Která z událostí pro vás byla nejzásadnější? Ať už pozitivním, nebo i negativním způsobem.
Samozřejmě narození dítěte. S ním jsou sice spojené věci, na které se nikdy nedokážete dokonale připravit, i když se o to snažíte. Jsem ale šťastný, že máme tak krásnou a šikovnou dceru.

Nicméně kolik času se vyspíte?
Když je třeba, tak spím v jiné místnosti než moje holky. Režim mám uspořádaný tak, abych byl odpočatý na tréninky a připravený na náročný den. Od klubu jsme dostali veliký byt, není problém se odklidit. (směje se)

Vaše paní se jmenovala za svobodna Krotká. Tím vás zaujala?
Když jsme se seznámili, neznal jsem její příjmení, respektive jsem mu nekladl žádnou váhu. Krotká? Taková trochu je, hlavně je naprosto skvělá. Vychází mi neskutečně vstříc a vytváří nejlepší možné zázemí. Jsem moc rád, že jsou obě holky se mnou v Německu.

Friedrichshafen asi poznáváte spíše dětskýma očima…
Zatím ne, pískoviště a jiná hřiště prozkoumáme až na jaře. Zatím se spíš tak procházíme. Město je menší a útulné. Promenáda u jezera, parky… Žijí zde většinou dříve narození lidé. Klid nám bude nyní vyhovovat.

S libereckým dresem jste se prý těžko loučil. Bylo tomu tak?
Určitě. V klubu jsem strávil pět let. Přirostl mi k srdci. S manželkou jsme si tam našli přátele. Ona tam pracovala, dostudovala školu. S Duklou jsme vyhráli extraligu, pohár. Těžko se nám loučilo.

V Česku se nicméně hovoří o německém volejbalu bez nadšení. Polepšil jste si sportovně?
Určitě. Ne všechny týmy tu jsou samozřejmě špičkové, ale šest z nich je vyrovnaných. Každý může porazit každého. Hodně se dbá na taktickou a technickou přípravu. Každá chyba se trestá dvakrát.

Takové to v Česku nebylo. Samozřejmě úroveň v Itálii nebo Polsku je vyšší. Jak vnímají Němci český volejbal?
Přehled o naší lize nemají. Stejně jako my se dívají na ty lepší. Občas se o ní bavíme s naším statistikem, jehož bratr hraje v Kladně. Nic zásadního.

Němci jsou ceněni pro své buldočí povahy, Češi jsou zase kreativnější. To je vaše deviza?
Nahrávač má být obecně kreativní. To ale nezávisí na národnosti. Každý člověk je osobitý. Hraju tu s Němci, Řekem i Norem. Jeden je takový a druhý makový.

Mohl byste definovat svou nahrávačskou filozofii?
Neprosazuji striktně svůj styl, snažím se vždycky hrát tak, abych prospěl týmu. Chci přispět tomu, aby všechno šlapalo i mimo kurt. Nahrávač je mozkem družstva a měl by ho umět i tmelit. Nejdůležitější článek sestavy, první člověk v návaznosti na trenéra.

Vaše komunikace s koučem musí být tedy blízká. Panuje taková v Friedrichshafenu?
Do Vánoc jsem měl relativně horší období. Všechno bylo pro mě nové a s trenérem jsme neměli nejlepší vztahy. Teď se všechno změnilo a cítím se dobře.

Na čem se otočila?
Náš trenér má všechno naplánováno. Dopředu ví, co chce udělat. Hráče nějak vede a testuje. A to se stalo mně.

Bavíme se během vaší cesty do Frankfurtu, kde ale nastoupíte až zítra. Na to jste asi nebyl z Česka zvyklý.
V Česku jezdí po dobu základní části den dopředu jen Karlovarsko, pokud tedy hraje na Moravě. V play-off jsme jezdili i my, pokud byla cesta delší než 200 kilometrů. Tady to je běžné. Některé trasy se i létají. Třeba do Berlína. Záleží na vzdálenosti, důležitosti zápasu a síle soupeře.

Vyhovuje vám to?
Mně určitě. Nahrávač se potřebuje rozkoukat v jiné hale. Alespoň jeden trénink v ní je nutný. Navíc odpadne únava, kterou ze sebe nikdy docela nevyženete.

Funguje německý klub profesionálněji?
Vždycky a všude najdete nějaké mezery, rozhodně se ale jedná o posun. Přestože v Liberci, co se týče organizace, bylo všechno na vysoké úrovni – rehabilitace, regenerace, případně lékaři. Tady je to podobné, plus se k tomu přidají věci jako jednání s úřady a bydlení.

Co zájem fanoušků? Ten by měl být mnohem vyšší?
To je rozmanité. Některý tým má halu pro 1500 lidí a jiný arénu pro 15 000. Tak jako v Berlíně. Před měsícem jsme tam hráli a přišlo na nás 7500 fanoušků. Ale taky jsme nastoupili v Herrschingu v tělocvičně před 400 nadšenci.

Jak se k vám chovají příznivci Friedrichshafenu?
Jsou takoví věrní. Naši fanoušci jsou většinou starší. A moc milí. Babičky nám na venkovní zápasy občas něco uvaří nebo upečou koláče. Jsou vděčné, a my zase jim, jak za námi stojí. Snažíme se jim odměnit na hřišti.

Byla pro vás při přestupu do Friedrichshafenu lákadlem také účast v Lize mistrů?
Byla, jde o přidanou hodnotu. A konečně jsem i vyhrál dva zápasy. Což se nám s Libercem bohužel nepodařilo. Ale náš klub chce hrát na špičce v jakékoli soutěži.

Na postup ze základní skupiny ovšem nedosáhne. Zavládla v klubu po třetím místě bouřka?
Všichni dobře víme, že se jedná o neúspěch. Nijak zásadně jsme to ale nepocítili. Zápasy jdou rychle za sebou a za týden nás čeká jeden z vrcholů sezony, finále Německého poháru. Na hodnocení přijde čas až později. Ale jsme profesionálové a uvědomujeme si, že jsme mohli postoupit dál.

Poslední tématem je reprezentace. Láká stále i čerstvého tatínka?
S trenérem už jsem mluvil a slíbil, že do reprezentace přijedu. Těším se na oba vrcholy, Evropskou ligu i mistrovství Evropy. Nebudu ale dělat hrdinu, jsem zvědavý na své pocity, až budu bez svých holek.

Našel jste také doma pochopení pro léto strávené v národním týmu?
Všechno spolu doma dopodrobna probíráme. To, že je Markéta bývalá volejbalistka, má víc výhod než nevýhod. (směje se) Podporuje mě a je mi velikou oporou. Následuje mě a já jsem jí za to vděčný.

#clanek|3847587