Pardubický lídr Tomáš Vyoral si snad už konečně získal důvěru také náročného reprezentačního trenéra Ginzburga.

Znovu nechybíte na reprezentačním srazu. Vnímáte to tak, že jste se usadil v národním týmu natrvalo a máte v něm jisté místo?
Určitě nemám stejnou pozici jako Tomáš Satoranský, Ondra Balvín nebo Patrik Auda, ale několik let už v reprezentaci jsem. Nechci to říkat na přímo, ale s nominací už tak trochu počítám. Pozici mám úplně jinou než na začátku.

Je to i tím, že pokud teď přijdete na palubovku, hra českého týmu neutrpí? Co stojí za vaším vzestupem?
Dvě věci: sebevědomí a důvěra trenéra. Člověk se na mezinárodní úrovni snadněji omlátí než v lize nebo klubové. I když nesmím zapomenout na důležitý fakt. A po je obrovská minutáž v pardubickém týmu. Začal jsem si věřit i v reprezentaci.

Už jste to zmínil. Jak bylo těžké vybudovat si důvěru trenéra Ginzburga, u kterého je to někdy složité?
Hledali jsme spolu k sobě cestu několik let. Povedlo si mi pár zápasů, abych ho přesvědčil o tom, že na reprezentaci mám. Že jsem nejen schopný dávat koše ale i dobře bránit. Určitě mi věří o dost víc, než v předchozích letech. Každopádně jsem rád, že mi nyní dává důvěru.

Už v dějišti mistrovství světa jste se do poslední chvíle klepal o tom jestli zůstanete v závěrečné dvanáctce. Myslíte, že nyní máte olympijskou kvalifikaci jistou?
V Číně jsme byli dva až tři hráči na jednu pozici. Trenér si tam nakonec nechal i mě. Vzhledem k tomu, že nyní je Víťa Krejčí zraněný, to možná bude mít trenér o trochu jednodušší.

Neochvějnou jedničkou v českém minitýmu rozehrávačů je Tomáš Satoranský. Jak vidíte šance zahrát si přes něj v olympijské kvalifikaci?
Šance přes Satyho moc není (usměje se). Pokud ale bude Jarda Bohačík na křídle, tak bych mohl nastupovat na pozici číslo dvě. Už jsem si to vyzkoušel. Neříkám, že na dvojce nemáme žádné hráče, ale tam je větší prostor nějakou příležitost dostat. Jsem schopen hrát rozehrávače i malé křídlo. Takže budu plnit roli, kterou mi trenér přidělí.

Nicméně, větříte více minut než v Číně, kdy jste skoro nehrál?
Předpokládám, že tomu tak bude.

Letošní sezona byla kvůli covidovým opatřením hodně rozvleklá. Odklady střídalo mazání manka. Necítil se basketbalista unavenější?
Samozřejmě není v obvyklé kondici, protože sezony byla opravdu roztahaná. Provázely ji časté pauzy, které rozhazovaly pravidelný zápasový rytmus. Hráli jsme jednou týdně, potom třikrát za týden. Nebo se nehrálo čtrnáct dní. Bylo to náročné, ale jsme profesionálové, basketbalem se živíme, tak se musíme vypořádat s každou situací.

Ono asi nešlo o fyzickou únavu jako spíše psychickou. Byl člověk, jak se lidově říká, zpruzenější?
Já za sebe, když mám toho volna moc, tak se cítím hůře a pak se špatně dostávám zpět do tempa. Když ale jede sezona na plný bomby, furt se trénuje a hraje, tak se cítím daleko líp než letos.

Sezona se o zmiňované pauzy prodloužila. Nejen v České republice. Stačí dva týdny na kvalitní přípravu pro olympijskou kvalifikaci?
Musí. Nedá se nic jiného dělat. V kompletním složení se sejdeme až v Kanadě. Jádro týmu je spolu už hodně dlouho, takže víme, co může jeden o druhého čekat. Musíme se sehrát během těch pár tréninků ve Victorii, abychom mohli v kvalifikaci podávat co nejlepší výkony.

