čechy v Ankaře?
Ne, o žádných nevím. V týmu je ale Srb Nikola Jovovič. Spolu si dobře rozumíme. Pokud jedeme na zápasy, spíme na jednom pokoji, a jsme v kontaktu i mimo tréninky. Naše mentality se podobají.

Rozumíte si s Turky?
Srovnávat naši a jejich mentalitu se nedá. Oni jsou strašně spokojení a líní. Chtěli by, ale nejsou ochotni vyjít ze své komfortní zóny. Když jde do tuhého, zašijí se. Očekával jsem větší bojovníky. A navíc jsou přesvědčeni, že jsou ve všem nejlepší. Když srovnám svoje angažmá: Němci dbají striktně na pravidla, Italové jsou flegmatici a Turci jsou jedním slovem zvláštní.

Společné či týmové večeře se tedy nekonají?
Vůbec ne. Skončí trénink, zápas a jde se domů.

Zasahuje do vašeho života náboženství?
Jen v tom, že mě budí v šest ráno. (směje se) V mém okolí je padesát mešit, které mají pravidelné časy, kdy se věřící svolávají. Nikdo se ale třeba před zápasem nemodlí.

Nevadí jim, že jste bezvěrec?
Ankara není muslimská, na ulici chodí lidé evropsky oblečení. Maximálně je vidět více šátků. Vlezete do obchodního centra a všechno je v něm stejné jako v Praze. Jen o něco větší.

Jak to máte s bydlením?
Dostal jsem byt 5+1 s terasou. Navíc je veškeré zázemí jen padesát metrů daleko. Dostal jsem k dispozici i auto a lístky do restaurace, kde máme třikrát denně jídlo zdarma.

Kolem mužstva se asi točí více lidí?
Přesně tak. Třeba jen fyzioterapeuti jsou v týmu tři. Prostě všechno dokonalé.

A co fanoušci?
Do haly velikosti O2 areny chodí pár stovek fandů. A spíš tak pozorují. Když ale jedeme ven, bývá hukot. Třeba teď v Arhavi bylo vyprodáno. Byl tam takový hluk, že mi po celý zápas pískalo v uších.

Možná za to mohou výsledky.
Máte pravdu, že zatím tápeme. V Challenge Cupu to ještě jde, ale v lize máme na svém kontě jen dva vyhrané tiebreaky. Snad se zvedneme. Pro mě je nejdůležitější, že pořád hraju.

A měl byste mužstvo vytáhnout do vyšších pater?
To bude složitá cesta. Klub změnil strategii. Odešly hvězdy, které braly okolo 400 tisíc euro za sezonu, nahradit je mají junioři. Dostali jsme úkol: vrátit se do tří let na špici. Tlak na letošní výsledky tak necítíme.

Co řeknete k úrovni turecké Division 1? Italská Serie A1 je asi jinde.
S Itálií nelze srovnávat žádnou jinou ligu na světě. Čekal jsem to ale horší. Už neplatí – čtyři silné týmy a slabý zbytek. Zvedly se rozpočty, do soutěže zamířilo hodně cizinců. Kvalitu bych odhadl na úrovni Polska.

Co turečtina?
Taková klasika, už umím nadávat. (směje se) Němčinu jsem zvládl, italštinu taky, ale turečtinu plánuji jen v nutné míře. Pozdravím a o kafe si taky řeknu.

Už se těšíte na reprezentační akce?
Ještě neznám plán, ale po sezoně rád přijedu.

Připraví vás Turecko stejně dobře jako předtím Itálie?
Psychicky jsem zocelený. (směje se) A fyzicky možná taky. Makáme jako šrouby. Připadám si jako na vojně.

Legionáři pod vysokou sítíDalší díl našeho seriálu přineseme ve čtvrtek 29. listopadu. Jeho hrdinkou bude opora SC Potsdam Eva Hodanová.