Mezi novináře přišel udýchaný, ale šťastný. Na nohách měl pantofle, v ruce pádlo a na tváři úsměv. „Olympiáda? Ta mě vůbec nenapadla, myslel jsem spíš na béčkové finále," vykládal. „Celá sezona je povedená."

Jedinou kaňkou na povedené sezoně se může jevit jen tenisový loket, který měl Šváb zatejpovaný. „Z tenisu to nemám, vyhýbám se mu," culil se. „Asi jsem si přetížil úpon v posilovně, ale jet se s tím dalo."

Přesněji: dalo se s tím dojet až na olympiádu. „Byl to můj sen," vyznal se hanácký patriot. „Jezdím proto, abych se dostal na olympiádu. Třikrát už mi to nevyšlo, a kdyby se to nepovedlo ani letos, možná bych jezdil až do Tokia 2020. Nebral jsem to jako poslední šanci."

Co bylo letos jinak, Filipe?

„Nenervuju se a kanoistiku si užívám. Vím, že už mi nezbývá moc času," přiznal. „Taky jsem letos změnil trénink: na jaře jsem byl v Africe na soustředění se Slováky, od kterých jsem něco odkoukal."

Mimochodem, na vodě jezdil i jeho dědeček a táta. „Jsme něco jako klan Fuksů," usmál se Šváb.

A ještě jeden detail: místo na olympiádě nevyjel pro sebe, ale pro Česko. „Asi se budu muset o Rio ještě poprat, ale pořád lepší u nás než na mistrovství světa. Pokud nebudu zraněný, mohl bych si to vyjet."

Takhle blízko nikdy předtím nebyl.

MARTIN MLS