Jan Veselý se připojí k týmu těsně před odletem, Tomáš Satoranský s Jaromírem Bohačíkem přicestují za týmem do Victorie. Je to problém?
Trochu problém to je, ale v dnešní době to jinak nejde. Musí to brát tak jak to je.

Vaší generaci se podařil kousek, o němž se léta jen snilo – šesté místo na mistrovství světa v Číně. Třešničkou na dortu je „pozvánka“ k přímému boji o olympiádu. Jaké to zahrát si o Tokio?
Je pravda, že by mě to před MS nenapadlo. Zahrát si na olympiádě to by bylo splnění toho největšího přání. Ale ještě jsme od realizace tohoto snu hodně daleko…

Vyo k sezoně v Pardubicích

Jak hodnotíte šesté místo pardubického týmu?
(zamyslí se) Pokud bych to měl říct na plnou pusu, tak sezona byla nepovedená. Určitě jsem pomýšlel na lepší umístění. Jsem ten typ hráče, který nechce končit na šestém místě. Naopak vždy usiluje o medaile. Vzhledem k tomu, jak se sezona vyvíjela a my se chvíli ocitli mimo postup do play off, tak šestou příčku musíme brát všemi deseti. Doufám, že ta příští bude daleko lepší.

Play off Bekse dvakrát nevyšlo, když její forma vygradovala předčasně na konci základní části. Proč jste vypadli už ve čtvrtfinále?
Těch příčin bylo víc. V první řadě jsme měli spoustu zraněných hráčů. Je těžké, když tři hráči ze základní rotace nemohou pomalu ani běhat. Vlastně celou sezonu jsme odehráli víceméně v sedmi, osmi lidech. Také nám vůbec nepomohl zkrat jednoho z klíčových hráčů ve druhém utkání série. Dělali jsme, co jsme mohli, ale zápasy s Kolínem nám nevyšly.

Na vaší hlavu se snášela kritika, že jste bral hru hodně na sebe. Jak se obhájíte?
Herně to nebylo tak hrozné, ale nedařilo se mi střelecky. Nějaké body jsem dal, ale chtělo to vyšší příspěvek. Jenomže Beksa není jen o mně. Moc jsme si navzájem nepomáhali. Kluci se hodně spoléhali na mě. Když je tým o jednom hráči, je to špatně. Soupeř pak má strašně ulehčenou pozici. Také jsem si naši hru představoval jinak, ale podtrhlo to celou naši sezonu. Chtěl jsem samozřejmě hrát líp, ale v té situaci to nešlo.

Zmínil jste neutěšený zdravotní stav v týmu. Jak ovšem vnímáte fakt, že zatímco Burnett se snažil i s opuchlýma nohama, tak někteří nepřekousli své bolístky?
Nechci nikomu sahat do svědomí, to je každého osobní věc. Řeknu jediné: v play off se jede i přes mrtvoly… Jestli někdo umí jít přes bolest a druhý ne? Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí vystoupit ze své komfortní zóny, skousnout jazyk za zuby a makat co to dá. A ne, že si řekne, bolí mě noha a nebudu hrát…

Pardubice už začaly horentně brojit na novou sezonu. Prvním počinem vedení je příchod trenéra Dina Repeši. Co na to říkáte?
Dinovi výsledky hovoří za vše. Pracoval dva nebo tři roky na USK. Byl zvolen nejlepším trenérem ligy. Na to, jaké měl hráče, uhrál vždy super výsledky. Ten trenér musí něco umět. Věřím, že nás jeho přítomnost nakopne, naučí nás hodně nových věcí. Tým si sedne a budeme mít dobrý kádr. A hlavně partu, což je základ. Snad se nám vyhnou zranění a spolupráce bude klapat. Nemůže to být jen o dvou hráčích, do hry se jich musí zapojit deset.

Posledním přírůstkem je David Pekárek. Ten Pekárek, který škodil Pardubicím, kudy chodil.
David nám určitě pomůže. On je hladový po výsledcích. Chce hrát, chce se zlepšovat. Naší hře určitě pomůže.